Sherlock Holmes a případ hedvábné punčochy

„Utržena v rozpuku, neměla by padnout v temný hrob..“ Více mlhy než měli Darabont s Carpenterem dohromady, ale nebude se krájet, nýbrž škrtit hedvábnou punčochou. Jonesův Junkie Sherlock Holmes na stopě foot fetišisty s velkým F představuje jakýsi můstek mezi klasickým zpracováním a populární sérií dvojice Gatiss, Moffat, teda alespoň co se týká detektivovy sebestřednosti. No a když se můžou na začátku 20. století kouřit v Londýně cigarety s filtrem, proč by se nemohla porušit i nějaká ta pravidla pátera Knoxe.. Výkon anémického Everetta je přijímán rozporuplně, ale za mě dobrý. Jen jsem čekal, kdy Watsonovi prokousne aortu.. (15.11.2018)

Za mlhou hustou tak, že se v ní dají krájet nožem prostitutky a škrtit silonkami ženské z vyšší společnosti, leží kanape a na něm zfetovaný Sherlock Holmes. Jeho představitel sice nepostrádá charisma, bohužel se po celý film tváří, jak by měl v zadku zaražený vystřelovací deštník... rozevřený. Scénář příliš nereflektuje na dílo A.C. Doylea ani na historická fakta a jestli se těšíte na zdlouhavé tápání, kdo je vlastně vrah, tak doporučuji sledovat se zavřenýma očima a se špunty v uších. Michaeli, ty chlape s ksichtem nacisty, nadabovaný lehce psychopatickým tónem, ty v tom hraješ taky? Tak jak tě odhalí a proč to vlastně děláš? Střídavě jsem sledovala film a z hecu četla "Janu Eyrovou", aniž bych se byla schopná rozhodnout, co si zaslouží méně mojí pozornosti. Film je přinejmenším relativně krátký, zatímco romantickým pidlofilozofováním Charlotte Brontëové se budu ztěžka prodírat nejméně několik dní... Měla jsem to obrátit, Sherlocka Holmese číst a panenským vzdycháním, viktoriánskými lokýnkami a volánky znovu profičet ve filmové verzi, Fassbendera bych očumovala tak jako tak. 50% (16.11.2018)

Toto je anglický film? Kým som nespoznala Iana Harta, mala som ho za americký a potom mi z neho bolo ešte viac smutno. Toto nemá s poctivým Sherlockom Holmesom nič spoločné. Nehovoriac o tom, že predloha pochádza od nejakého televízneho scenáristu. Celý film vyzerá skôr ako návod na pochopenie "čo je ten Sherlock zač" pre amerických divákov (ako keď sa pokúsili o amerického Červeného trpaslíka). Rupert Everett sa za Sherlocka absolútne nehodí, aj keď sa ho snažil zahrať dôstojne, no podlhovastá tvár nestačí, aby sa vtelil do Holmesa a nepôsobil smiešne. Ale najhoršie sú scény ako vystrihnuté z hollywoodskych krimináliek - scény, kde "Rupert" Holmes orlím zrakom blýska po izbách obetí a hľadá stopy, vševedúcim hlasom poučuje Lestrada a všetci sa idú pretrhnúť aby ho poslúchli, alebo keď sa inšpektor Lestrade nervózne prechádza medzi podriadenými počas porady... a čo robí preboha u Sherlocka nástenka s fotkami obetí??? Obávam sa, že scenárista i režisér sa príliš často dívali na Mlčanie jahniat a nikdy nečítali Conana Doyla. (05.04.2006)

K této adaptaci jsem přistupoval velice skepticky - kdysi dávno jsem kus zahlédl a pamatoval jsem si z ní pouze to, že mě nebavila. A krom toho spojení Everett - Holmes ve mě na papíře nevzbuzovalo žádnou velkou důvěru (ačkoliv mám oba rád). Nuda to nebyla, naopak. Tenhle Holmesův příběh je zručně natočeným televizním filmem s tradičně precizní dobovou atmosférou, obsazení je vynikající (Fassbender, Dudgeon, Hurd-Wood) a i ten Rupert se Sherlockem si docela sedli a já možná ještě budu litovat toho, že si ho nestřihnul víckrát. Ani po stránce detektivní a příběhové to není vůbec špatné, zaujalo mě to a nepustilo až do konce. Je tu ale jiný problém - ta druhá polovina filmu mi už přišla docela dost sci-fi. Holmes si to tady vydedukoval tak nějak z ničeho a náhodou se trefil, o existenci skutečného pachatele jsme se dozvěděli až téměř na konci. To mi tam moc nesedlo, je to škoda, přijde mi, jako by autoři nemohli (nebo nechtěli) přijít s něčím nápaditějším, což se by právě k Sherlocku Holmesovi docela hodilo, a o tomto filmu to platí tak nějak dvojnásob. K mému velkému překvapení jsem ale s výsledkem velmi spokojen. A pokud někdy budu mít nouzi o adaptace, klidně se na to znovu podívám. Solidní ukázka poctivého britského řemesla. 75%. (23.08.2017)

Vždycky jsem si říkala, proč vlastně onen dobrý páter Ronald Arbuthnot Knox své desatero (viz např. zde nebo zde: www.youtube.com/watch?v=sgcqsSHbHa4) sepsal. Včera se mi dostalo odpovědi. Zřejmě tohle taky viděl... ;-) Nesouhlasím s Faidrou v tom, že byly porušeny jen dvě přikázání, podle mě byly porušeny hned tři. Zápletka byla doslova a do písmene neuvěřitelná stejně jako odhalený motiv sériového vraha (ten snad musel být míněn jako žert, ale ten by se zas do značně ponuré atmosféry a pověstných londýnských mlh nehodil). Možná tedy bylo lepší motiv neuvádět, vždyť psychopat (a co jiného sériový vrah dívek je) mít motiv nemusí. Stačí pouze, že je psychopat. Ale zpět k filmu. I kdybych pro tu dobu akceptovala daktyloskopii jako běžnou metodu policejní práce (poprvé byla použita roku 1877 a vůbec ne v kriminalistice, ale při ověřování totožnosti osob, které v Indii pobíraly vojenskou penzi), tak měla svá pravidla a na počátku byla soudem přijímána jen s velkou nedůvěrou (mnozí si jistě vzpomenou na Dobrodružství kriminalistiky). A taky mám výhradu k tomu, že odtajnění pachatele proběhlo cca dvacet minut před koncem, což by se v detektivce, která není natočena jako psychologický náhled do nitra vraha, asi stát taky nemělo. Pokus o přechod od Poirota k Sherlocku Holmesovi se tedy značně nepovedl, takže příště už zase raději zůstanu u svého „belgického čmuchala“ nebo budu alespoň lépe vybírat zpracování... (24.01.2012)