Máj

"...zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk..." Achjo... Co to jen natočil nešťastný ten kluk... Pokud cílem Brabcova snažení bylo maximální zploštění a ještě lépe zesměšnění lyrickoepického klenotu českého romantismu, povedlo se mu to mírou vrchovatou a měl by za to dostat metál (hanby). Do osmdesáti minut natáhnul děj, který by vystačil maximálně tak na desetiminutový kraťas, a provedl to způsobem, že vnímavější amatér by to provedl tisíckrát lépe. Když už režisér rezignoval na Máchovu oslavu přírody (ne, stokrát omílané záběry z ptačí perspektivy na jeden kopec s uschlým stromem za oslavu přírody opravdu nepovažuju) a když už se mermomocí chtěl soustředit jen na vztah Viléma a Jarmily, případně hledání odpovědi na otázky viny a trestu, proč to proboha udělal tak tupě, bezduše a prázdně? V básni Vilém rozjímá o svém osudu, vlastně je tomu věnován celý druhý zpěv. A ve filmu..? Za celou dobu se nedozvíme naprosto nic o vnitřních pocitech aktérů, psychologie postav neexistuje. Jsou to jen herci, kterým Brabec nařídil: "Teď se projeď na koni a ať ti hodně vlají vlasy...", herci, kteří hrají špatně sesmolený slepenec videoklipových záběrů. A Jarmila? "Vtom lůny zář jí známou osvítila tvář; hrůzou se krev jí v žilách staví - 'Kde Vilém můj?' " Ve filmu je Jarmila narozdíl od básně němá rádodajka, jež jen občas tiše vzdychne a zasténá a do jejíchž myšlenkových pochodů neřkuli pocitů divák nemá šanci proniknout - protože nic takového tam prostě není. Jaký je vlastně její vztah k Vilémovi? Nic... prázdno, jen kýčovité záběry na vlající vlasy a šaty, doprovázené nezajímavou a stále tentýž motiv opakující hudbou (která není špatná, ale zde je jak pěst na oko). V celém filmu není ani náznak napětí: Milostné scény vyvolávají lhostejnost, loupeže připomínají nějaký recesistický happening, vražda Vilémova otce je totálně zpackaná fraška (to se chudák Vilém minul nebo jak?)... Intermezzo se sborem duchů už je pak jen trapnost nad trapnost a dokazuje, že Brabec Máj vůbec nepochopil. Neskonalou nudu nezachrání ani poprava, která v divákovi nevyvolá ani ždibeček emocí. Raději to zkraťme: Po negativních recenzích, které film v poslední době provázely, jsem chtěl být maximálně shovívavý a chtěl jsem hledat jen klady. Jenže tady vážně žádné nejsou! Vždyť ani ta proklamovaná kamera nestojí za moc... Toto téma by dalo zabrat Jirešovi nebo Kachyňovi, proč se do toho pouštěl režisérská nicka Brabec? Lituju všechny maturanty a mladší, kteří budou Máj čerpat z tohoto snímku. (25.08.2008)

Přízvisko "režírující kameraman" F. A. Brabcovi skutečně sedí. Škoda, že se tento vynikající český kameraman musí pouštět do režie, která mu očividně moc nejde... Pokud se jedná o "Máj", vyrazila jsem na něj právě kvůli poetizující vizuální stránce, výpravě, kameře - protože tenhle styl mám moc moc ráda. Od ostatního (scénář, režie, herecké výkony) jsem ani příliš nečekala. Tudíž jsem v konečném součtu nebyla nijak zklamaná. BTW Sandře Lehnertové to na plátně fakt sekne, čili i ona svůj smysl v tomto filmu v podstatě naplnila :-)) (02.09.2008)

Máj je velmi volné dílo a je možnho ho zpracovat mnoho způsoby. Osobité pojetí F. A. Brabce již určitě znáte. Já tohoto člověka jako režiséra neuznávám od té doby co to se svojí osobitostí o několik set stupňů přehnal a zprznil Krysaře. V případě tohto filmu to až takový průser nebyl. Osobité pojetí si zanechal, ale naštěstí zde zůstaly základní rysy příběhu Karla Hynka Máchy a sice s několika, někdy značnými odchylkami. Herecky slušné. Moderně zvolený hudební doprovod, který mi v tomhle případě ani nepřekážel. Zkrátka myslím, že základní myšlenka Karla Hynka Máchy byla zachována. A osobité pojetí do filmů prostě patří a dovolím si tvrdit, že tentokrát to filmu ještě prospělo. * * * (03.07.2011)

Možná je to tím, že znám Máj skoro nazpamět, možná tím, že na každém filmu hledám hlavně klady. Možná. Mně osobně se Máj líbil (vezměme v potaz tuzemskou kinematografii). Vilém v podání Stropnického mi vůbec nevadil a dokonce jsem za něj na konci cítil lítost, Tříska jako vždy exceloval, Lehnertová sice nemusela spát s Kukurou každou chvíli a udělat z ní němou spíše uškodilo (v předloze není), ale suma sumárum je obsazení špička. Pokud Máj byl u mne na třech hvězdách, tak v posledních dvaceti minutách jsem své rozhodnutí změnil. Ano, příběh je často řídký jak kaše, zase nedá se mu upřít originalita, krásná hudba a Brabcovo jedinečné (na naše poměry) zacházení s kamerou. (27.08.2008)

Vizuálně podmanivá koncepce Máchova Máje, která stojí a padá s dokonalým vyvážením barev a nálad, se stává po osmi letech důstojným pokračováním doposud solitérní tradice adaptace Erbenovy Kytice. Společně s důrazem na krásu krajiny, romantické kostýmy Pecharové a tělesné křivky Jarmiliny, se stává filmový Máj pochoutkou pro oko. Herecky je tato slast toliko podpořena hereckými esy Kukurou, Javorským a Třískou, mladší generaci pak bohužel tvoří jeden kandrdas vedle druhého, což je ve výsledku možné shrnout jako součást experimentu, kde se však mnohem lépe podařilo zakomponovat ryze moderní hudební aranžmá. (26.11.2011)