Princezna Mononoke

Očekávání byla velká. Sice jsem moc anime neviděl, ale Cesta do fantazie se mi velmi líbila. Ale bohužel musím říct, že Princezna Mononoke je o něco horší. Začátek vypadal dobře, mohl z toho být famózní příběh, plný napětí a parádní hudby. Ale pouze ta hudba stála opravdu za to. Děj mě hodně zklamal. Ačkoli jsem čekal opak, tak mě to prostě vůbec nechytlo. Děj je postupem času hloupější a naivnější a v druhé polovině jsem už vyhlížel konec, který byl ovšem v nedohlednu. Prostředí dokáží Japonci ve svých anime vytvořit opravdu parádní, svět fantazie je dechberoucí, ale chtělo by to naplnit ho lepším příběhem. Možná že se jedná o nějaké japonská báje a legendy a pro ně je to prostě naddílo, já jim to neberu, ale mě ten příběh prostě za srdce nechytnul. Ovšem v některých situacích jsem si film vyloženě užíval, ale v celkovém pohledu to pro mě osobně není žádná sláva. 70% (17.02.2011)

Jestli je tohle vrchol anime, tak na další zástupce žánru opravdu zas až tak zvědavý nejsem. Animace se mi popravdě moc nelíbila, zato hudba mě naprosto nadchla. Díky ní se divák cítí jak v nějakém starém mýtickém světě, kde vládnou zvířecí božstva a člověk ještě není na špici potravního řetězce. Jasně čitelný filosoficko ekologický motiv se táhne celým snímkem, no s přihlédnutím k jeho stopáži by se mohl rozvést mnohem víc. Takhle je ten film sice takový příjemně kouzelný, ale taky trochu plochý. 7/10 (04.03.2009)

Princezna Mononoke je manifestem přírody, ne však z klasického černobílého pohledu. Schyluje se na boj mezi zvířaty a lidmi, ovšem ve víru konfliktů je více frakcí a každá má své zájmy a svůj pohled na věc. Právě díky této nepředpojatosti a nevnucování jasně definovaných dobrých a zlých postav, nepůsobí ono ponaučení otravně a provařeně. Taktéž díky zajímavým charakterům se dá film dobře a nepateticky prožívat... Avšak pouze za předpokladu, že netrpíte vrozenou silnou antipatií k japonskému anime, jako já. 6/10 (18.07.2009)

První produkt japonské dílny, který jsem viděla akterý mě vlastně přivedl na dráhu japonského anime a vůbec kinematografie opačné části světa. Snad pokaždé když ho vidím, dojme mě osud lesních bohů a na konci se neubráním pláči. Miyazaki nenásilným způsobem poukazuje na ekologickou problematiku světa a vykresluje lidi takové, jací jsou. Chamtiví, násilní a hrabiví. V tomto moři "lidskosti" se pohybuje Ashitaka, který to tak trošku spravedlivě táhne na obě strany a snaží se protipól Mono smířit s lidmi. Hayao Miyazaki nikdy netvořil jednoduché zlo, právě proto je tento film (nepohádka!) tak realistické. Dobře poukazuje na to, že každá karta má dvě strany. Velmi originální a kouzelný příběh doprovází fantastická hudba a kreslené scenérie vyráží dech. (Nikdy nepochopím jak někdo dokáže stvořit ať už v počítači nebo na papíře něco tak krásného). Škoda jen že se stále najde tolik lidí, kteří aniem odmítají nebo odsuzují či pomlouvají, ačkoli vlastně neznají vůbec jeho hloubku. Jsem ráda že jsem mohla na čt1 spatřit dabovanou Princeznu Mononoke. Teď už dávám přednost původní japonské verzi, protože to anime mě naučilo lásce k jejich jazyku.... (09.10.2008)

Vlastně tomu ani nemám moc co vytýkat. Ať už je to úžasný mýtický příběh, hudební doprovod nebo ta ohromně poutavá výprava, jakou si u jiných animáků nedovedu vůbec představit. Problém je prostě v tom, že celá zápletka, jakkoli brilantně rozvedená a nápaditá, mě nedokázala účinně strhnout a donutit mě dvě hodiny bez hnutí prosedět před monitorem. Takže všechno OK, bavil jsem se a užíval si netradiční dobrodružnou podívanou, ale vrcholné americké animáky se mi stále zamlouvají mnohem víc.. (03.08.2012)