Tobruk

Václav Marhoul u mě tímhle filmem těžce zabodoval. Sice jsem čekal příběh, který bude více příblížen skutečnosti, ale když čekám, že holka bude mít na sobě černé spodní prádlo a má ve finále bílé, tak to taky neznamená vůbec žádný průser. Tobruk je z mého pohledu kus poctivé práce a je dělán s obrovskou úctou k těm klukům, co tenkrát pod československým praporem bojovali za správnou věc daleko od své vlasti, svých rodin, svých holek i svých hospůdek. Mám z toho všeho velkou radost. Film se povedl i po technické stránce, jasně poušť dost pomáhala, ale třeba nazvučenej ten film je naprosto fantasticky a některé scény jsou prostě fajnovky. K hercům nemám jedinou výtku a to u českých filmů taky není zrovna pravidlo a sázka na "neokoukané" tváře vyšla na 100%. Paráda, česká kinematografie má další výtečný příspěvek do filmového šuplíčku s cedulkou válka. Dodatek 17.5. 09 - Po opětovné projekci na DVD zvyšuju na plný počet. Po přečtení zdejších komentářů se ptám. A od kdy je válka o příbězích ? Válka je o lidech, bolesti, utrpení, odvaze, cti, zbabělosti a přátelství. Tobruk je prostě o válce. Z bonusového DVD je zcela zřejmý jakou úctu, obdiv a respekt má pan Marhoul k těmto legionářům. Film je jeho upřimný filmový dík těmhle chlapům za jejich činy a mých pět hvězd je zase můj upřimný dík panu Marhoulovi za jeho film. (30.09.2008)

Vizuálně na naše poměry kvalitní, kamera (dělal otec spolužáka) si Lva zasloužila. Všichni jsou krásně zakrvácení a zaprášení . Příběh a dialogy bez cenzury krásně ukazují , že válka není jen pouhá first-person střílečka. I přes to všechno jsem se občas nudil a některé postavy (chyba scénáře, ne herců) byly odporně nezáživné. Marhoul dal tuzemské kinematografii vynikající válečný film, který zajisté zůstane zapsán do historie jako "Snímek, jenž posunul český žánr o krok dál". Skok se bohužel nekonal. (22.05.2009)

Konečně vznikl český film, který nevypadá ani trošku česky. Tvůrci si na tom prostě dali záležet a vytvořili dokonalé válečné drama, které splnilo přesně ty požadavky, které se od něj očekávaly. Václav Marhoul natočil film, kterým dokáže vzdát hold československému pluku, který v Tobruku bojoval. Ne příběhem, ale odvahou, se kterou čelí, nejen nepříteli, ale hlavně krajině. Tobruk je přesně ten typ válečného filmu, kterému především na příběhu nezáleží, hlavně tedy proto, že nějaký příběh rozhodně vyprávět nechce, jemu jde skutečně o jediné, připomenout, že tam někdo bojoval, a že bojoval hrdě za svojí vlast. Na film jsem se těšil přes dva roky a nakonec jsem se dočkal. Tak nějak jsem šel do kina s tím pocitem, že plný počet tomu nedám, ale i tak jsem z kina odcházel nanejvýš spokojený. Vznikl totiž film, který by se podle mě dokázal prosadit i v cizině, a to nemálo. Vznikl totiž film, který ukázal, že i naše země dokáže natočit něco tak efektivního, akčního, s výbornými efekty, parádní režií a hlavně nezapomenutelným nápadem, který se neztratí. Tobruk je film, na který se nezapomene, protože dokázal dle mého světu natrhnout prdel tím, že se natočil za opravdu málo peněz, na co může být právoplatně hrdý, že se v něm objevili i pro Čecha ne příliš známí čeští herci, že Marhoul si dal tu práci, a ukázal se jeho perfekcionalizmus a dokonalost záběru. Prostě jsem na to hrdý, že jsem na takový film mohl jít do kina. Měl jsem radost a i dobrý pocit, že jsem mohl podpořit něco takového. Tobruk je pro mě film hrdina, který se v české kinematografii rozhodně vyjímá, a to nemalou měrou a nakonec uděluji pět hvězd, protože tenhle film si ho jednoznačně zaslouží, na úkor toho, jak ho zde lidí hodnotí. (19.09.2008)

