Bílá masajka

Dobrý a veľmi poučný film. Lebo keď toto je podľa skutočnej udalosti, tak toto len máloktorá hlava poberie a snáď bude pre niektoré radodajky mementom. Lebo prísť na dovolenku do Kene s priateľom, s ktorým ste dva roky, a potom ho poslať rovno k vode a ostať žiť v riti len preto, že sa vám páči dlhá klobása miestneho šamana, tak to je už fakt IQ mínusových hodnôt. A potom si po čase uvedomíte, že aha, oni majú asi iné tradície. Nechápem, ako mohla táto fľandra tak dlho vydržať žiť v podmienkach prvotnopospolnej spoločnosti a až ženská obriezka ju po čase presvedčila, že ono to s tým civilizačným vývojom v Afrike nebude také prudké. A ešte si o tom napísala knihu, aby sa pochválila. Fakt tuposť. (20.02.2022)

HA a jde to i bez Pilcherky, viďte? To úvodní trochu nedůvěryhodné okamžité zamilování na první pohled mi sice trvalo chvíli překousnout, ale hlavní hrdince podobných pojašených slečen běhá bohužel po Evropě vícero, takže vlastně proč ne. A dále film probíhal překvapivě docela realisticky, jistě, jazyková stránka, finanční situace Caroly a některá porušování kmenových tradic tak zrovna nevyznívaly, ale komplikovanost vztahu, odlišnost kultur a zvyků rozhodně ano. Povoleným návratům jsem už však věřil méně. Lepší 3* jsou tak akorát. (12.09.2012)

Knížky Corrine Hofmann znám, takže mě jednání hlavní hrdinky tolik neudivovalo. Za to mě, ale místy docela nudilo. Tenhle film během své dvouhodinové stopáže neukáže nic co byste nevěděli z jakéhokoli dokumentu o Africe. Navíc se místy docela vleče a jen málokdy vás skutečně napne. Na film se určitě dobře kouká a pochvalu zaslouží i herci. Problém celého filmu, ale bohužel je že jen klouže po povrchu a málokdy si vás pustí k tělu. -Průměrná limonáda jen pro fandy předlohy. (13.03.2007)

Skloubit dvě rozdílné kultury není legrace. A v knižní předloze byl (prý) průběh daleko drsnější a tak škoda, že i ve filmovém zpracování zatlačili tvůrci víc na pilu. Tady tak na úplné dno psychických sil Masajka nedopadne, nejde o nic tak dramatického, co by v divácích zanechalo hlubší citový otisk nebo je nenechalo spát. Je to skoro škoda, že se filmaři vydali více dokumentární cestou, protože na hutné napětí tam prostor rozhodně byl. Nicméně mezi jinými německými „skvosty“ jde ještě o celkem slušný počin, který si lehký nadprůměr zaslouží a to převážně díky příběhu. Příběhem setkání dvou kultur je i drama Bez dcerky neodejdu. Alternativa: Not Without My Daughter. (11.04.2010)

Kdyby u tohoto filmu nebylo připsáno, že je natočen dle skutečné události, skoro bych nevěřila, že by kmen Samburů mezi sebe přijal tak "bezstarostně a skoro bezproblémově" bílou ženu. Je jasné, že ve filmu je vždy více střihů a spousta věcí tak zůstává s otazníky. Na druhou stranu mi film učaroval hereckými výkony a celkovým realistickým až civilním vyzněním. Je pravda, že v případě hlavní hrdinky jsem měla trochu problém s jejím naivním vpádem do života afrického kmene, aniž se za celou dobu svého pobytu mezi Sambury pořádně naučila jejich jazyk a hlouběji pronikla do jejich myšlení. Její snaha zůstat sama sebou i se svým "evropským egoismem" ve společnosti, která ctí jiné hodnoty, mi přišla spíše na škodu celé věci a je jasné, že vše muselo skončit, jak skončilo. A je pravda, že někdy se dají hormony ovládnout trochou selského rozumu, než si začnu něco s jinou kulturou. Myslím si dokonce, že mnohem více kroků na cestě k "feminizaci" učinil její manžel, až se to zdá skoro neuvěřitelné vzhledem k celkovým reáliím. Přesto hodnotím film vysoko, už pro ty rozporuplné pocity, které ve mně vyvolal. Pro zajímavost přikládám odkaz na velmi zajímavou stránku s názvem Svatba Samburů, kde je možno si přečíst více o zvycích tohoto kmene: http://www.nahaafrika.cz/pribehy-z-Afriky/Svatba-kmene-Samburu.html (05.03.2011)