Vražda v Ostrovní ulici

Jindřich Plachta, je v nezvyklé roli detektiva Klubíčka opět výborný. Do poslední chvíle není zřejmé, kdo vraždil. Film má pomalejší tempo, dá rozum, že se to v roce 1933 takto "nosilo", má krásnou kameru i velmi dobré, divadelní výkony. Hřmotná orchestrální hudba, která jede pod filmem celou dobu, mě rušila, tak už to ale ve filmech pro pamětníky často chodí. (13.02.2019)

V rozmezí let 1931–33 byly na barrandovské pláni za Prahou vystavěny jedny z nejmodernějších filmových ateliérů na světě. Filmová výroba se tak okamžitě přesunula z nevýhodných vinohradských místností bývalého pivovaru do rozlehlých prostor budoucího města snů. Prvním filmem, který zahájil slavnostní spuštění provozu barrandovského ateliéru byla detektivka Svatopluka Innemanna Vražda v Ostrovní ulici. Napínavý kriminální příběh zavražděné manželky zámožného pražského soukromníka poskytl mimořádnou hereckou příležitost především Jindřichu Plachtovi, který do té doby sice spolehlivě vytvářel komické figury, avšak výjimečně opravdu hodnotné role. Dokonalým protihráčem v roli uhlazeného padoucha byl skvělý Zvonimir Rogoz. Dodnes z tohoto filmu dýchá na všechny strany nádherná atmosféra doby. Doby prvních úspěchů a nových vítězů. (06.10.2008)

(2x) Tuhle (když pominu filmy tohoto žánru v oblasti němého filmu) úplně nejstarší československou kriminálkou beru spíše jako raritku. Tehdejší režisérovo nadšení z nové technické metody snímání dialogů na pozadí hudebního doprovodu bylo jistě fajn, ale jak se říká, všechno s mírou a tady míra byla poněkud překročena. To neustálé znění scénické hudby, která z velké části připomíná němé grotesky, působí místy ve vážném příběhu o vraždě jako pěst na oko. Ale co naplat, atmosféra super, i po víc než 80ti let od natočení cítit z příběhu i napětí, zaujme dynamická kamera a scénář s odlehčeným s humorem, narežírovano a zahráno velice pěkně. Jindřich Plachta se mi tady líbil ještě víc než v komediích typu Právě začínáme a To neznáte Hadimršku. Takže spokojenost a jeden z atraktivnějších zážitků při sledování prvorepublikových filmů. (18.08.2017)

Až mě překvapilo, že i my máme docela dobré detektivní postavy, a to nejen po roce 1950, ale i před ním. Jindřich Plachta je ve své roli neskutečný a je skoro škoda, že z toho nebyl nějaký seriál, protože jeho postava je výborně poirotovská nebo holmesovská. Ten příběh sám o sobě také není špatný a je vidět, že stojí na základech dobré předlohy. (06.01.2015)

Že by první československé nefalšované krimi, nebo tehdy spíše ještě detektivka? Viz z té doby např. ještě Záhada modrého pokoje. Nezapomeňte však na to že to byli teprve začátky a hledání sama sebe. Podle mě jde na svou dobu a na ty začátky o velmi zdařilý detektivní film a pravděpodobně jeden z nejživotaschopnějších filmů Svatopluka Innemanna, navíc v neobvyklé a netypické roli se nám zde předvedl do té doby spíše komediálně laděný herec Jindřich Plachta (poněkud rozvážný), pro kterého to byla opět jedna z velkých nebo přímo hlavních rolí. Špatný nebyl ani soukromník Zachar (Theodor Pištěk) nebo Friedman (Rogoz). Jinak je pravdou že na celém filmu mě tu akorát štvala, podle mého docela nevhodně zvolená Marchartova hudba, která tu hrála skoro pořád (i když se mluvilo) a značně tak narušovala celý element filmu jako takového. Film byl natočen podle detektivního románu od spisovatele Emila Vachka Muž a stín (1932) podle skutečného případu vraždy bohaté lichvářky. Lepší průměr, a podle mého třetí nejzdařilejší film režiséra S. Innemanna samozřejmě až po filmech "Muži v Offsidu" a "Před maturitou". 2,5/5*. (22.08.2007)