Rozpolcený

Nápad dobrej, nicméně pocity z výsledku mam spíš... rozpolcený. Shyamalan si vždy potrpěl na okatě vysvětlovací dialogy i monology a ne vždy to bylo na škodu - tady jsem měl ovšem permanentně pocit, že se celou dobu všichni snaží prožvanit k něčemu, co vlastně ve výsledku za moc nestojí. Permanentní přísun vysvětlivek, náznaků, nápověd a odhalení je o krok napřed než by měl a kontraproduktivně se stará o to, že je napětí od začátku až do konce nehybně na nule. Relativně záhy totiž vyjde najevo, že místo psychologický války s multizáporákem se opravdu jen čeká na Bestii, což probíhá zhruba stylem "bude tam nějaká bestie... vážně přijde nějaká bestie... už každou chvíli se ukáže bestie... bestie bude něco ojedinělýho... bestie už klepe na vrátka... aha, tak to byla bestie". Zábavná je na celý věci pouze otázka, zda se psychologická rovina ve finále prolne s jakoukoliv formou nadpřirozena, což je vlastně vyřešeno docela střízlivě (tahle věta není spoiler!) Bylo to dobrý, nikoliv výborný - pohrát si víc s počtem osobností záporáka a víc znejednoznačnit průběh děje, byl bych asi nadšenej. Vysmívaná závěrečná momentka mě osobně potěšila. (14.02.2017)

„Samice jsou chytřejší než samci, ale to je jako u lidí. Samice používají čich, aby přežily. Vždy jsou dobře kryté. Vždy si pamatují, že se snaží zůstat naživu.“ Spíš se tu řeší jméno režiséra. To až zbytečně kritické srovnávání jeho děl…tomu se já vyhnu. Film mě lákal originálním tématem a také mou zvědavostí ohledně herectví McAvoye. Nejsem jeho fanouškem, ale s klidem můžu prohlásit, že zde byl fenomenální a všechny osobnosti (až na 1 výjimku?) jsem mu věřil (dobrá byla i jejich rychlá „přehlídka“). A pak je tu ta jediná slabina filmu, Bestie. Jste ochotní přistoupit na teorii doktorky? Pakliže ano, zdvihnete obočí (jako já) možná jen u „pavouka“ či pasáže s brokovnicí; pokud ne, řada scén vám asi přijde uhozená a snímek to u vás nejspíš odpálí. A to by byla u tohohle zatraceně kvalitního psychologického dramato-thrillero-hororu velká škoda, na podobnou atmosféru jen tak někde nenarazíte. Nemluvě o zlomyslném závěru. Dávám slabší, ale ještě plný počet. „Ty jsi jiná než ostatní. Tvoje srdce je čisté. Raduj se! Zlomení jsou vyspělejší. Raduj se…“ (06.06.2017)

Vítá vás Dennis, Barry, Patricia i Hedwig, tři studentky, jedna psychoterapeutka a M. Night Shyamalan, který podruhé za sebou dává vzpomenout na to, že byl kdysi sakra obletovaným a sakra respektovaným tvůrcem. Loňský horor The Visit byl prostě slušným duchařským zářezem s výtečnou atmosférou. Tentokrát se blíží jistá bestie, která bude pro tři (nutno podotknout unesené) dívky znamenat krutý konec. Dennis a spol. jsou totiž jedna a tatáž osoba. James McAvoy tudíž představuje chlapíka s disociativní poruchou osobnosti. Mísí se v něm až třiadvacet identit a je radost ho sledovat. Nesmírně náročná role, až se divím, že k němu nezamířila alespoň nějaká herecká nominace. Horší je to s tvůrci, kteří úplně nedokáží udržet v napětí, dívky se z cely snaží docela naivně pláchnout (možnosti by v počtu tři proti rozhozenému vězniteli určitě byly), nijak zvlášť se o ně navíc nebojíme a Shyamalan tentokrát přepálil i délku. Pár scén bych dokázal postrádat, flashbacky vyznívají lehce do ztracena, klaustrofobický potenciál také zrovna nevyčerpáváme. Takže ve výsledku je tahle novinka spíš zajímavá, než nějak dechberoucí nebo mrazivá. Což je škoda. Berme to ovšem tak, že Shyamalan řemeslo pořád velmi solidně zvládá, látky si píše sám (což většina tvůrců nesvede) a netriviální nápady pořád tak nějak přicházejí. (14.02.2017)

McAvoy je mistr. Taky tam běhají holky s brokovnicí jen v podprsence... Shyamalan se vrací k tomu co mu jde nejlépe. Lehce mrazivým, divným thrillerům, které díky osobité kameře studio mylně kategorizuje jako horory. Rozpolcený má fajn premisu a i když je osob v McAvoyově misce zbytečně moc (důležité jsou cca čtyři), scénář neujíždí do přehnaných popisů stavu - prostě tak akorát, aby to pořád byla sranda. Flashbacky hlavní holčiny jsou mírně zavádějící, ale v závěru výborně zapadnou do nakřápnuté skládačky o strejdovi se zálibou v malých děvčátcích. Shy se Rozpolceného nemusí stydět, ba naopak ho nejspíš hodí na vlnu úspěchu. Snad s ním tentokrát naloží moudře. (22.01.2017)

Král je zpět v plné parádě. Zatímco jiní to do vás perou dvě hodiny a na konci vyměknou, Shyamalan víc jak polovinu filmu utíká ke komediálním proprietám, které jsou s vědomím, že ve sklepě jsou proti jejich vůli drženy tři mladé holky, docela creepy. A tak zatímco si McAavoy roztomile šlape po jazyku, nebo je přísně hnán OCD (kdyby akademie nebyla vyhraněná vůči některým žánrům, nominace by jej neminula), někde vzadu začínáte tušit vkrádající se zlo. Poslední půlhodina je čistá fantasmagorie hnaná do extrému, ale filmařsky tak precizně zvládnutá, až vám ten temný vibe vyklepe díru z hlavy ven. Anya Taylor-Joy bude jednou velká hvězda (snad i mimo žánr). PS: Barová scéna není zbytečná, je to sebevědomý a odvážný vtípek, který odkazuje na dobu, kdy v nás někteří lidé a některé věci budili samozřejmou jistotu. (19.01.2017)