Pravidla vášně

Spíš 3,75* - za to, že se mi neotvírala kudla v kapse ani přes fakt, že je to film o problémkách ve vztazích dospívajících jedinců ( = jedno z největších zel). Teploušek byl mile krásný, pan profesor krásně chlípný a Vanderbýk chlípně nedawsonovský (Škopine?!) - tolik plusů najednou si zaslouží ocenění, leč tu čtvrtou už mi mé pozérské já prostě nedovolí. (11.11.2009)

Famózní James Van Der Beek uprostřed filmu plného prázdných řečí. Suverén se nevěrohodně mění v citovou trosku a svým cynickým bonmotům tak dlouho piluje hrany, až z nich udělá neposlouchatelné fráze. Když si nakonec zopakuje i několik vět své unylé idolky, srazí tím i poslední zbytky pseudopříběhu do nesledovatelných vod. Tenhle pokus si hraje na něco, čím nikdy nemůže být a prachbídnou druhou hvězdu mu zachraňuje tehdy ještě zcela neznámý Ian Sommerhalder (20.06.2005)

Jakožto fanoušek spisovatele Breda Eastona Ellise, jakožto fanoušek jeho knihy Pravidla přitažlivosti (u nás vydala Votobia) a jakožto fanoušek režiséra a scénáristy Rogera Avaryho, stávám se automaticky oddaným fanouškem i tohoto filmu. Ovšem i když se na toto skvostné dílo dívám s nadhledem nezúčastněného a nepoznamenaného, pořád jde o nádherně natočený film plný úžasných kamerových nápadů a hereckých výkonů, kde hrají teenagerovské televizní hvězdy přesné opaky postav, které známe z TV. Správňák Dawson z Dawsonova světa se tedy pod pařáty šíleného Rogera Avaryho stává cynický dealer drog, Kevin Arnold z Báječných let ztraceným feťákem, slušnačka Jessica Biel ze 7th Heaven děvkou, která jde s každým (včetně celého fotbalového týmu) a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Roger Avary sice oproti knize zasadil příběh do současnosti (kniha se odehrává v 80. letech), ale soundtrack se skládá z převážně klasických písní let dávno minulých, a co je nejdůležitější - zachoval ducha knihy. Zachoval autorovu výpověď o ztracené existenci dnešní mládeže. Zachoval satiru, která číší z každé scény. A výlet Victora po Evropě je prostě monumentální! ;o) (19.01.2003)

The Rules of Attraction působí dojmem, jako by se Ellisův román potkal s teenagerovským filmem konce devadesátých let. Tam kde Ellis nejvíce rozehrává momenty sublimace touhy, ztracenosti, zástupnosti, prázdnoty a inadekvace vnitřku s vnějškem, je Avery stylisticky krotký a uhlazený. Kde se individuum u Ellise vytrácí směrem k tomu "co chce/očekává že chci já/chce abych chtěl Druhý", zůstavají Averyho postavy cynickými, povrchními a nevyrovnanými, přesto však lidskými bytostmi. Reverse obrazu je sice už napodruhé otravná, a celý přesun děje z 80. let do současnosti je poněkud problematický (ne že by se něco takového dnes odehrávat nemohlo, ale odehrávalo by se to zásadně JINAK než za Reaganovy éry), ale obě známé scény rozdvojení obrazu (Sean a Lauren, a zvlášť brilantní scéna Paula vztahující se ke slasti přímo a fantasmaticky) jsou invenční, stejně jako Victorův evropský výlet, který je ovšem vlastně převedením textu románu v podobě voice-overu s obrazovým doprovodem na plátno. Avery zůstal bohužel na půl cesty, takže Rules of Attraction nejsou ani jen filmem se spoustou pohledných mladých lidí, ani ellisovskou sarkastickou "moralitou". (10.01.2008)

Ellisova kniha ma príliš nebavila (na rozdiel od American Psycho a Less than Zero), o to viac ma bavil film - a to hlavne v momentoch, kedy sa odkláňa od knihy (záver a v podstate celá druhá polovica). Je to v prvom rade priamočiarejšie a čitateľnejšie ako zmätená (v dobrom slova zmysle) Ellisova predloha. A Avaryho réžia je úplne dychberúca - backwards scenes (!), videoklipová štylizácia, cit pre kompozíciu jednotlivých scén (samovražda a scéna na ňu neskôr nadväzujúca - úplne mi behali zimomriavky)... vidieť, že predlohu mal veľmi rád a na rozdiel od Mary Harron (American Psycho) sa rozhodol sfilmovať ducha knihy a nie násilne vtrepať príbeh na filmový pás. (21.11.2013)