Černá kniha

Typicky Verhoeven. Tie jeho nahotinky pchá do každého filmu, ale on je jeden s tých rejžou, ktorý majú cit pre drsné scény a nahotinky. Určite jeden s tých lepších filmov od Verhoevena a navyše sa aj odohrávajúci v mojom obľúbenom období. Carice van Houten dnes každý pozná predovšetkým z Hry o tróny, ale musím uznať, že aj keď nie som starý paprda, čo odovzdáva oscary za herectvo, tak ma tato deva dosť zaujala. Bavil ma jej príbeh a postava až tak, že som sa až pred koncom pristihol, že mi to príde nejaké dlhé a pomaličky sa začínam nudiť. Škoda, o niečo kratšie, v závere strhujúcejšie a bolo by to na plný. 80% - 4* (03.06.2016)

Už druhý týden přemýšlím, co k tomu vlastně napsat. "Černá kniha" mě minula obloukem, zanechávajíc na mé duši stejný emocionální dopad, jako tvrzení NATO, že je v somálských vodách klid. Hlavní hrdinka coura, vedlejší postavy nezajímavé, napínavé scény jsem prožívala méně než čištění zubů a při dojemných pasážích vraždění či bezpráví byste v mém ošlehaném ksichtu marně hledali lítostivý záškub (nebo dokonce nadbytečnou vláhu v očích). Nejvýraznějším pocitem za celých dlouhých 145 minut byla chvíle zhnusení, kdy se v koupelně zjevil navýsost odpudivý nahatý nácek, to jsem si málem musela odběhnout ublinknout. Kde asi udělal soudruh Verhoeven chybu? Možná nikde, jak tak zírám na celkové hodnocení a komentáře spokojené většiny. Asi je chyba ve mně, tak teda dám aspoň 50% za snahu a zařadím si "Černou knihu" do poličky s dalšími tituly, které už nikdy nehodlám číst. (18.12.2012)

Silný příběh jedné židovské Mata Hari, jež vám představí jeden z nejpalčivějších momentů Holandské historie. Příběh je možná zbytečně komplikovaný a zdlouhavý, ale film ke konci nabere takový grády, že jsem šel do kolen. Carice van Houten je výborná a svou už tak dost zajímavou postavu ještě obdařila o sex-appeal, který by jí zaviděla i Stoneová z obou Základních instinktů dohromady. Paul Verhoeven opět dokázal jak velký mistr to je a protentokrát se obešel i bez velkých šokantních scén. Většina filmů o druhé svět. válce je poněkud na jedno brdo a osobně mě často nudí, u tohohle mistrovského díla jsem se nenudil ani minutu. (15.11.2008)

Pokud je pro tolik fanoušků PV dokladem jeho mistrovství Černá kniha, tak pro mě je to zrovna film, který se mi z nechuti ani nechtělo dokoukat, jak trapně na efekt a melodramaticky jsou ty scény budované - jako by PV nějak nezaznamenal posledních 60-70 let vývoje vyprávění filmových příběhů a jel pořád podle té počáteční naivity a jednoduché opájivosti samotnou filmovostí, hraností, strojeností, a tak scénář pracuje podle měřítek a očekávání, za nichž se promítal třeba KingKong a bylo jen nutné dostrkat postavy tam, kde bude připravený divák moci udělat ách a ou a pištět hrůzou a bude si tu frašku užívat, protože to tak chce... *** Je možné, že právě tohle se snadno promine ve scénáristicky hrubších akčních bijácích, kde jemnou reflexi přebíjí pudy a vášně hnané příbojem krve a/nebo spermatu, ale v jemnějších psychodramatech, kde působivost děje stojí na předivu motivací a na přísně logickém vývoji postav a souběhu událostí, to prostě leze ven jako sláma z bot. Je jedno, jak složitě scénář vypadá, když se ho pokusíte převyprávět. Pořád je to melodramatický konstrukt předem vypočítaný na efekt, stavící se nad přirozený běh příběhu, který by člověka strhnul svým komplexním neodvratným spěním, a v obratech, zvratech a pointách místo toho vystupuje předem vykonstruovaná hra režiséra-boha příběhu, který odolává námitkám. A zatímco přirozený příběh by ohledával i jiné možnosti, on a herci pod jeho taktovkou to valí vytčeným směrem, aby se všichni v kině mohli ve správné chvíle dojímat. Jenže scénám, ve kterých si hrdina (obrazně míněno) naběhne na osudovou kulku za dojemné hudby a s dlaněmi přištitěnými na srdce, z nějž začne na bílou blůzku probublávat krvavý pramínek, a s leskem v očích padá zpomaleně k zemi, už je snad nějaké to půlstoletí odzvoněno. *** Verhoeven možná používá moderní efekty, ale nikdy se nevymanil ze starého filmového myšlení a není sám nijak moc chytrý. A to je nuda a navíc zrovna tady jde o ironii o to krutější, že scénář má vycházet ze "skutečných událostí". *** PS: Vůbec se nedivím, že Tarantino přesně kvůli takovým vykrádačům skutečnosti a velmistrům dojáků musel natočit Hanebný pancharty a zatančit tak na mrtvolách těch nacistických hajzlů i režisérských šmelinářů s nimi, čímž mohl zároveň i složit neskutečně šlechetný tribut obětem - těm historickým i těm z řad filmových diváků třeba takového Paula Verhoevena;) (28.11.2016)

Nemůžu říct, že by mě Černá kniha nudila, prostě jsem se s filmovým viděním Paula Verhoevena naprosto minul. Od podobného snímku čekám realismus, hodnověrnost, syrovost a autentičnost. Verhoeven nabízí přesný opak, tohle je čistokrevná hollywoodština na hony vzdálená realitě, za kterou by se nemuselo stydět žádné studio z tzv. Majors. Verhoeven, jak je jeho zvykem, nabízí skvělý vizuál, pohledné ženy, u kterých se nebojí odhalit víc z jejich křivek, a zároveň nabízí vášně, intriky, spiknutí a kvaziválečné scény, jak je u takových stylizovaných hollywoodských produkcí zvykem u válečných melodramatů. Je to umělé, vykonstruované a v některých momentech obrazem i dialogy opravdu hloupé. Kdo chce ale podívanou, má ji mít. Pro mě Černá kniha představuje dokonalý protipól např. našeho výborného válečného snímku Smrt si říká Engelchen. Ten ode mě dostal spolehlivých 5*, Verhoevenovi nadělím pouhé dvě. Celkový dojem: 45 %. (05.05.2011)