Teď zas my

To byla hrůza. Tak něco naivního jsem snad ještě z našeho předválečného filmu nic neviděl. Prvoplánová agitka na to, že stroje pomáhají lidem ušetřit práci a zlepšit jejich život s velice slabými výkony prakticky všech herců. Slabý scénář Antonína Drvoty podtrhl a sečetl režisér Čeněk Šlégl včetně závěrečné komedie u soudu a následného přenesení děje o generaci dále. Snad jen zápetka s "ukradenými" penězi trochu přinutila k pozornosti znuděného diváka, ale pak zase to hledání zakutálené koruny. Prostě filmové neštěstí. (13.11.2018)

Výborná poetická a místy i dojemná komedie ze života jednoho táty (J. Marvan) a jeho syna (L. Hemmer), kteří měli, jak už to tak u rozdílných generacích bývá, zcela odlišné názory v tomto případě na vedení podniku v podobě továrny na výrobu skla. Skvělí herci, parádní scénář, za mě tedy bez váhání plný počet bodů. (25.07.2015)

Jde o jeden ze dvou scénářů Antonína Drvoty. Krize i další vlna průmyslové revoluce už běžela i napříč naší republikou a i o tom je celý snímek. Samozřejmě, že hlavní inspirací byly nejspíš myšlenky Tomáše Bati. Míchá se tu starý svět reprezentovaný továrníkem Hložkem a nový, který zastupuje jeho syn. Zajímavé je, že soudce zde tvoří sám režisér a to ještě ani zdaleka nemohl vědět, že se za pár let ocitne sám na druhé straně. Skvěle zahrála i Jiřina Štěpničková. (03.08.2024)

Teď zas my je jeden z mnoha velmi dlouho chybějících filmů v koláži domácí produkce 30. let. Jeho absencí jsme přišli o několik věcí, o rozkošně civilní Jiřinu Štěpničkovou, která v této době hrála zejména své velké vážné úlohy v Lidech pod horami a v Božích mlýnech, jejichž vážnost posilovala německými verzemi pro možnost širší exploitace. Po boku Ladislava Hemmera se ale stala ideální milenkou tehdejší současnosti, která je ochotna pro vyšší cit obětovat vše - navzdory proklamovanému pokroku, který by mohl nabádat v solitérní sobecký úspěch. Hemmer si tu plnými doušky užívá výjimečně velké role, která se stala zadostiučiněním po všech těch pikantních či humorných epizodkách. Téma je skvělé, zpracování též, leč co oceňuji zdaleka nejvíce, je vizionářský přesah. Film nekončí obligátním smířením starého a nového, Šlégl tu v samém závěru přechází do vize budoucnosti, která je skutečně zlatá a po právu zasloužená. Kéž by takových teček mohlo být nabízeno více. Leč ve své době Vlajka hrozila, že námět Vojtěcha Beneše není přijatelný a Čeněk Šlégl měl problém... (29.12.2014)

Průměrná komedie, která propaguje technický pokrok a evokuje baťovské metody podnikání. Největším tahákem pro diváky tehdy jistě byla hlavně Jiřina Štěpničková. Mezi hlavními představiteli vynikl určitě Ladislav Hemmer, jehož brzký konec filmové kariéry nás může dodnes mrzet. Svůj standard odvedli Jaroslav Marvan, František Kreuzmann, Alois Dvorský a Vladimír Hlavatý. V dětské roli jsme mohli opět vidět v období protektorátu velmi oblíbeného Vladimíra Salače, který se svou bezprostředností a hereckým talentem nikdy nezklamal. Zápornou roličku žáka si zahrál Antonín (Strýček) Jedlička. Ella Nollová sice byla v záběru jen několik vteřin, ale starou kriminálnici zahrála přesvědčivě. Samotný režisér Šlégl se obsadil do role soudce. Výbornou prací se prezentoval kameraman Ferdinand Pečenka se svými záběry sklářů. Musel si však vypomoci i prací v ateliéru, zatímco na plátně byl vyobrazen tolik vytoužený moderní stroj. 50% (13.11.2014)