Hrdinové mlčí

„A kdyby mě snad chytili, nezapomeň…od této chvíle se, pane, neznáme.“ Dle zdejšího oficiálního textu distributora jsem čekal vrcholně naivní dílko, ale do toho mají Hrdinové poměrně daleko. Pravda, herectví všech ženských postav bez výjimky je teatrální a nechtěně úsměvné, mužské postavy ale špatné nejsou. Vynikají mezi nimi slizký kolaborant Kolta v podání Františka Filipovského, Vejražkův SSák či Boháčův Tomek, na kterém se maskéři vyřádili tak, že by v něm člověk toho věčného elegána (před) protektorátní éry skoro nepoznal. Jistá stísněná atmosféra strachu tu je také cítit, gestapo nepůsobí zase tak mimo (s výjimkou nastrčení „britského parašutisty“), osudy postav jsou překvapivě drsné, a pokud třeba vybouchnutí mostu s vlakem převážejícím techniku wehrmachtu ještě nepůsobilo technicky zrovna jistě, tak nálet na německý konvoj už byl z jiného soudku a jeho zpracování dopadlo překvapivě dobře. Lepší 3*, zajímavý snímek. „A proč nechtěl nic vypravovat?“ - „To se ptáš ty?! Skutečný hrdina přece nerad mluví o sobě!“ (22.01.2023)

Krátce po válce natočené drama vypovídalo hodně o době na konci okupace, v době ještě nezkreslené jednostranným pohledem na náš především zahraniční odboj. Natočeno poměrně slušně až na několik scén, které mohou při kritičtějším pohledu připadat naivně. Nejvíce je to vidět na případu, kdy je německá kolona se zatčeným Tomkem napadena spojeneckými letouny a Tomek s pouty v ruce jediný z jednoucího auta zůstane naživu a podaří se mu uprchnout do lesů. Filipovský možná taky trochu příliš zkarikoval konfidenta gestapa, myslím, že skuteční spolupracovníci se chovali poněkud jinak. (01.12.2020)

Ty nejlepší československé filmy s tematikou 2. světové války vznikly až s větším časovým odstupem, tyhle nejstarší snímky z prvních poválečních let až beru spíše jako filmové rarity. Zápletka a obsah nacistické "detektivky" jsou zajímavé a upoutají diváka, i když nejde o žádný zásadní válečný moment, zpracování na ploše pouhých 70 minut je už slabší, některé důležité postavy rozvinuty jen povrchně. V porovnání s jinými čs. filmy ze stejného roku (Mrtvý mezi živými, Varúj!, 13. revír, Nezbedný bakalář), které dokazují vysokou kvalitu tehdejší kinematografie, spíše průměr a v rámci žánru válečného dramatu roku 1946 zvítězili u mne Muži bez křídel. (65%)(deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) // První mnou viděný film režiséra Miroslava Cikána. (01.04.2018)

„A proč nechtěl nic vypravovat?“ - „To se ptáš ty?! Skutečný hrdina přece nerad mluví o sobě!“ To zarámování celého hrdinského příběhu pana Tomka (Ladislav Boháč) je vcelku zdařilé (viz zejména závěrečná pointa, kdy klučina předává Tomkovi svůj skautský odznak za statečnost), ale při omezené délce celého filmu se tím autoři tohoto válečného snímku poněkud okrádají o čas, který jim pak chybí pro bližší rozvinutí jednotlivých postav příběhu. Líbila se mi jinak celková dobová atmosféra filmu, ač tedy třeba ta scéna leteckého náletu byla natočena poněkud naivně. Též oceňuji, že ten snímek je ještě prost jakéhokoliv ideologického nánosu. Je přeci jen znát, že vznikl hned těsně po válce. (18.11.2023)

Vyborne valecne drama, ktere je snad s vyjimkou CSFilmu dnes uz bohuzel zapomenute. Dobra zapletka, svizne tempo a predevsim..., diky dobe nataceni film pusobi velmi verohodne a Nemci zde vylozene nevystupuji jako karikatury, jak tomu v nejednom povalecnem filmu bylo. Zajimave herecke obsazeni, ze ktereho me jednoznacne nejvice zaujal vynikajici Filipovsky. (07.11.2016)