Hudbu složil, slova napsal

Posledná Grantova spolupráca s režisérom Lawrenceom dopadla oveľa kŕčovitejšie a pritom stačilo zmeniť len partnerku. S Drew to vyšlo, iskrilo to, malo to šarm a ten rozdiel bol poznať už v prvej scéne, v ktorej sa tí dvaja spolu objavili. A pribúdajúce vrásky Grantovi len pridávajú na sympatickosti. Milý filmík, ktorý v sebe neskrýva ani štipku umelej romantiky, naopak v sebe ukrýva príjemné čaro úsmevnej komédie a naozaj veľmi, veľmi počúvateľných pesničiek. A čo sa mi páčilo ešte viac, že som ani raz nemal tušenie, čo sa stane v nasledujúcej scéne, čo potvrdil aj záver. 75%. (08.11.2008)

Pro mě typická průměrná romantická komedie. Párkrát jsem se zasmála a Hugh Grant v roli "ex-celebrity" působil docela vtipně. Snad ještě zobrazení hudebního průmyslu v čele s hvězdičkou Corou bylo dobré. To by bylo tak vše. Drew Barrymore nijak neoslnila a s Hughem Grantem netvořila zrovna ideální romantický pár (i když to není její chyba). ~(2,9★)~ (29.12.2011)

Klasická grantovka, která si na nic nehraje, neprdí vejš, než jí narostla prdel. V okamžiku, kdy se Barrymore objeví ve dveřích Alexova bytu, je jasné, nejdřív jako že ne, pak jako že jo, pak se něco pokazí, takže to už vypadá jako že ne, a nakonec přijde velké romantické gesto a už definitivně jako že jo. Komu to však vadí? Kdo by od romantické komedie ostatně čekal něco jiného? Námět je originální, reflexe hudebního průmyslu vtipná. Závěr mne překvapil, neb jsem ho čekal mnohem horší... 80% (29.01.2012)

Někdo tady psal, že se u filmu zasmál asi třikrát. Já jsem se smál skoro celou dobu. Dobře, občas to byly jen nesmělé úsměvy, ale lepší než nic. Hugh je tady o dost větší sympaťák než v počátcích své kariéry, kdy vypadal jako ucho. Sladká Drew mu skvěle sekunduje a písničky mě úplně odrovnaly, někdy dojetím, někdy smíchem. To první hudební video nemá chybu. Po celou dobu sledování jsem měl jen těžko popsatelný příjemný pocit. (27.03.2010)

Položili jste si někdy otázku, když jste zahlédli v časopise fotku např. Sagvana Tofiho, co tahle vyhaslá mj. popová pseudohvězda z neblaze proslulé „stáje“ Františka Janečka dneska vlastně dělá? Zřejmě ne, taky proč byste to dělali, že ano? Já jsem četl, že prý prodává ledničky v Grónsku (copyright Klára Nemravová z Tata Bojs), ale skutečnost bude mnohem prozaičtější. Zkrátka obráží všemožné „high-society“ večírky a recepce, kde se zadarmo nadlábne, nechá se tam vyfotit s našimi rádoby hvězdičkami a „celebritami“ a modlí se za to, aby se jeho fotka objevila aspoň na spodku str. 32 nějakého bulvárního plátku (těsně pod reklamou na Kosmodisk a náramek na zázračné hubnutí). A to proto, aby totálně neupadl v zapomnění a pořád mohl čeřit vody se svými „čerstvými scenáři“ a „chystanými alby“. Grantův Alex Fletcher zažívá podobné pocity, ale je na tom ve srovnání s Tofim přeci jenom nesrovnatelně lépe. Bývala velká popová hvězda, žijící jenom z minulosti a s přibývajícím věkem z občasných vystoupení při zahájení otevření nového obchoďáku, či na ředitelských recepcích a podobných „vyzobávání drobků“. A nutno říct, není moc herců, kteří by podobně jako Hugh Grant dokázali interpretovat otravný kolovrátkový pop 80.let s takovou grácií a kouzlem. Už úvodní klip ve stylu 80´s metrosexuálních boy partiček typu ´Wham!´ musí u každého, kdo tu éru pamatuje, vyloudit úsměv na tváři, zvláště když je to zde podáno s takovým sebeshazovačným nadhledem. A nebýt toho, že zhruba po půlhodině se film překlopí do celkem tuctové romanťárny, vydržel by ten úsměv až do konce. Ale svěží neokoukaně dějové nápady, točící se kolem pop-star Cory a jejího hitu „na zakázku“ tady nechybí, takže i přesto, že éra 80´s diskoték, barevných trvalých, mrkváčů a stereotypních syntetizátorových spodků nebyla tou mojí „krevní skupinou“, dávám pobavené 3*. Bylo to občas vtipné i trefné. (18.02.2008)