Černá kniha

Řekl někdo slovo geniální? Že ne? Mě tohle slovo vyklouzlo hned v první větě, kterou jsem, ještě zaražený v sedačce kina, vyslovil... Verhoeven si dělá všechny filmy tak trochu po svym a dneska mu to zrovna vyšlo na jedničku podtrženou. Podařilo se mu za prvé odvyprávět příběh, který je nekonvenční a ukazuje druhou světovou zase v trochu jiném světle a a kontextu, který už většina filmů neřeší... Za druhé, způsob jakým ho vypráví je neuvěřitelně kreativní. V každym záběru je snad nějakej osobní nápad, kterym prošpikovává celej film a neustále z něj tvoří něco, co je něco víc než velká podívaná. zároveň tím i zaručuje, že divák, který bude chtít shlédnout film ještě jednou (a to já určitě budu chtít) najde spoustu dalších detailů, kterých si předtím ani nevšiml... Film je napínavý, neustále svižný a deroucí se dopředu a zároveň i chytrý. Netřeba říkat, že Verhoeven tímto filmem deklaruje jeho realistickou tendenci, někdy až vedenou do naturalismu. Navíc krásná kamera, bezvadní herci a dobrá hudba. Pokud jste viděli trailer a líbil se vám, věřte, že je to ještě nic oproti filmu (což se u ukázek zas až tak nestává, většinou platí opak:). Pro mě vrchol minulého roku, který jsem shodou okolností měl možnost vidět až teď. Smekám klobouk. Tenhle film si zaslouží potlesk. (jsem ještě v opojení z filmu, takže nejsem schopný argumentovat tak dobrými fakty, ale věřte, že ten film mě dostal do kolen...:) (08.02.2008)

„Značka“ Paul Verhoeven se většinou pojí s dráždivými filmy, které si utahují z jakýchkoli konvencí, ať už jsou filmové, žánrové... nebo obecně společenské. Černá kniha jako většina z nich představuje pro většinu diváků klíčový problém už v tom, že lze jen velmi těžko určit jasné hranice, kde se nejschematičtější schémata překrucují nebo se stávají součástí promyšlenějšího systému a kde jsou bez nějakých dalších významů jednoduše využívány. Režisér sám vám to neřekne, a tak si můžete jen domýšlet. Cokoli si tedy v tomto textu přečtete, nemusí vůbec nic znamenat... ale je fajn myslet si, že by mohlo. ___ Členité vyprávění židovské hrdinky ve víru holandsko-nacistických konfliktů lze rozdělit na pět skoro stejně dlouhých částí, přičemž každá hází film do zcela odlišného žánrového pohledu. Mysleli jste si, že sledujete příběh o vyvražďování židů a jejich přesunu do bezpečí? Do 20. minuty možná... Je to snad tradiční válečný příběh o partyzánské válce? Do 45. minuty ano... Nebo promyšlená variace na Hitchcockova Pověstného muže, kde zadaná žena svádí padoucha v jeho domácím prostředí? Do hodiny deset! Akční podívaná jak z brakových románů? Jen po 94. minutu. Pak už jen hořké poválečné zúčtování... ___ Jde o pět odlišných žánrů, z nichž každý má své dobré a zlé rozestavěné jinak a nikdy si nemůžete být jistí, zda se to v následující „dvacetiminutovce“ zase všechno nerozhází. Tomu jsou ostatně podřízené i herecké výkony, které musí být dostatečně věrohodné a zároveň zpětně nenapadnutelné, když se z klaďase stane padouch a z padoucha klaďas. Zároveň vám film hned na začátku poví, že hrdinka přežije. U každé vyhrocené situace si tak můžete říct: Jak se z toho, k čertu, může dostat? A neshodí to film do nechutné žumpy plné splašek? Bát se o hrdinku? Ne tak často a ne tak moc (přežije!). O film. Ano, co chvíli. ___ Černá kniha sice těká mezi různými žánrovými světy, ale zároveň si neustále udržuje precizně vystavenou dějovou kontinuitu, kterou žádná další proměna stylu neroztříští, ale jen posílí dojem její promyšlenosti. Kamera neuhýbá před ošklivostí (násilí, odpudivý nacista pobíhající nahý po záchodech), šokantností (odbarvování ženského přirození), pietními obrazy (vyvraždění židů na lodi je natočeno krvavá přestřelka z Robocopa) nebo záměrnou laciností (násilně nasazené flashbacky, béčkové detaily padouchů). Je to film zákeřný, okouzlující, pokleslý, absurdní, plný protikladů... a místy strašně hořký. ___ Nelze pro něj vytvořit škatulku, ačkoli právě se škatulkami celou dobu s takovou rozkoší pracuje... a to je na něm krásné i zvrhlé zároveň. Přeberte si to, jak chcete. (23.04.2013)

Paul Verhoeven je klasa! Filmy z období 2. světové války mám obecně ve velké oblibě, ale zřejmě žádný nedokáže tak dokonale kombinovat zcela nesourodou řadu prvků. Je tu kýčovitost, zdánlivá lacinost, dynamičnost, prvoplánovitost, ale naopak i vážná nota, perfektní vizuální náboj, napětí, které by se dalo krájet, uvěřitelnost, romantika, hloubka, parádní akce, na co si vzpomenete. Před projekcí jsem se bál, aby to zase nebyla nějaká nudná bezpáteřní konverzačka, u které bych se ukousal nudou, ale pod našlápnutým Verhoevenovým vedením se moje obava velmi záhy ukázala jako vysoce bezpředmětná. Herecké výkony jsou parádní a konec, na který se člověk načeká, stojí za to! :) (21.07.2008)

Verhoeven mě dostal a potvrdil, že prostě umí. Asi nejlepší a nejsyrovější válečný film co jsem za poslední dobu viděl. Někdo tu kritizuje, že je to až moc velká kovbojka, ale to mi osobně nevadí. Hlavně když je akce drsná a nekompromisní. Navíc se mi zdá, že film i dobře vystihuje atmosféru tehdejší doby, nebo teda nevím já to nezažil, ale prostě mi to tak přijde. Neposeru se tentokrát ani z víc jak dvouhodinové délky. Nepotrpím si sice na podobný spektákly, ale v tomto případě nebyla šance nudit se ani minutu a proto dávám zasloužených 95% (26.01.2014)

Solidní, standardní, lehce nad průměrem, ničím nepřekvapí, ničím nezklame, nemastné neslané... Z Černé knihy si odnesu dva momenty: odbarvování, a pak to, že se jedná asi o první film, kdy při injekční aplikaci nezastrčili jehlu dva centimetry pod kůži, ale opravdu jen pár milimetrů do žíly. Drobnost, ale potěší. 65 % (31.03.2007)