Most do země Terabithia

Výborný detský film, na ktorý by som však dieťa do 12 rokov nevzal, pretože by ma kvôli nedostatku škriatkov, hovoriacich zvierat, obrov a inej hávede (trikové zábery z traileru sú všetky trikové zábery z filmu) zožralo od nudy. Pripomenulo mi to Nekonečný príbeh - nie kvôli celkovej kvalite či technickej vymakanosti, ale príbehom o sile detskej fantázie. Nečakaný a veľmi silný záver, ktorý to celé posúva niekam inam. (13.03.2007)

Příběh je pokusem o přiblížení fantazie dětí ve věku, kdy fantazie dochází vrcholu a pod kamenem najdete poklad obrovských rozměrů a stejně jako poklad se pod vámi ukáže i stín jeho obrovského ochránce, před kterým budete muset utíkat, přes celý les až k vodě, kterou jen tak tak přeskočíte a on do ní spadne a vy se radostně půjdete dotknout svého pokladu, který mezi tím zmizel pod dalším kamenem...AnnaSophia Robb je neskutečně půvabná na svůj věk a ukradla si všechny scény pro sebe bezprostředností a křehkostí. Nejde nezávidět podobné výlety do fantazie s touhle princeznou. Moc rád bych s ní překročil nejeden most, pohleděl na nádhernou zemi Terabithii a jezdil s ní do školy autobusem:). Bohužel je ona to nejlepší na celém filmu. Fantazie je to méně než by jste čekali a chtěli a herecké výkony krom AnnySophie jsou průměrné a zapomenutelné. (06.07.2007)

Nevídaně příjemný průlet krajinou, do které se dostane jen a pouze naše mysl, naše schopnost snít a náš pocit vnímat okolí tak, jak ho budeme chtít vnímat jen my. Země Terabithia je nádhernou krajinou vysněnou dětmi pro děti ale i dospělé a ty, kteří dokáží snít, protože i v dnešním světě je to neskutečně potřeba. Mně se film líbil, už jen tím, jak byl představován divákovi, jako nenápadná zábava, která se mi ze začátku zdála jako další Narnie a nakonec se z toho dokázalo vyloudit něco naprosto jiného, ale i tak příjemného. Jediné co mě opravdu rozčílilo byl fakt, že dabing dětí dabovali takřka třicetiletí dabéři, ale to je problém dabingu a ne filmu. Takže na film nemám vůbec nic. Příjemný rodinný film, který zabaví a donutí na něj koukat právě dětskýma očima, protože jinak to ani nejde. Co když televizi nemáme? - To si dělá srandu, ne? Tu máme i my a naši jsou na podpoře. - Táta říká, že zabíjí mozkový buňky. - Tvůj táta ví leda tak prd, my se na telku díváme každej den. - Taky to jde poznat. (16.06.2008)

Paleta emocí bombardovala mé srdce, mou mysl, můj vnitřní pocit, můj rozum, můj sluch a mou duši s účinkem atomovky. Do Leslie jsem se zamiloval během několika sekund. Moje srdce ještě nikdy žádná holka nedokázala ukrást rychleji, ale nejlépe oblíkaný holce na světě, producentce nejkrásnějšího úsměvu pod širým nebem a majitelce očí naplněných životem až po okraj, bych uvěřil i to, že Jesus Kristus byl automobilový závodník. Má mysl se doslava nemohla dočkat až společně s Leslie a Jessem znovu a znovu navštíví Terabithii. Stačila krátká scéna ve které Jess, s Leslie a jejími rodiči malují pokoj a už mě můj vnitřní pocit šeptal "Toto si zapamatuj Pavle, až budeš mít děti, protože si budeš pamatovat, jak dát dětem radost a štěstí." Když mluvil tatínek Jesse / Robert Patrick / můj rozum mě napověděl, že dobrý člověk někdy nemusí budit okamžité sympatie. Můj sluch se při poslechu hudby dostal na svůj sluchový Mount Everst, ale nejvíce si užila má duše. Byla to právě má duše, která se sledovala příběh nastěhovaná v mých očích a v poslední části je postupně v podobě velkých a nekončících slz opouštěla. Emoční bombardování tak dosáhlo svého vrcholu, ale ani po skončení filmu nemám důvod následky bombardování odklízet. Proč ? Mám totiž zavřené oči a otevřenou mysl a můžu tak vytvořit celý svět ! (22.06.2008)

Buď mořem, já budu tvůj oceán. Buď jedinou jiskrou, já v tebe zahořím. Buď jediným zrnkem, já postavím z tebe Řím. Buď jedinou mou myšlenkou a já nebudu nikdy sám! Někdy, někdy je cesta životem zvláštní. Není to osudem, není to smůlou nebo štěstím, je to jen tím, co se ukrývá hluboko v nás, v našich nadějích, snech, v tom čemu a proč věříme. Bridge to Terabithia je zvláštní, zvláštní fantasy nespoutaná okázalou pompou, která umožňuje vaší vlastní fantazii pracovat, snít, toužit, prožívat a žít. Když se díváte a přesto máte pocit, že otáčíte stránky, když se díváte a přesto vidíte jen to co chcete vidět, zjistíte, že lidé, věci nejsou takové, jak je vnímáme očima, nýbrž takové, jak je vnímá naše srdce. Gabor Csupo vzal do ruky tužku, namaloval kluka, který i přes tíhu prostého bytí dokáže utéct do světa představ (skvěle ztvárněný Joshem Hutchersonem), dívku, co svým velkým světem fantazie a niterně šibalským úsměvem pohltí malý svět kolem nás (kouzelná, upřímně kouzelná AnnaSophia Robb) a kolem spoustu méně či více bizardních figurek. Ale pastelky, barvy, ty nechal v rukou diváka. Alespoň na chvíli, hodinu a půl, vrátil jsem se do dětství, do bezstarostných chvilek, kdy všechno bylo tak, jak jsem si přál a všechno o čem jsem snil bylo předemnou. “Zavři oči, ale svou mysl nech otevřenou.“ Tak jsem je zavřel a znovu jsem zažil krásný pocit, že sny ještě nezmizely. I přes fakt, že za filmem stojí trikový specialisté ze studia Wetta Digital, které je podepsáno třeba pod trilogií Pána prstenů, netvoří počítač hlavní devizu celého, plynule vyprávěného příběhu. A tak je to správné! Protože tak to podtrhuje už v úvodu napsané. Když ještě přidám dobře padnoucí frak hudebních aranží Aarona Zigmana, sladký pohled Zooey Deschanel (s kytarou jí to vážně sluší) a spoustu dobře napsaných dialogů - "Když budeš mít mysl otevřenou, můžeš stvořit svět", dostávám na každý pád nezvyklý, silný a opravdový příběh, který má tu moc vládnout nad emocemi. Tak co ještě říct? Život je těžký, ale nikdy ne tolik, aby jej neunesla křídla fantazie. [final rate: 90%] (12.11.2008)