Aurore

Podobně jako snímek Americký zločin, tak i Aurore poukazuje syrovým způsobem na lidskou zrůdnost a zvrácenost, která je ve svoji příšernosti podtržena skutečností tohoto příběhu. Je až nepochopitelné, jak dokáže někdo takovým způsobem týrat dítě, obzvláště své vlastní, resp. vyvdané. Posledních několik minut filmu bylo nepopsatelně mrazivých a sugestivních. (19.11.2015)

Co bylo horší příčinou, která umožnila té bezcitné ženské zrůdě napáchat tolik zla na bezbranných dětech ? Zatuchlé konvence, knězova pýcha a jeho nenaplněné ambice, manželova lhostejnost, počáteční neochota místních obyvatel zasáhnout? A jaké pohnutky řídily její činy - žárlivost, touha po penězích nebo snad pomatenost? Nevím, tohle je temná hlubina lidské psýchy, kterou jsem nikdy nechápala, nechápu a ani nikdy pochopit nechci. (14.09.2014)

Extrémně silný snímek, natočený podle skutečného příběhu mladé, nevlastní matkou a vlastním otcem utýrané dívky, odehrávající se na počátku 20. století v Kanadském Quebecu... Smutný příběh o krutém osudu dívenky, která byla zcela bezdůvodně týrána a které nikdo z okolí nepomohl, ač se se svým utrpením svěřila knězi, její zranění viděla sestřička v nemocnici a zoufalý křik, plný bolesti slyšeli i sousedi... Všichni odvraceli pohled na druhou stranu, tváříc se, že se nic neděje, dokud nebylo pro holčičku pozdě... Už dlouhá léta se mi nestalo, aby mi při sledování filmu tekly slzy a po skončení jsem cítil jen naprostý vztek a bezmoc... Za mě pětihvězdičkový film, na který nikdy nezapomenu a který již nikdy nechci znova vidět... (04.09.2014)

Podobná "paráda" jako Hon, která aspiruje na TOP 10, ale nikdy se tam nemůže dostat, protože takové peklo už nikdy nechci vidět. U válečných filmů se takové chování dá ještě relativně pochopit (kdo ví, jak bych se sám choval?), ale v prostředí rodiny je něco takového neomluvitelné a neodpustitelné. Jediným pozitivem (pokud se to tak dá říct) je úloha církve a Boha, kteří pro nebohou Auroru udělali totální hovno, jak jsme ostatně čekali. 100% (03.02.2018)

Jsem naštvaný. Od dob dánského Honu jsem neviděl tak prvoplánově natočené drama, které dokáže namíchat silné momenty (koleje, mladá jeptiška, závěr) s absolutním, můj žaludek dráždícím kýčem (měsíční světlo s holubicí, vzpomínkové flashbacky, zpomalované zaběry bití), ovšem chápu, že pro blbce tam podobné scény být musely. S hodnocením si nejsem úplně jistý, ale za dvě ukázkové scény v samotném závěru, nejoriginálněji pojatá sebevražda co jsem ve filmu zatím viděl a monolog smírčího soudce k duševně potracenému knězi. Tolik cynizmu a pohrdání mě velmi potěšilo u srdíčka. Už méně mě potěšilo, že ta největší, nejodpornější zrůda byla osvobozena, jelikož tatínkovi bych opravdu velmi s chutí sám osobně nasadil oprátku nebo bych mu alespoň onu sekyrku zarazil hluboko do týla. Film, jak je natočen, se mi moc nelíbil, lacinost vizuálu a provedení je viditelné a herecké výkony víceméně nezajímavé a průměrné. Jen přemýšlím, co by asi vzniklo za klenot, natočit to Eastwood :)) Čtvrtá za dynamit :) (15.09.2014)