Keith

Romanťák, ve kterém opět hraje nemoc, ale třeba ve srovnání s Hvězdy nám nepřály je to o poznání slabší. Nejvíc co to shazuje je chování Keitha, které by mu sice ve skutečnosti mohlo přihrát nějakou dívku do postele, ale tady mi to nesedělo a dokonce to bylo chvílema už otravný a celkově je to trochu na hlavu padlý. Takže slabší průměr. (07.01.2017)

Typ filmu, ktorý celkom môžem, tie študentské kvázi romantické filmy majú niekedy svoje čaro. Tu to celkom nezafungovalo. Hlavný hrdina je veľmi nesympatický. Správaním výzorom i prejavom. Ono nejaký Jesse McCartney nie je žiaden herec, jeho úspech mi je záhadou, nemá charizmu. Scenár je tiež málo nápaditý. To veľké prekvapenie, na ktoré každý túžobne čaká, sa tu nestane. Opäť príde len tá istá pesnička, ten istý vývoj a pointa, to sme tu za posledné roky už mali veľmi často. Najväčším plusom je snáď len Elisabeth Harnois, ale ani nie tak hereckým výkonom, ako svojim vekom. Kto z vás uverí, že v dobe natáčania mala už pred tridsiatkou?! Neuveriteľné... (20.04.2016)

S několikadenním odstupem musím ještě hvězdu ubrat. Jedno klišé za druhým a to ještě k tomu šíleně nesympatická dvojice americké teen všetalentované krásky a protivného rádoby rebela, co všechno ví líp. Naprosto nechápu jednání obou postav. To že umírám, mně neospravedlňuje k tomu, abych si řekla, že zničím život někomu, kdo ten život má lepší. A ta holka? Neví, co chce, nechá se sebou manipulovat, jak rodiči, tak nějakým idiotem... Ale co jsem asi tak mohla čekat od amerického romantického dramatu, že? Ztráta času. (17.04.2010)

Po dvaceti minutách jsem ještě stále neprohlédl, po devadesáti ale tleskal. Jakmile si Keith lehce podkopne pozici pohodáře, kterého nic nevyvede z míry a který otravuje svým neutuchajícím entuziazmem, tušil jsem, že při troše štěstí se můžu zamilovat. Povedlo se. Nejlidštější film za hodně dlouhou dobu, mistrovská režie Todda Keslera, který se v mých očích stal vlaštovkou budoucnosti, ale pro mě nepochopitelně na něj kariéra úspěšného filmaře nečekala, a v neposlední řadě dokonalý soundtrack jako extrakt mého nejoblíbenějšího hudebního stylu. Nádhera. (07.08.2009)

Někdy stačí jedno setkání a může se Váš život přetočit vzhůru nohama. Keith byl pro mě hodně zajímavá postava, možná né originální a už tu pár takových bylo, ale v podání Jesse McCartneyho to bylo jiné a to víc mě zajímalo, co bude dál, co se s ním děje a kam všechno jeho počínání směřuje. A co bych tak řekla na závěr? Limit je nebe.. (10.12.2011)