Štěstí na dosah

Další imigrant pocítil potřebu vyznat se prostřednictvím filmu ze své lásky k té úžasné zemi, která mu poskytla útočiště. Tentokrát je to Ital Gabriele Muccino a ačkoliv neleze Američanům do jistých partií těla s takovou razancí jako třeba Jim Sheridan s In America, jeho vykřikování „Ameriko, Ameriko, děkuji ti“ je poměrně hlasité a, pokud se nenecháte zcela strhnout dojemností a „pravdivostí“ příběhu, také otravné. Já vůl se strhnout nechal, po cca třiceti minutách jsem zcela vyměknul a dále již nebyl schopen posuzovat story o skoro-houmlesákovy, který nikdy neztrácí naději a víru v Boha, s patřičným odstupem. Will Smith hraje výborně, věříte mu slzy i otcovské rady. Právě scény s jeho filmovým i reálným synkem patří k těm nejdojemnějším. Moudra typu „nikdy nikomu nedovol, aby ti říkal že něco nedokážeš“ v jeho podání překvapivě fungují, i když to jsou patetické bláboly vytržené z reality. Jako vytržený z reality působí navzdory větě „Based on Real Events“ celý film. Někdo bude považovat za dostatečně „krutě realistickou“ samotnou sociální, potažmo existenciální krizi, ale když to porovnáme s tématicky spjatými filmy jiných, převážně evropských režisérů, jeví se Štěstí jako káva natolik přeslazená, že by to některé cukrovkáře mohlo i porazit. Ale jak už jsem napsal, nedokázal jsem odolat a pokud hodnotím „jenom“ třemi hvězdičkami, pak hlavně kvůli množství nudnějších pasáží, které činí (ještě) lidštějšími jednotlivé postavy a příběh nijak významným způsobem neposunují. Při mnohých scénách mi naběhla husí kůže, jak byly krásné. Je to sice krása povrchní a pomíjivá, jenže na ní přece Hollywood stojí. 70% Zajímavé komentáře: POMO, Damiel, Smileface, castor, wipeout, shyster (21.08.2007)

Říká se, že peníze nejsou všechno, ale ten, kdo to přísloví vymyslel, jich zřejmě měl vždy dostatek. Protože když je člověk nemá, pak je úplně v háji.. Pursuiot of HappYnes je jedním z těch filmů, po jejichž shlédnutí si začnete setsakramentsky rychle vážit toho, co máte. Je to navíc příznačná ukázka toho, jak nám život někdy nepěkně hází klacky pod nohy, ač se snažíme sebevíc. Až tímhle filmem mi Smith potvrdil, že je to PAN herec, starostlivého a finančně nezajištěného otce zahrál na jedničku. Celou dobu jsem doufala, že Chris najde svoje štěstí a byla jsem za něj nervózní, když přišlo na nějaký pohovor nebo jinou napjatou situaci. A tak to má být. (12.09.2012)

Krásný film o naději a překonávání životních nástrah, který dokáže chytit za srdce, aniž by urazil mozek a přehnaně útočil na slzní kanálky. Will Smith se tu opravdu překonal, předvedl výtečný a procítěný výkon a na listině oscarových nominací se ocitl naprosto zaslouženě. Hlavně díky němu má snímek takovou sílu a nemohl jsem z něj spustit oči, i když bylo vlastně jasné, jak to nakonec dopadne. Takových filmů ať klidně točí více, oni totiž dokážou i silně motivovat, pokud se v životě zrovna nedaří tak, jak by mělo.. Tedy alespoň tenhle to dokáže. 85% (01.01.2013)

Hezký film, leč přeci jen trošičku moc šablonovitý. Tvůrci v úvodu nasadí jistý mustr a po celý film od něj neopustí, což působí mírně únavě (takovéto „vždycky, když už to skoro máme, přijde něco, co to o chloupeček oddálí“). Být to o jednu takovou kličku kratší, případně více oživené nějakým prvkem zvenku (blázen se strojem času je úchvatný), šel bych na čtyři. Takhle zatraceně silné tři – film je to sice v zásadě obyčejný, ale Will Smith je opravdu úchvatný. Jeho slzy lehce splynou s vašimi. Když Oscara získá, zlobit se rozhodně nebudu… (30.01.2007)

První opravdu charakterní role pro Willa Smithe a hned takovej bombastickej, civilní a reálnej výkon, úžasný, zejména to konečný potlačovaný radování, který v sobě skrývalo ohromnej pocit zadostiučinění a úlevy, bylo strašně lidsky působící, film se v podstatě opírá jen o Willa a opřít se má rozhodně o co, navíc děj založenej na nezdolný vůli, píli a víře otce a vlastně i jeho syna dokáže zapůsobit vždycky (12.07.2009)