Životy těch druhých

Film, kterej vypravi pro me o naprosto nezajmavem tematu, o kterym navic nic moc nevim a presto me zaujal. Uz to si zaslouzi oskara, ale film ma jeste daleko vic kladu. Tak treba Ulrich Mühe v hlavni roli je naprosto perfektni a jeho postava je hezky napsana. Jinak celej film se venuje prakticky jedny sledovaci akci jednoho bytu a vetsinou se dej odehrava tam, ale vubec to nevadi, protoze filmu nechybi ani krapet humoru, kterej je dobre skloubenej s vaznosti tematu. I hudba se vcelku povedla a konec je sice krapet protahovanej, ale super. Sice mi chvilku trvalo, nez me film naplno zaujal, ale pak uz jsem si ho uzil a nemam duvod nedat 5*, protoze takle kvalitni nemeckej film sem uz dlouho nevidel. (06.10.2007)

Mám dojem, že pán režisér (ktorého meno je tak dlhé, že ho ani nejdem písať, lebo by ste tento komentár určite nedočítali do konca) ani len netušil, aký skvost momentálne natáča. Pretože nechápem, ako môže režisérsky debutant na poli celovečerných filmov, ktoré si navyše od začiatku viditeľne každou minútou kráčajú po oscarové ocenenie, ukočírovať tak skvelých hercov, spracovať takýto jedinečný scenár a navyše nabudiť tak pôsobivú atmosféru, s takým kľudom, pokorou a istotou, akú mal na režisérskej stoličke práve Florian Henckel von Donnersmarck. Nevšedný zážitok. 95%. (05.10.2009)

Chlapík, co pracuje v továrně na výrobu strachu - ve Východoněmecké tajné policii Stasi začne při své práci, sledování nepřátel socialismu používat své vlastní svědomí. Vlastní svědomí však není vítanou lidskou vlastností v totalitních systémech a tak jsem jen tiše koukal na neuvěřitelné drama několika lidí v atmosféře plné strachu a úzkosti, v systému který likviduje osobnost člověka dříve než se vůbec stačí projevit a říkal jsem si, jak je vůbec možné, že tak strašný systém má pořád tolik zastánců ? Hořká, ale skvěle udělaná pilulka z doby nedávno minulé mě doslova rozebrala na kusy. (23.07.2007)

Životy těch druhých pro mě znamenaly silný emoční zážitek a představují pro mě dosavadní vrchol v oblasti reflektování komunistické minulosti střední Evropy. Pokud to srovnám s tématicky shodným českým snímkem Kawasakiho růže, pak Hřebejkův film, pokud jde o pochopení tématu a kvalitu zpracování i přístup k realitě, výrazně pokulhává. Jeho film nepřekročí české hranice a účast na několika festivalech, kdežto Donnersmarckův majstrštyk je dostatečně mezinárodně a mezikulturně srozumitelný do té míry, že zprostředkuje poznání o komunistické diktatuře v celosvětovém měřítku. A to skutečně nemám u Životů těch druhých ani v nejmenších pocit, že byl natáčen s oscarovými ambicemi. V případě tohoto dramatu není podstatné, jestli se takový příběh opravdu odehrál, protože příběh důstojníka Stasi slouží režisérovi k odhalení mechanismů státního dozoru a manipulace s občany a zároveň v obecné rovině pojednává o morálce, což je nadčasové a univerzální téma. Je spousta skvělých scén, kde se v detailech jasně střetává pokušení moci a svár mezi morálními hodnotami a realitou režimu. Např. scéna ve výtahu, kde se vyšetřovatel setká s malým chlapečkem. "Ty děláš u Stasi, strýčku?" - "Vždyť ani nevíš, co to je." - "Tatínek říká, že tam zločinci zavírají slušné lidi." - "A jak se jmenuje?" - "Kdo?" - "No přece ten balón, co držíš v ruce." Film je svým způsobem geniální tím, jak je minimalistický, a umožňuje tak divákovi rozdílné interpretace motivů a jednání filmových postav. Jeden z četných mýtů ve vztahu k té době rozděluje populaci na my a oni a démonizuje příslušníky tajné policie a represivních složek. Potíž je v tom, že se ve skutečnosti od ostatní populace nijak podstatně nelišili. Znal jsem jednoho estébáka a nutno přiznat, že bych s ním dovolenou trávit nechtěl, jenže ve svých povoláních a v běžném životě jsem se poznal s lidmi, kteří měli hodnotový řebříček podstatně deformovanější, jen se naštěstí nikdy k podobnému povolání nedostali. On ten důstojník Stasi měl už před oním filmovým zlomem nějaký hodnotový žebříček, který sice neodpovídal tomu, s čím bychom se ztotožnili, ale určitě sám sebe nepovažoval za nemorální zrůdu. Jen se jednou dopustil něčeho, co nebylo v souladu s jeho služebními povinnostmi, a pak už vlastně z nastoupené cesty nebylo úniku. A jeho povaha se tím zlomem v jeho životě nijak zásadně nezměnila. Celkový dojem za výborně zrežírovaný a bezchybně zahraný emotivní film: 100 %. (19.11.2010)

Scénář: Florian Henckel von Donnersmarck .. Velmi dobře zpracovaný pohled na dobu nedávno minulou. Divácky zajímavě vystavěná sonda do tvrdého německého socialismu, kterému vládne špiclování Stasi. Tu excelentně zosobňuje agent HGW XX/7 (jen nějak uniká jeho motivace k „baladě o dobrém člověku“), ovšem ani další postavy nezaostávají, jsou slušně vykresleny a herecky ztvárněny. Snímek je hutně prosáklý tíživou, chladnou atmosférou totality a je v mnoha momentech až mrazivě paradoxní. Ale je tu i několik humorně odlehčujících scén - vyprávění vtipu o pohlavárovy strany v jídelně je dokonalá, neméně pobaví i výtahový rozhovor s chlapcem. (30.01.2007)