Obsahy(2)
Východné Nemecko, rok 1984. Oddaný stúpenec režimu, kapitán Gerd Wieser v snahe o kariérny postup zbiera kompromitujúce materiály o známom divadelnom dramatikovi Georgovi Dreymanovi a jeho atraktívnej priateľke Christe-Marii, o ktorú má súčasne záujem aj minister kultúry. Postupne začína byť životmi divadelných hviezd fascinovaný a stále viac si uvedomuje obmedzenosť svojej vlastnej existencie. Film získal v roku 2007 Oscara za najlepší inojazyčný film a desiatky ďalších ocenení na festivaloch po celom svete. (RTVS)
(více)Videa (1)
Recenze (580)
I když můžu s čistým svědomím říct, že nevyhledávám německé filmy a nemám v kinematografii, této části země příliš přehled, Das Leben der Andersen jsem měl delší dobu v hledáčku. Film nezklamal a z jeho vysokým hodnocením na internetových databázích stoprocentně souhlasím. Atmosféra v Berlíně před pádem zdi je velice dobře ztvárněna, odposlechy, štěnice, slizcí členové štábu. To vše v hojné dávce, reálně podané, naleznete právě v tomto filmu. 10/10* ()
Životy těch druhých jsou psychologickou sondou do duší lidí a do duše národa, který se opravdu s ničím nepáral. von Donnersmarck nastínil Východní Německo, které bylo prolezlé tajnou policii opravdu skvostně a démonický výkon Ulricha Mühe byl nepopsatelný. Tehná, hutná a evropská atmosféra se nesla celým filmem. Začátek na VŠ byl opravdu famozní a gradace byla neuvěřitelná, postupem času malinko padala do zatracena, když najednou se vše obrátilo a gradace šla opět na vrchol a skončila přesně tam, kde měla. U závěrečných titulků. Opravdu úžasný film, který sice ubýhá pomalu, ale nudit se rozhodně nebudete! Jedno z nejlepších neamerických dramat! ()
Scénář: Florian Henckel von Donnersmarck .. Velmi dobře zpracovaný pohled na dobu nedávno minulou. Divácky zajímavě vystavěná sonda do tvrdého německého socialismu, kterému vládne špiclování Stasi. Tu excelentně zosobňuje agent HGW XX/7 (jen nějak uniká jeho motivace k „baladě o dobrém člověku“), ovšem ani další postavy nezaostávají, jsou slušně vykresleny a herecky ztvárněny. Snímek je hutně prosáklý tíživou, chladnou atmosférou totality a je v mnoha momentech až mrazivě paradoxní. Ale je tu i několik humorně odlehčujících scén - vyprávění vtipu o pohlavárovy strany v jídelně je dokonalá, neméně pobaví i výtahový rozhovor s chlapcem. ()
Dle propagačních plakátů jsem očekával gigantický herecký výkon Ulricha Müheho, který ostatní složky nechá daleko za sebou. Nakonec jsem, naštěstí, dostal něco úplně jiného. Ulrich Mühe je sice vynikající, ale ostatní herci rovněž, navíc film oplývá opravdu silným příběhem. Padlo tady několik úvah nad tím, zda se může chladnokrevný stroj na rozkazy změnit v srdcem a rozumem ovládaného člověka, já říkám - proč ne? Gerd Wiesler je samotář, kterého dokáže uspokojit pouze objednaná nevzhedná děvka a jeho práce. Nic jiného v životě nepoznal, lidi, které vyslíchá zná jen plakátově, stejně tak své posluchače na univerzitě. Při odposleších neosobně slýchá jen politické úvahy na stále stejná témata. Až nyní se dostal k odposlechu dvou lidí, kteří jsou spolu šťastni a on si uvědomuje, co všechno ztratil. Tak, to jsem se rozepsal o hlavním hrdinovi hodně ze široka, zbytek vezmu stručně. Ve filmu totiž nekulhá jediná složka. Od zručné režie (má moc dlouhé jméno, nebudu opisovat :-)), vynikajícího scénáře, výborných herců k pečlivě napsaným postavám. V porovnání se skvělými a příběhově podobnými tuzemskými Pouty jsou "Životy těch druhých" možná méně depresivní, ale zároveň propracovanější, dějovější a silnější. Závěr je sice trochu hrou na Hollywood, ale síle a uvěřitelnosti příběhu to nikterak neublíží. 90%. ()
Skvělý popis fungování tajné služby v socialistickém státě. Proto čtyři hvězdy. Jinak si ale u filmu celou dobu uvědomujete nepravděpodobnost celého nastavení, i když to emocionálně jakž takž funguje až do konce. Patosu tam není až tak moc. Co ten film ale vlastně říká? Že kdyby byli tajní policajti hodnější, byl by reálný socialismus snesitelnější? OK, ale v reálu hodnější nebyli a nemohli být, protože minimálně v ČSSR po mocenském boji mezi dubčekovskou a konsolidační frakcí StB v r. 69 se do jejich služeb nikdo aspoň trochu kulturní a empatický nehlásil, naopak to byli hejsci s podprůměrným prospěchem na ZŠ, kterým se nechtělo makat ve fabrice. No dobrá, dejme tomu, že v NDR to mohlo být i jinak... ()
Galerie (49)
Zajímavosti (25)
- Pointa vtipu, ktorý Grubitz (Ulrich Tukur) rozpráva v kaviarni o tom, že medzi Honeckerom a telefónom nie je žiadny rozdiel, je hra so slovíčkami „aufhängen“ a 'neuwählen. Z hľadiska telefónu to znamená zavesiť a vytočiť nové číslo, z hľadiska politiky to znamená povesiť a zvoliť nového. (Arsenal83)
- Donnersmarck dostal prvý nápad na tento film ešte v roku 1997 na Mníchovskej filmovej škole. Potrebný výskum však započal až v roku 2001 a ten mu trval štyri roky. (Arsenal83)
- Ulrich Mühe, ktorý hrá dôstojníka Stasi Wieslera, žil v období zobrazenom vo filme vo východnom Nemecku ako divadelný herec. Mal prečítaný svoj osobný spis Stasi a zistil, že niektorí z jeho kolegov hercov boli (nedobrovoľnými) informátormi, aby ho špehovali. Na otázku, ako sa pripravoval na svoju úlohu dôstojníka Stasi, Mühe jednoducho odpovedal: „Spomenul som si.“ (Arsenal83)
Reklama