Havana blues

Těšila jsem se na maximální zážitek na minimálním prostoru, něco jako "Buena Vista Social Club", ale tak nějak se přihodilo, že mně v příběhu kubánských Milli Vanilli nebyla sympatická ani noha... ani hudba... a vlastně ani celá Kuba. Jen mně tak přišlo zkraje do hlavy, jak jsou Kubánci pěkně rozjetí, až se bojím domyslet, co by se stalo, vtrhnout k nim demokracie... Pozornost si zasloužila jen poslední třetina, včetně rozhodnutí hlavního hrdiny, okružka noční Havanou a dvě fajn skladby, zbytkem jsem zůstala hrubě nevtažená. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (12.04.2015)

Tenhle film by měli pouštět lidem v letadle cestou na Kubu. Člověka zde úplně podmaní ta pohodová atmosféra, výborné písničky a krásné lokace. Na druhou stranu ale člověk vidí, jak téžké je pro Kubánce v tomto režimu žít a ještě horší se z něj vymanit. Příběhově výborné, herci jsou výborní a natočeno je to parádně. A ty písničky jsem si pobrukoval ještě pár dní po shlédnutí. (10.08.2009)

"Dobrý večer, Havano, dnes večer si vybereme právo na poblouznění a utopii". Trochu naivně působící lanaření kubánské kapely španělskými kapitalisty vyzvedlo poznání, že snít či bdít se dá i s Fidelem za krkem. Nechybí žhavé rytmy hrané na ulicích s vášní v srdci bez politické příslušnosti, čímkoli na cokoli, a působivé záběry otlučené leč magnetizující Havany. Prima film, který vámi zavrtí. (08.10.2015)

Poslední dobou jsem viděl více hudebních filmů o různých kapelách a muzikantech a tento bych zařadil spíše mezi slušný, hodně mírný nadprůměr, jaký mě neurazil, ale vcelku ani příliš nenadchl. Jako pozoruhodný ho v rámci poznávání odlišné kultury beru určitě i díky samotnému náhledu do prostředí undergroundové i „oficiální“ hudební produkce v pořád socialistické Kubě. Ač přehlídka protestsongů s texty plnými vulgarismů a sexuálních motivů z první půlhodiny úpřimně nebyla tím, oč bych zrovna stál, ale naštestí se hudební dramaturgie filmu později změnila. Ani většinu postav, z nichž se mnozí téměř neustále na sebe vzájemně rozčilovali, jsem si příliš nezamiloval. Pozitivem, že mě Havana Blues až na pár pasáží nijak nenudilo a ze samotného prostředí a námětu dokázalo vytěžit alespoň ve vedlejších tématech pár osobitých motivů včetně váhání mezi emigrací do Evropy a poutem k rodné hroudě, mezi cestou ke slávě i zaprodaní současně nebo věrnost k svobodné duši i za cenu dalších překážek. Překážkou k 4. hvězdičce (ke které to nemělo daleko) z mé strany zůstává hlavně to, že ten zážitek, který si odnáším, nebyl navzdory svému potenciálu ani vvyvedenému finále ve jménu písní s hlubším odkazem vyloženě silný. Jednoho zhlédnutí však určitě nelituji. [70%] (10.10.2022)

Výborný ,,návodový" film pro všechny, kteří chtějí pochopit, jak to v Československu vypadalo před rokem 1989. Ta uzavřenost, izolace za oponou (možná symbolická scéna s polorozpadajícím se divadlem) z něj doslova trčí. A navíc ta spousta lidských příběhů uvěřitelně zahraných přiměřeně hrajícími herci a herečkami. K tomu nutno připočítat film jako sondu do světa, kam mají naše (západní) média stále ještě vstup zakázán a pokus o uchopení něčeho tak mýtického, jako je kouzlo a genius loci staré Havany. Inu, kubánská Praha 21. století:-) A jako největší klad celého (téměř hudebního) snímku vidím hudbu - ne takovou, jakou si ji představuje západní turista, tedy sofistikovaně ve stylu Buena Vista Social Clubu, laicky prostě něco latinskoamerického, ale hudbu přefiltrovanou skrze železnou oponu a kopírující (asi obdobně jako kdysi u nás s nemalým zpožděním) západní módní proudy. Tenhle trend je popisován v nejedné sociologické studii a už byl dokonce na jeho základě vytvořen stratifikační model rozdělení společnosti. Diverzita západní populární hudby je ohraničená a pomalu vytlačí hudbu etnickou a folklórní... Tenhle film je skutečně nejenom pro českého diváka (sic romantickou a sentimentální) cestou proti proudu času... (03.07.2007)