Keith

Přestože koncept KEITHA, podobný tomu z AMERICKÉHO GANGSTERA (reálné postavy zasazeny do žánrových modelových scén), není tak důmyslný jako v "gangsterce pro 21. století", stále to stačí na to, aby si tento několikanásobný vítěz mládežnických cen na specifických festivalech vysloužil nálepku "BREAKFAST CLUB 21. století". Je nevídané v dnešní době mít teenagerovský film, který se nesestává ze sledu trapasů a mladistvé nepodceňuje, naopak k nim přistupuje s pochopením a bere je jako sobě rovné. Výše zmíněný koncept nedovolí nikdy KEITHOVI i přes "ohranou" zápletku sklouznout ke schématismu (i když víte, jak se to vyvine a jak to skončí) a klišé (protože titulní postava si uvědomuje modelovost dané žánrové scény, a tak prohodí "tohle je scéna na křižovatce" či je k slyšení jedno z nejoriginálnějších vyznání lásky ve stylu "pěkně jsem tě obtáhl"). Navíc nepřímo říká, že šťastné konce spadají do hájemství žánrové kinematografie a že štěstí mohou postavy dosáhnout jen tehdy, stanou-li se žánrovými a přijmou tak své nálepky ("podivín", "chytrá a krásná, ale málo emancipovaná"). (04.06.2008)

Film pro teenagery, který nedělá z teenagerů pitomce a kde teenageři vypadají skutečně jako teenageři. (Nejen) v rámci žánru zde ani pětihvězdičková stupnice nestačí, málokterý film dokáže vytvořit takovouhle emocionální smršť. Herecké výkony, dialogy, výběr hudby - vše je v naprosté harmonii. Konec už je na rozdíl od zbytku filmu trochu klišé, ale who cares... tohle je naprosto moje gusto. (13.05.2013)

Úplnou náhodou jsem narazila na tento nenápadný snímek plný klišé, které však bylo naservírováno úplně jinou formou. Byť konec tolik nepřekvapí, ale opět si pohrává s naší emoční stránkou, hlavním herci v celém průběhu filmu předváděli něco neotřelého, se zaujetím pozorovatelného, prostě úplná odbočka. (14.07.2009)

Film, který až příliš spoléhá na závěrečný efekt. Více jak první polovina filmu není nikterak výjimečná, klasické romantické drama pro mladé, které jsme viděli už stokrát. Pořád dokola ta samá klišé, naštěstí si film dokázal udržet mou pozornost, měla jsem jasno v tom, že o výsledném dojmu rozhodne až závěrečná pasáž, věděla jsem, že něco přijde, čekala jsem však něco mnohem více šokujícího a ne, že se film promění v takové druhé "A Walk to Remember", to samozřejmě není úplně výtka, rozdíl je ten, že zde všechny emocionální pasáže nepůsobí ani trochu věrohodně a jsou děsně umělé, Elisabeth Harnois navíc ty emocionálnější momenty neuhrála. Docela zklamání. (19.09.2012)

Můžete chtít někomu zničit život. Můžete to udělat, ale přesto to zákonitě nemusí být zle. Změněný život bude možná pravdivější. V tuto chvíli říkám: "kvalitní film, vynikající soundtrack, výborná atmosféra, uvěřitelné emoce a chemie mezi oběma postavami, kvalitní herecké výkony" a vzhledem k faktu, že jsem to viděl na internetu, pouze v angličtině a bez titulků, chci koupit DVD, až bude. Souhlasím s názorem (uvedeným v této diskusi), že je zajímavé jako divák filmu sledovat děj z pohledu Natálie a vědět pouze to, co ví ona. Na rozdíl od některých lidí v této diskusi si nemyslím, že by první nebo druhá polovina filmu byla lepší nebo horší - hodnotím je obě stejně. Také nemám názor, že by jedna nebo druhá postava měla být ta zlá nebo ta dobrá - jsou lidské a chovají se obě stejně uvěřitelně. ■ P.S. Pokud mě film nezaujal natolik, aby byl za plný počet (nebo abych nad ním vyloženě jásal), tak proto, že jsem zvyklý na jihokorejskou a japonskou produkci, která dokáže být ještě silnější. ■ P.P.S. Pokud vám hlavní hrdinové nejsou sympatičtí, odečtěte hvězdičku nebo dvě. A úplně nejlepší u tohoto filmu je, dopředu nevědět nic o ději. ■ S odstupem dvou měsíců (a dalším shlédnutí) přidávám pátou hvězdičku. Hlavně proto, že tento film "nechce z hlavy". (18.07.2010)