Štěstí na dosah

Další imigrant pocítil potřebu vyznat se prostřednictvím filmu ze své lásky k té úžasné zemi, která mu poskytla útočiště. Tentokrát je to Ital Gabriele Muccino a ačkoliv neleze Američanům do jistých partií těla s takovou razancí jako třeba Jim Sheridan s In America, jeho vykřikování „Ameriko, Ameriko, děkuji ti“ je poměrně hlasité a, pokud se nenecháte zcela strhnout dojemností a „pravdivostí“ příběhu, také otravné. Já vůl se strhnout nechal, po cca třiceti minutách jsem zcela vyměknul a dále již nebyl schopen posuzovat story o skoro-houmlesákovy, který nikdy neztrácí naději a víru v Boha, s patřičným odstupem. Will Smith hraje výborně, věříte mu slzy i otcovské rady. Právě scény s jeho filmovým i reálným synkem patří k těm nejdojemnějším. Moudra typu „nikdy nikomu nedovol, aby ti říkal že něco nedokážeš“ v jeho podání překvapivě fungují, i když to jsou patetické bláboly vytržené z reality. Jako vytržený z reality působí navzdory větě „Based on Real Events“ celý film. Někdo bude považovat za dostatečně „krutě realistickou“ samotnou sociální, potažmo existenciální krizi, ale když to porovnáme s tématicky spjatými filmy jiných, převážně evropských režisérů, jeví se Štěstí jako káva natolik přeslazená, že by to některé cukrovkáře mohlo i porazit. Ale jak už jsem napsal, nedokázal jsem odolat a pokud hodnotím „jenom“ třemi hvězdičkami, pak hlavně kvůli množství nudnějších pasáží, které činí (ještě) lidštějšími jednotlivé postavy a příběh nijak významným způsobem neposunují. Při mnohých scénách mi naběhla husí kůže, jak byly krásné. Je to sice krása povrchní a pomíjivá, jenže na ní přece Hollywood stojí. 70% Zajímavé komentáře: POMO, Damiel, Smileface, castor, wipeout, shyster (21.08.2007)

"Choď si za svojím snom a nenechaj nikoho, aby ti ho ukradol ..." Tisíckrát ohrané klišé výchovných amerických filmov sa vracia v plnej paráde pod taktovkou talianskeho režiséra a finančnou záštitou štúdia Sony. Predovšetkým však v inkarnácii Willa Smitha, ktorý sa touto rolou prvýkrát za pekný počet rokov vymedzuje ako citlivý rodinný typ, namiesto toho, aby kosil v spomalenom zábere zástupy robotov alebo aspoň cynicky hlásil v poriadne dlhom koženom kabáte. (10.12.2012)

Děkuju pekně za tak depresivní podívanou na Štědrý den! Celý film je pouze sledem scének na téma "vždycky může být hůř - a taky brzo bude". Will Smith hraje vcelku přirozeně chlapíka stíhaného všemi možnými drobnými i velkými pohromami, který to nikdy nevzdá (čekal jsem ještě nějakou zákeřnou chorobu na závěr), i v nuzných podmínkách se vzorně stará o svého synka a zároveň dře na své kariéře. Ach jo, jestli si tak někdo představuje umění... (24.12.2006)

Hezký film, leč přeci jen trošičku moc šablonovitý. Tvůrci v úvodu nasadí jistý mustr a po celý film od něj neopustí, což působí mírně únavě (takovéto „vždycky, když už to skoro máme, přijde něco, co to o chloupeček oddálí“). Být to o jednu takovou kličku kratší, případně více oživené nějakým prvkem zvenku (blázen se strojem času je úchvatný), šel bych na čtyři. Takhle zatraceně silné tři – film je to sice v zásadě obyčejný, ale Will Smith je opravdu úchvatný. Jeho slzy lehce splynou s vašimi. Když Oscara získá, zlobit se rozhodně nebudu… (30.01.2007)

Podle skutečného příběhu…. Chris Gardner je smolař. A vy neustále čekáte, že se to otočí. Věříte. Doufáte. Stejně jako Chris Gardner. Musím poznamenat, že JE HNUS sledovat, jak padá níž a níž. Tolik neštěstí pohromadě se tak často nevidí (ani ho nevyhledávám). Bezradnost a bezmoc umocněná starostlivostí o syna není žádnej romantickej ,,slaďák“. A tak jen optimismus nešťastníka W.Smitha mi dává sílu vydržet, protože se to táhne a táhne. Když konečně přichází chvilka ŠTĚSTÍ, jsem šťasten. A to asi všichni chtěli. (10.05.2008)