Tobruk

Marhoulom tvrdo zo zeme vlastnými rukami vyhrabaný Tobruk má ďaleko k dokonalému filmu (priemerný scenár, nerozhodnosť ohľadom titulnej postavy, skratkovitosť, „nedokončené“ scény), ale svojou poctivosťou a úprimnosťou docieli, že sa v jeho prítomnosti cítime dobre. Tobruku nechýba humor (voňajúca čiapka), zábavné dialógy, ani kvalitná technická stránka (strih zvukových efektov). Viac v mojej recenzii na CinemaView: http://cinemaview.sk/clanok/1225140844/tobruk (01.11.2008)

,,Tobruk není žádný velkofilm! Od začátku zdůrazňuji, že se jedná o komorní příběh, že to není film o válce, ale o lidech ve válce.“ - VÁCLAV MARHOUL - Je to český film! A buďme za něj rádi. Já tedy jsem. Film výjimečný přípravou a také filmařinou. Má v sobě několik zajímavých scén, krátkých, ale dramatických a dokáže strhnout pozornost tehdy, když má. Škoda jen, že těch momentů není víc. Režisér se umně vyhnul jakékoliv podbízivosti či klišé. Bohužel po skončení ve mně hlodá červíček pochybností o ztrátě tempa v závěrečné třetině, či konci, který se mi zdá zbytečně jednoduchý a jako by sem nepasoval. Taktéž se mohlo více zapracovat na charakterech postav, protože z herců utkví v paměti spíše R.Nebřenský (des.Kohák), než třeba P.Vaněk (Honza), jehož part by mohl (já říkám měl) být tím zajímavějším. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** Co uvidíme (možná) příště? SOKOLOVO! Režie se má ujmout Z.Troška a … Ne teď vážně! Nebylo by to dobré téma? Myslím, že filmový potenciál by tu byl! (18.04.2009)

„Toto je posvátná půda, neboť zde leží ti, kdo zemřeli pro vlast. Za západu slunce a zrána budeme na ně vzpomínat…“ Vysněný válečný projekt českého Bruce Willise, za kterým stojí hromada dřiny a bezmezná úcta k lidem zapojených v československém odboji. V první půlce po tuzemsku skromnější Jarhead, kde se přes všudypřítomný písek jen čeká na boj, kleje, hází rameny, utváří přátelství a buduje nenávist, načež následuje přesun do Tobruku přilehlé pouště, kde aniž by jste spatřili tvář nepřítele, se všechny tyto předchozí aktivity neodkladně promítnou do jednání všech, co se chtějí vyhnout kulce, kterou neuslyší. Marhoul bez patosu, přehnaného hrdinství a svých kdovíjakých scénáristických schopností se nesnaží vyprávět - nechal to na divákovi, ať se s tím popere za něj a udělal navýsost dobře. Mezi defloračními komediemi pro adolescenty a hořkosladkými sentimentálními dramaty tak zase jednou zadula v české kinematografii osvěžující písečná bouře.. Mimochodem, proslulý král vychytralých plánů, vojín Baldrick, si onehdy vyřezal v zákopech první světové vlastní jméno na kulku náboje, protože slýchával, že po bojišti vždycky jedna taková s vaším vyrytým jménem létá a odtušil, že pokud ji bude mít u sebe, nemůže se mu nic stát. Škoda, že to ve válce nenapadlo všechny.. (07.02.2011)

Tři problémy: 1, Rozhodně si nemyslím, že by Marhoul trávil večery nad teoretickými statěmi filmových badatelů, kteří zkoumají mimoobrazová pole a vztah mezi vnějškem a vnitřkem záběru (kupř. pohled postavy mimo záběr evokuje omezení rámu filmového obrazu). O avantgardních postupech nemůže být v případě Tobruku řeči. Marhoul sjel pouze očima rozpočet, dal si dohromady jedna a jedna, a kdykoliv směřovalo k akci, vystrčil ji mimo obraz tím, že přesunul postavy mimo dění – a kamera, jak známo, nemůže zanechat postavy samotné a musí je následovat. Z epochálních válečných bitev zaznívá ve filmu pouze zvuk, a to proto, že je několikanásobně levnější – a proto mazaně využívanější – než dekorace a triky v záběrech. 2, Ochotníci a naturščici posbíraní ze všech koutů republiky výrazně kontrastují s vypulírovaným vizuálem. Pokud chtěl Marhoul se svým kameramanem dovršit mimetické schopnosti fotografie (a takovému způsobu by biomechanické herectví bez emocí odpovídalo), pak mi není jasné, proč nám v každém třetím záběru odhaluje okolní svět jiným způsobem než zrak a předvádí se. 3, Protože jedinec neovládá v Tobruku prostředí, ale prostředí jedince, není možné se na zdecimované postavy empaticky napojit. Nadto lezou Marhoulovi do snahy vyprávět kontinuální drama různé vycpávky a velké scény, které se ale s kontinuálním dramatem neslučují, a navíc, jak řečeno v bodu jedna, všechny tyhle vycpávky a velké scény kamera míjí, tudíž se nelze divácky napojit - stejně jako na postavy - ani na ně. Vcelku lapálie, pane Marhoul, třebaže úmyslná. (03.05.2009)

Ani nepamätám, kedy som si naposledy zašiel do kina na český film. Po naozaj dlhom čase som to skusil s týmto novým vojnovým snímkom. Domov som odchádzal pomerne sklamaný. Očakával som predsa len trochu viacej. Z pohľadu českej produkcie je to mierne nadpriemerný film, ale vo svetovej konkurencii nedosahuje ani len priemeru. Myslím si, že si neskúsený režisér Václav Marhoul naložil príliš veľa, keď sa pustil do historickej vojnovej drámy. Tie tri hviezdičky dávam asi len preto, že som to zhliadol na veľkom plátne v kine. *** (28.11.2008)