Horší už to nebude

Z tohodle fakt mohla být hrozná nuda, ale nějakým zázrakem jsem místy jen zíral a ani nedutal. Samozřejmě k tomu přispívají sympatické výkony mých oblíbenců, kromě Ferella hlavně Dustin Hoffman, kterého neskutečně žeru a musím si s ním dohonit ještě hodně starších kousků. Doufám, že jednou doženu úplně všechny menší filmy tohodle typu, ale jsem vlastně rád, že je toho tolik a stačí jen hledat. Na zlepšení nálady úplně optimální. (17.12.2017)

Celočíselný Harold, rajcovní Ana, neurotická Karen, zkofeinovaný Jules. Originální příběh se smývatelnou hranicí mezi fikcí a skutečností, který do všech stran dýchá melancholii, ale zároveň svěžest, radost ze života a popostrčení k jeho opravdovému žití. Herecká sestava je neuvěřitelně komplexní a výkonnostně bravurní. Marc Forster stvořil pro diváka další zemi nezemi se spoustou podmanivých a (pro citlivou duši) živých filmových scén. Připadá mi, že jeho snímky nevnímám prostřednictvím aferentních drah reflexního oblouku, receptor - dráha - mozek, ale jaksi jinak. Mé oči nemusí vidět, protože film mnou prostupuje. Režisér vlastní klíč, kterým si odemkne mé podvědomí a naskládá do něj nezapomenutelné. Říkám tomu kouzlo strýčka Marca. 30 miliónů dolarů(rozpočet)/53,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (23.05.2008)

Úchvatný začátek naznačuje, že tenhle snímek bude něco neopakovatelného. Velmi neotřelá a riskantní režie hned na začátku odkrývá všechna svá esa a divákovi je jasné, že bude mít co dočinění s příjemnou hravostí. Hlas vypravěčky, hrdina, čísla, hodinky... Kdo film viděl, okamžitě ví o čem mluvím a ti z vás, kteří to štěstí neměli si nejspíš začínají myslet, že mi hrabe. Není tomu tak, těchto pár artefaktů totiž významně slouží k posouvání děje. Stranger Than Fiction ale není tak oblíbený díky těmto faktům, jakožto spíše díky zajímavému vrstvení děje a hrátkami se zákonitosmi jak beletrie, tak i kinematografie => v několika momentech překvapivá režie. Harold Crick není ničím zajímavá postava, vlastně je nudný, stejně jako jeho stereotypní život, tedy do té doby než se dozví, že se stal shodou jistých okolností hlavní postavou nové knihy světoznámé spisovatelky Karen Eiffel. Od té chvíle nezůstane kámen na kameni a snímek se dost bizarním způsobem dostává do hledání vlastních zákonistostí. Musím se přiznat, že jsem téměř celou stopáž nebyl schopen děj logicky přijmout, ale snažil jsem se. To že Harold začne slyšet hlas vypravěčky příběhu mi ani divné něpřišlo spíše pak fakt, že ačkoli se jedná o postavu z knihy, může vlastně jednat vlastním způsobem a život Harolda A (skutečnost) a Harolda B (fikce) se prolíná jen v některých souvislostech, které pak spojuje i hlas. Jenže závěr naštěstí všechno vysvětlil a vše do sebe skvělým způsobem zapadlo. Ze všech postav patří můj největší obdiv Lindě Hunt (Dr. Mittag-Leffler) a Dustinu Hoffmanovi (prof. Jules Hilbert), kteří nejenže mají zábavnou scénku potažmo zajímavou postavu, ale hlavně se jim podařilo skvěle vykreslit svou roli a dodat jí onu známou jiskru věrohodnosti. Mezi nejpovedenější scény patří pak ta, kdy se všechny tři hlavní postavy dozvědí konec příběhu - ještě k tomu si jej pochvalují - a divák tak vlastně zůstává tím úplně posledním. (03.01.2008)

Překvapení roku. Hodně "Kauffmanovský" (Taky jste si všimli, že se tohle přídavné jméno používá čím dál tím častěji?) scénář je podaný příjemně a mile a nepostrádá potřebnou dávku ujetosti a komplexnosti. On taky Marc Foster není žádný režisérský nováček a po Hledání Země nezemě znovu ukazuje, že takovéhle příběhy opravdu umí. A i když by se mohlo zdát, že právě příběh bude hlavním tahounem filmu, jsou jim kupodivu herci, na kterých nejvíc staví. Ferrella jsem v podobné roli ještě neviděl (a možná už ani neuvidím), Hoffman se do toho obul pěkně, Thompsonová je skvělá a do Maggie Gyllenhaal bych se zamiloval taky. Od tohoto dne je na mém personálním "watchlistu" oblíbených hereček. (21.07.2007)