Černá kniha

Viac mŕtvych ako v RoboCopovi! Viac vystrieľaných nábojníc ako v Total Recall! ;-) Bavilo ma to prenáramne. V tomto ohľade Verhoeven, ktorému ja osobne zožeriem úplne všetko (áno, dokonca aj tie Showgirls), nesklamal. Film má úžasné tempo, každú situáciu či dejovú líniu vystaval dôkladne, nič nenechal nedopovedané, je napínavý a v druhej polovici dokonca strhujúci. Napriek tomu som zo začiatku urputne bojoval s tou pestrofarebnou, napriek tragickým scénam stále tak akosi popcornovo bezstarostnou atmosférou, kde je režisérovi každá zámienka dobrá, aby rozpútal divokú prestrelku a ukázal (mimochodom skvostné) prsia hlavnej hrdinky. Verhoeven už iný nebude, s tým nič nenarobíme, natočil film po svojom a perfektne, ale k tomuto typu takmer hitchcockovského špionážneho thrilleru by som privítal podstatne temnejšiu atmosféru. Mal to byť proste noir ako Soderberghov Good German a takisto mohli byť v hereckých výkonoch viac zvýraznené temné emócie. Potom by to bol absolútne dokonalý film. Takto je to "len" zábavná vojna nasiaknutá typickým a nezameniteľným Verhoevenom. Vďaka aj za to. (12.11.2007)

Verhoeven opět ve formě, tentokráte budující národní pomník historický i kinematografický. Minimálně do té doby nejdražší film ze země oranžových tulipánů (nebo tak nějak) na ty peníze opravdu vypadá, a to je u válečného filmu vždycky plus - i když tohle je vlastně film špionážní, bez ohledu na to, kolik střel tady vychrlí všechny ty MP-40 a MG 42;) Bohužel ani půvaby Carice van Houten (pokud pravé, tak mám novou bohyni) a naopak dokonale hnusný Waldemar Kobus (Franken) nedokáží zamaskovat přehnanost akce, přílišnou podivnost krom upřeného pohledu ničím nevysvětleného Müntzeho chování, a hlavně úděsnou natahovanost zápletky. Carice sice dokonale hysterčí, když nepříčetně řve: "Copak to nikdy neskončí?!", ale i kdybych přistoupil na to, že je to symbolická obžaloba neutuchající lidské krvežíznivé vygumovanosti - na což poukazuje i finální záběr, ve kterém se počítá s tím, že vám dojde, že jste v první minutě (před dvěma a půl hodinami) viděli titulek Izrael, 1956, a že tudíž začíná Sinajská válka - pořád mě to nezbavuje pocitu, že je to přiléhavé z prostého důvodu chabé práce s nůžkami. Ale to už se dlouhé roky sepisovaným scénářům stává... A kde jinde by si měl Verhoeven dát záležet na svých rukopisných "chuťovkách", než právě tady, kdy mu navíc celá holandská filmová byrokracie líbala řiť za to, že se rozhodl vrátit domů a ukázat světu, zač je toho kolaborace. Jenže tentokrát zkrátka přetáhl strunu, a poslední půlhodina je jeden obrovský tyjátr pro tyjátr. Jenže když on je to prostě řemeslně tak parádní pokuk, a hlavní hrdinka je opravdu jako panenka z plakátu, kvůli kterým si naši dědečkové a pradědečkové mysleli, že stojí za to umírat (kromě svobody, královny, a tak). Prostě budu asi chtě nechtě muset dát osmdesátku, i když nebudu mít úplně čisté svědomí kvůli tomu scénáři. (21.08.2011)

Několik vyloženě perfektních scén (např. krátký pobyt Rachel v base nebo její duet s vrahem její rodiny) bohužel nestačí přebít za vlasy přitažený překombinovaný děj se zvraty jak z telenovely. Pokud nejste fimoví zelenáči, hlavní zdrádce je jasný pochvilce a jeho konec je vyloženě amatérský. Na vážnou výpověď o konci války v Holandsku zkrátka příliš naivně dobrodružné, nadto většina akčních scén je poněkud nepřesvědčivá (z deseti samopalů střílí na člověka u zdi a ve zdi není jediná stopa po střele apod.). Na druhou stranu rozhodně zajímavý pohled na odbojové hnutí, který stojí za vidění už pro celkem zajímavě napsané postavy a jejich charaktery. Škoda, rozhodně to mělo na víc. (03.06.2007)

Mně se to líbilo velmi. Je pravda, že to příliš originální není, ale ve chvíli, kdy jsem Zwartboek sledoval, jsem přesně nějakou rutinní a napínavou záležitost potřeboval. Absence originality ale vlastně není úplně férovým vyjádřením. Zwartboek je totiž jeden z mála filmů z prostředí Druhé světové, ve kterém je velmi ostrá a neztmavená barva ( říkám tomu vybledlá barevnost), což je jev, který se ve snímcích podobného typu objevuje snad stoprocentně. Asi prkotina, ale pro mě důležitá. A několik velmi silných scén rozhodně najdete. Verhoeven je prostě klasa. A hudba...ta byla v jeho filmech vždycky špičková a po smrti mágů Goldsmithe a Poledourise si možná našel zase někoho, kdo za to bude stát. (29.03.2007)

Verhoeven mě dostal a potvrdil, že prostě umí. Asi nejlepší a nejsyrovější válečný film co jsem za poslední dobu viděl. Někdo tu kritizuje, že je to až moc velká kovbojka, ale to mi osobně nevadí. Hlavně když je akce drsná a nekompromisní. Navíc se mi zdá, že film i dobře vystihuje atmosféru tehdejší doby, nebo teda nevím já to nezažil, ale prostě mi to tak přijde. Neposeru se tentokrát ani z víc jak dvouhodinové délky. Nepotrpím si sice na podobný spektákly, ale v tomto případě nebyla šance nudit se ani minutu a proto dávám zasloužených 95% (26.01.2014)