Cesta bojovníka

Cesta bojovníka je zhruba na půli cesty mezi Emmerichovou bídou 10.000 BC a Gibsonovou parádou Apocalypto To, čím se film rozhodně vryje do paměti, je jeho brutalita. Krví ani špínou nešetří, hlavy a končetiny létají vzduchem a celý snímek je vlastne od začátku do konce jedna velká rubačka. Je to ale také jeho problém - zabíjení vikingů (a zabíjení vikingy) se po hodině okouká, a tak nezbývá než čekat, s čím filmaři ještě přijdou. Přijdou s asi čtvrthodinovou nudnou pasáží s přechodem zamrzlého jezera (a z vikingů udělají pitomce první ligy), po níž následuje trmácení se po skalách a závěrečný souboj na lanech. Za něj jsem filmařům děkoval - byl vcelku nápaditý a (možná díky lanům, he he) upoutal. Suma sumárum (i díky pěknému vizuálu) dávám tři hvězdy.__P.S. Scéna na sněhu (hlavní hrdina ujíždí na štítu, za ním vikingové na indiánských saních), to bylo moc, uznávám. (23.07.2010)

Vizuálnou stránkou filmu som sa doslova kochal. Marcus Nispel vie dobre pracovať s kamerou, svetlom a farbami. Výprava, kostýmy, masky. Všetko je to dokonalé. Horšie je to už zo scenárom. Je až veľmi obyčajný, chýbajú kvalitnejšie zápletky. Dielu by jednoznačne prospel lepší scenárista. Napriek tomu film neodcudzujem. (28.09.2010)

Nispel se evidentně zhlédnul v Rambovi a v Conanovi, protože lesní pasti resp. ryzí padouši v podivných helmách jakoby těmto filmům z oka vypadli. Jinak je tento film o ničem - nepřehledné akce, prázdný děj a absolutní absence napětí řadí tenhle snímek do nejhlubšího suterénu filmové tvorby a nezachrání to ani gejzíry krve, létající bulvy a náhrdelník z prstů. A také by mě docela zajímalo, kdy už si filmoví tvůrci uvědomí, že Vikingové prostě rohy na helmách nenosili. (20.08.2008)

Oscar Wilde kdysi poznamenal, že ač byli Vikingové pravděpodobně první Evropané, kteří se dostali do Ameriky, měli dost vkusu na to, aby ji zase rychle opustili. Po Cestě bojovníka bych si dovolila oponovat. To nebylo kvůli Americe, ale z děsu, že pokud se v ní zdrží déle, poskytnou tím záminku k natočení většího počtu slátanin jako je tento svérázný způsob řešení imigračních problémů, vymyšlený, patentovaný a v praxi prováděný Kájou Urbanovic. Kterýžto způsob je ve výsledku zdravotně závadný nejen pro Vikingy, ale i pro diváky, protože zběsilost střihu mě dohnala na pokraj epileptického záchvatu, při bojových scénách mi místo srdce do kalhot padaly nevěřícné oči z důlků a pohled na polonahého hrdinu sprintujícího zasněženým krajem mi nepůsobil zvýšenou hladinu hormonů, ale drkotání zubů. Slušný námět, malebně podmračená krajina, solidní výprava, hrdinové na zabití, scénář na roztrhání a jediná jistota: Nispel nebyl Cestou bojovníka nevěrný své hororové múze. Naopak, klepu se hrůzou ještě teď. (27.11.2007)

Norové jako banda okovaných predátorů, hipísáčtí indoši a Kárl Urban se svlečený do půl těla projíždí pod majestátními horskými štíty. Už tam chybí jen starej Homolka s obouruční sekerou, který chválí panorámata. Nispel je žabař, který umí lekat všemi způsoby, především pak naprostou amatérštinou. Nekoukatelná hovadina. (17.06.2009)