Keith

Kdyby takhle vypadaly filmy pro dospívající za mého mládí, zřejmě by můj současný citový život vypadal úplně jinak :-) Tohle amíci vždycky uměly, fotogenické tvářičky, uhlazené prostředí a přitom unesou postřehy, které dnes divák marně hledá i v nezávislé produkci. Tohle je ta lepší stránka Hollywoodu. (24.02.2009)

Opravdu jsem chtěla strávit odpoledne nějak konstruktivně, když jsem ale vší snaze navzdory zjistila, že zahradničení se dvěma malými dětmi a dvěma velkými psy je spíš zahrad ničení, šla jsem si uklidnit nervy k tomuhle... a ve výsledku si uklidňuju nervy psaním mailu živnosťáku a přemýšlením o cílech, jaké může mít hromadné spiknutí na ČSFD, kde uživatelům všichni ti vysokoškoláci a erudovaní kritici pouze propůjčují ksicht a komentáře jsou ghostwritten patnáctiletými pubertálkami, protože jiné vysvětlení zdejšího hodnocení a dojmů, cituji, "zjevení," "neuvěřitelně silný," "jeden z nejlepších filmových zážitků vůbec," nenacházím. Moje osobní shrnutí: klišé, kravina, klišé, kravina, klišé, kravina, akorát v závěru osvěžující změna, tam byly dvě kraviny vedle sebe. A moje osobní dojmy: vidět to před lety, kdy to pro mě bylo aktuální, tak bych se rozhodovala mezi cynickým chechotem nebo umlácením celého štábu se suchou poznámkou, že tentokrát je to kurevsky osobní. (05.04.2012)

Dvě naprosto odlišné poloviny. Zhruba do padesáté minuty to u mě bylo skoro na plný počet – strašně mě to bavilo, bylo to roztomilým způsobem kouzelně přihlouplé a oba hlavní protagonisté předvedli velmi sympatickou a příjemnou hereckou polohu. Nevadila mi ani ta šílená šablonovitost příběhu – holka z „dobré americké rodiny“, která má do detailů naplánovanou budoucnost na univerzitě v Duke, Harvardu, Yaleu, Virginii nebo kdekoli jinde, k tomu „na přání“ rodičů dře až na krev v nějakém sportu a samozřejmě si vybírá pouze partnery z dobrých, tedy spíše vynikajících sociálních poměrů. Ke všemu tomu žije v permanentním stresu a strachu z toho, aby nezklamala své stvořitele, kteří pro ni vždy a za každých okolností chtějí to nejlepší (a oni hlavně vědí, co je to nejlepší, ačkoli to sami nikdy nezažili), protože ona sama (díky nim!) nemusí dělat kompromisy v otázce vzdělání a pozdějšího uplatnění. Prostě další amíkovská story o tajemném hrdinovi, který si svou nekonvenčností, individualitou a naprostou znechuceností vůči zaběhlým společenským konvencím získává srdce zdánlivě povrchní, slušňácké, maloměšťácké dívky. Nebýt druhé poloviny, byl by výsledný dojem z celého KEITHA podstatně přirozenější, nenásilnější a méně nucený. Škoda, mohl to být totiž vcelku půvabný nezávislák o střetu a sbližování dvou lidí z rozličných společenských vrstev. (22.09.2011)

Po dvaceti minutách jsem ještě stále neprohlédl, po devadesáti ale tleskal. Jakmile si Keith lehce podkopne pozici pohodáře, kterého nic nevyvede z míry a který otravuje svým neutuchajícím entuziazmem, tušil jsem, že při troše štěstí se můžu zamilovat. Povedlo se. Nejlidštější film za hodně dlouhou dobu, mistrovská režie Todda Keslera, který se v mých očích stal vlaštovkou budoucnosti, ale pro mě nepochopitelně na něj kariéra úspěšného filmaře nečekala, a v neposlední řadě dokonalý soundtrack jako extrakt mého nejoblíbenějšího hudebního stylu. Nádhera. (07.08.2009)

Tak mladí a už takové rány od života! Chudáčci, nemají to jednoduché. Mně to trochu připomíná snímek Moje první láska, i když tam k takové sebereflexi hrdinové nedojdou, protože je to pro mladší cílovku. Nevím sice, pro kterou cílovku bylo tohle, ale pro mě zajisté ne, šacovala bych to tedy věkově asi tak na věk hrdinů. No a to je trochu moc drámy na jeden středoškolský pár. Taky mi trochu vadilo stalkerství a scénář, který teda rozhodně nepovažuji za dobrý kus odvedené práce. Přesto je to šikovně zahrané a hrdinům byste možná ty absurdní situace věřili. (14.08.2011)