Rozpolcený

Stále jsem někde mezi 3* a 4*, ale s odstupem pár dní tu čtvrtou přidávám. Rozpolcený je především velká herecká show Jamese McAvoye, který je zde prostě neskutečný. Troufám si říct, že tohle je jeden z těch výkonů, které na plátně vidíme pouze párkrát za několik let (strašná škoda, že Akademie se podobným žánrům zcela vyhýbá). První polovina je výborná, Shyamalan řemeslo stále skvěle ovládá, perfektně buduje napětí a tajemno. Výborně pracuje s kamerou i s minimalistickou hudbou. S druhou polovinou už jsem měla lehce problém především kvůli těm občasných béčkovým momentům, pravda ale je, že díky dobré režii a výbornému herci jsem dokázala přimhouřit oči a film si stále užívala. Rozpolceného určitě doporučuji. Čtvrtá hvězda je za Jamese a taky za to OBROVSKÉ překvapení v posledních sekundách, které mi vyrazilo dech. (22.01.2017)

"Obvykle se na narušené lidi díváme jako na něco nižšího. Co když jsou víc než my?" Možná jsou, ale já se na ně raději nedívám, protože by mě určitě zavřeli do sklepa. Vlastně asi ne, protože nejsem hezká holka a patrně bych Kevina, Dennise, Hedwiga, Patricii, Caseyho i Dravce kopl do koulí dřív, než by napočítali do 24 úchylek. Mě to totiž nebavilo a i když mám slabost pro závěrečné fórky, tak tentokrát mě ani sympaťák Bruce nedonutil, abych byl k herecké exhibici Jamese McAvoye přívětivější. Já se zkrátka nudil a asi nikdy nebudu tak filmově erudovaný kabrňák, abych za zívání uměl rozdávat hvězdy. (24.07.2017)

Herecký výkon Jamese McAvoye skvělý. Ale jinak... v žádném případě to nebyl horror ani thriller. Psychologické drama, které se skládalo z 80% z rozhovorů s psychiatrem a z 20% nepovedené akce. Cituji: Thriller (z angl. thrill: otřást, vzrušit) je žánr filmu, který má u diváka vyvolat silné napětí a emoce. Thriller je žánr blízký hororu, s nímž často splývá....." - TAK TOHLE SE u sledování "SPLIT" rozhodně nestalo! (11.02.2017)

Nekompromisní thriller o tom, že všechno zlé je pro něco dobré. McAvoy září naplno, vedlejší charaktery mu adekvátně přihrávají a nebýt toho, že scénář občas přitlačí na pilu až příliš, odcházím div ne s potleskem. Mně profesně blízký námět je navíc tak akorát přepálený na hranici nadpřirozeného pomrkávání, aby třeba dokázal pár lidem otevřít oči. Shyamalan je k mé velké radosti u veřejnosti opět za krále, ale vítat ho zpět nemám v plánu. Pro mě totiž nikdy neodešel. (19.01.2017)

Představte si, že by všechny postavy z HRY O TRůNY byly ve skutečnosti jednotlivými osobnostmi George R. R. Martina trpícího disociativní poruchou osobnosti a jejich boj o Sedm království Západozemí by vlastně byl bojem o to, kdo bude aspoň na chvíli tahat za provázky v Georgeově hlavě... To mě napadlo někdy uprostřed sledování ROZPOLCENÉHO a to je hlavní důvod, proč mu nemůžu dát pátou hvězdičku - protože tu podle mě byl potenciál na mnohem víc, než na jednu parádně atmosférickou, napínavou a nápaditou celovečerní šarádu (a McAvoyovu one DID man show) s příjemně aktivními hrdinkami a kvalitním záporákem. Další věc je, že pointa posouvá příběh do jiného žánru a zároveň je spíš na zamyšlení, než že by vás přetáhla kladivem po hlavě jako ve starých shyamalanovkách, takže jsem z ní byl v první chvíli dost na rozpacích. Na každý pád krásně děsivé - a typicky shyamalanovské - a to od úvodní scény s únosem na parkovišti až po megavtipné závěrečné pomrknutí. Shyamalan po loňském VISIT potvrzuje, že je zpátky ve formě. (07.02.2017)