Pravidla vášně

Takřka ojedinělý příklad filmu, který si hraje na něco víc, než čím ve skutečnosti je, ale přesto stále zůstává vcelku poměrně dobrým a hlavně zábavným snímkem... Avary se zde snaží dělat snad vše (pěkné a neotřelé hrátky s formou, amorální hrdinové v divácky atraktivních situacích apod.) proto, aby nikoho nenudil a naštěstí mu to většinou vychází. 70 % (03.08.2006)

Knihu jsem nečetl a film asi nepochopil, nicméně nudil jsem se od začátku do konce. Zřejmě jsem "stará škola" (je mi 21 ;), ale ani jeden charakter mě nechytl (o hereckých "výkonech nemluvě") technické parádičky (zejména reverz obrazu) začaly být otravné po pěti minutách a těch pár hláškových a ideových perel skutečně nestačilo k tomu, abych si k té bandě ztracených existencí vypěstoval nějakou náklonnost nebo třeba i nenávist, každá emoce dobrá, bohužel Rules of Attraction u mě žádné emoce nevyvolal... celých sto minut jsem si připadal jako když koukam na zoufalý filmový experiment, jehož tvůrce trpí přetlakem a někde po cestě zapomněl scénář... Asi jsem to fakt nepochopil... Sorry boys ;) (15.03.2003)

Film mal svojo osobité čaro s koncom jemne pripomínajúcim Post coitum. Začiatočná štvrtina bola super a úplne ma nabudla, no v strede dochádza scénam nápaditosť a vtip. Čo sa zase pomaličky napravuje ku koncu. Nemožno ho považovať za teenegerskú komédiu, lebo obsahuje niečo naviac a to určitú kritiku založenú na expozícii kritizovaných javov aj ke´d len v menšej miere. Dej je plný osobných tragédii, či príbehov užívania si , záleži len na uhle pohľadu. Humor vie občas naozaj rozosmiať, no väčšinu času som aj tak strávil čakaním na lepšie scény. Treba pochváliť hudbu a celkom podarené spetné zábery. Napriek všetkému 2,5* (14.09.2006)

Příběh je docela zívačka a zřejmě si neoblíbíte žádnou z postav. Je to klasický film o zvrácené prachaté mládeži na vysoké, ale bez klišovité romantiky a očekávatelného konce. Zpracování a styl filmu je ale svěží a dodává oproti předloze nadsázku a něco na způsob černého humoru, takže se to dalo přežít. Z herců mě extrémně pobavil Ian Somerhalder, jinak vše v očekávatelných mezích. (01.12.2010)

The Rules of Attraction působí dojmem, jako by se Ellisův román potkal s teenagerovským filmem konce devadesátých let. Tam kde Ellis nejvíce rozehrává momenty sublimace touhy, ztracenosti, zástupnosti, prázdnoty a inadekvace vnitřku s vnějškem, je Avery stylisticky krotký a uhlazený. Kde se individuum u Ellise vytrácí směrem k tomu "co chce/očekává že chci já/chce abych chtěl Druhý", zůstavají Averyho postavy cynickými, povrchními a nevyrovnanými, přesto však lidskými bytostmi. Reverse obrazu je sice už napodruhé otravná, a celý přesun děje z 80. let do současnosti je poněkud problematický (ne že by se něco takového dnes odehrávat nemohlo, ale odehrávalo by se to zásadně JINAK než za Reaganovy éry), ale obě známé scény rozdvojení obrazu (Sean a Lauren, a zvlášť brilantní scéna Paula vztahující se ke slasti přímo a fantasmaticky) jsou invenční, stejně jako Victorův evropský výlet, který je ovšem vlastně převedením textu románu v podobě voice-overu s obrazovým doprovodem na plátno. Avery zůstal bohužel na půl cesty, takže Rules of Attraction nejsou ani jen filmem se spoustou pohledných mladých lidí, ani ellisovskou sarkastickou "moralitou". (10.01.2008)