,,Tobruk není žádný velkofilm! Od začátku zdůrazňuji, že se jedná o komorní příběh, že to není film o válce, ale o lidech ve válce.“ - VÁCLAV MARHOUL - Je to český film! A buďme za něj rádi. Já tedy jsem. Film výjimečný přípravou a také filmařinou. Má v sobě několik zajímavých scén, krátkých, ale dramatických a dokáže strhnout pozornost tehdy, když má. Škoda jen, že těch momentů není víc. Režisér se umně vyhnul jakékoliv podbízivosti či klišé. Bohužel po skončení ve mně hlodá červíček pochybností o ztrátě tempa v závěrečné třetině, či konci, který se mi zdá zbytečně jednoduchý a jako by sem nepasoval. Taktéž se mohlo více zapracovat na charakterech postav, protože z herců utkví v paměti spíše R.Nebřenský (des.Kohák), než třeba P.Vaněk (Honza), jehož part by mohl (já říkám měl) být tím zajímavějším. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** Co uvidíme (možná) příště? SOKOLOVO! Režie se má ujmout Z.Troška a … Ne teď vážně! Nebylo by to dobré téma? Myslím, že filmový potenciál by tu byl! (18.04.2009)

Ambiciózní projekt ryze českého válečného velkofilmu se Václavu Marhoulovi podařilo nejen realizovat, ale dokonce i naplnit. Vizuálně skutečně působivý snímek stylizovaný do světlých odstínů, opravdu nádherná kamera pana Smutného, neokoukané herecké tváře (třeba s Robertem Nebřenským jsem měl zpočátku problémy mu jeho postavu uvěřit, po příjezdu do Tobruku už jsem mu ale věřil všechno...), pokus o silný protiválečný příběh spíše ve stylu Remarqueova Na západní frontě klid než americké linie novodobých válečných velkoprodukcí (nejvíce se ale, alespoň vizuálně, podobá dnes polozapomenutému normalizačnímu filmu Zdeňka Brynycha Oáza)... Marhoul přibližuje válku jinak - nedramatičnost a nedějovost neustálého čekání (v tom se blíží Mendesovu Mariňákovi, je však otázkou, na kolik je to spíše z nouze ctnost, neboť několikanásobně menší rozpočet oproti západním produkcím nedává v podstatě Marhoulovi jinou možnost, než vyhnout se iniciování velkolepých bitevních scén a obrazů s větším množstvím komparzu, jeho řešení, jak natočit velkolepý, a ne z podstaty rozpočtu komorní válečný film, je vlastně geniální...), jen občas proložená silnou naturalistickou momentkou (voják znetvořený po dopadu granátu, popravování zajatce, rozkládající se tělo atd.), absence patosu, který jinak zapleveluje tematicky podobně laděné filmy, spíše ticho a občasný expresivní slovník hrdinů než frenetická válečná vřava, silná zvuková a hudební složka, která je doplněna vizuální poetizací africké scenérie (kouř zakrývající slunce, pohybující se mraky, západ slunce...) a ač inspirováni románem Stephnea Cranea z americké občanské války, jsou filmoví vojáci jako jedni z nás... Skutečná poklona československým válečným hrdinům, o kterých se v obecném povědomí prakticky neví... Václavu Marhoulovi se podařilo (narozdíl třeba od Jana Svěráka) našim neznámým vojínům postavit filmový pomník... /// Podobné filmy: Tmavomodrý svět, Nebeští jezdci, Tobruk, Bitva u El Alameinu, Sahara, Sahara (14.09.2008)