Keith

Překvapuje mě vysoké hodnocení, po skončení filmu bych to netipnul na víc než 60%. Sice nejde o úplně debilní teenagerský romantický výplach, ale zápletka i charaktery jsou průhledné až to bolí, jediný rozdíl od „Bynes-Duff-Effron“ typu filmů je ten, že už od začátku se pohybujeme v tragičtější a temnější rovině. Máme tu inteligentní upjatou krasavici zakoukanou do místního pozérského playboye a svérázného pološíleného outsidera (samozřejmě taky velmi inteligentního), který ovšem bláznivým chováním maskuje tragické tajemství. Keith je totiž přesně ta umělohmotná postava, kterou by každý z nás měl chtít být, ale nemá na to odvahu. Přes počáteční nevraživost na sebe láska nenechá dlouho čekat, ale pak to bude mít těžké… Oslavné komentáře nad chytrostí této romance dost dobře nechápu, proč vychvalovat něco za to, že to není dementní? Dvě věci jsou však na filmu pěkné, ač někdy až vtíravě – hlavní hrdinka a soundtrack. (04.05.2010)

Typ filmu, ktorý celkom môžem, tie študentské kvázi romantické filmy majú niekedy svoje čaro. Tu to celkom nezafungovalo. Hlavný hrdina je veľmi nesympatický. Správaním výzorom i prejavom. Ono nejaký Jesse McCartney nie je žiaden herec, jeho úspech mi je záhadou, nemá charizmu. Scenár je tiež málo nápaditý. To veľké prekvapenie, na ktoré každý túžobne čaká, sa tu nestane. Opäť príde len tá istá pesnička, ten istý vývoj a pointa, to sme tu za posledné roky už mali veľmi často. Najväčším plusom je snáď len Elisabeth Harnois, ale ani nie tak hereckým výkonom, ako svojim vekom. Kto z vás uverí, že v dobe natáčania mala už pred tridsiatkou?! Neuveriteľné... (20.04.2016)

Přestože koncept KEITHA, podobný tomu z AMERICKÉHO GANGSTERA (reálné postavy zasazeny do žánrových modelových scén), není tak důmyslný jako v "gangsterce pro 21. století", stále to stačí na to, aby si tento několikanásobný vítěz mládežnických cen na specifických festivalech vysloužil nálepku "BREAKFAST CLUB 21. století". Je nevídané v dnešní době mít teenagerovský film, který se nesestává ze sledu trapasů a mladistvé nepodceňuje, naopak k nim přistupuje s pochopením a bere je jako sobě rovné. Výše zmíněný koncept nedovolí nikdy KEITHOVI i přes "ohranou" zápletku sklouznout ke schématismu (i když víte, jak se to vyvine a jak to skončí) a klišé (protože titulní postava si uvědomuje modelovost dané žánrové scény, a tak prohodí "tohle je scéna na křižovatce" či je k slyšení jedno z nejoriginálnějších vyznání lásky ve stylu "pěkně jsem tě obtáhl"). Navíc nepřímo říká, že šťastné konce spadají do hájemství žánrové kinematografie a že štěstí mohou postavy dosáhnout jen tehdy, stanou-li se žánrovými a přijmou tak své nálepky ("podivín", "chytrá a krásná, ale málo emancipovaná"). (04.06.2008)

Jako žánrovka cílená přeci jen na mladší publikum než je má maličkost - dobré. Jako čerstvý vítr do plachet romanticko-dramatických komedií (nebo romanticko-komediálních dramat?) obstojí. Hudba velmi příjemná. Herci neokoukaní a zajímaví. Přesto mne Keith minul poměrně velkým obloukem. Mám odpor k americkému stylu života, kdy v popředí veškerého zájmu stojí kariéra (škola) a pak jasná a pohodlná vyhlídka důchodu. Během toho proběhne nějaká ta reprodukce a člověk udělal vše, co ve svém životě udělat měl. Hlavní hrdinka je ovšem ztělesněním takového přístupu. Ano, vím, film se proti podobnému chování poměrně ostře vymezuje, ovšem vymezuje se neuvěřitelně, absurdně a stejně pohádkově, jako je pohádková ona idea fungujícího života. Pokud do světa mladé, ambiciózní, krásné, šikovné, a bůh ví jaké ještě, dívky vstoupí podivný loser, tak nečekejte zázraky. Ty se bohužel na plátně dějí a dějí se dosti nárazově a neuvěřitelně. Scénář se nevyhýbá řadě klišé a pracuje s nimi neuměle, prvoplánově a dík jejich užití působí veškerý děj jaksi šroubovaně. Proto jsem nebyl schopen si Keitha užít, ač příslib zde byl. (02.01.2010)

Zdejší popisek je poněkud mimo, takže se pokusím děj filmu uvést na pravou míru. Bude obsahovat zásadní spoiler, bez kterého se děj nedá říct, aniž by film působil jako totální slátanina, což dokazuje zdejší Obsah filmu. Natalie je dokonalé děvče. Má samé dobré známky, hraje tenis, ve kterém se drží na vysokých příčkách a po maturitě má našlápnuto na nejdražší americkou univerzitu. Keith moc na výběr nemá, umírá na rakovinu, což nikdo ve škole kromě učitelů neví, takže žije ze dne na den bez závazků budoucnosti, miluje svůj zrezivělý náklaďák a vlastně mu tenhle způsob života vyhovuje. Nenávidí všechny, co si života neváží a jen žijí nalinkovaný očekávatelný blud. Tudíž nenávidí Natalii. Jeho první záměr je zničit jí život, aby se cítila stejně mizerně jako on, jenže jak už to tak bývá, nakonec to skončí tak, že jí konečně otevře oči, jak zabedněný a rodiči nalinkovaný její život byl, dělala věci, které veskutečnosti dělat nechtěla a které se jen od ní očekávaly. Keith na to jde sice mazaně - spřátelí se s ní, dělají spolu voloviny a skvěle se baví, vyspí se s ní a pak ji odkopne - ale i přes jeho vymakaný plán, jak jedné holce zničit život vlastně jednu holku jen nakopne, aby si začala života vážit a žila ho plnými doušky. Film jsem si ihned zamilovala, protože postava Keitha mi připomínala kamaráda ze střední školy, se kterým jsem taky zažívala různé blázniviny a smutné je, že takový člověk vám do života vstoupí jen jeden a zase po čase odejde. (16.02.2012)