Keith

Zamilovaná holka, která si nechá zkazit život o nafoukaného a nemocného kluka. Bravo! Mě to moc nepohltilo, on mi byl hrozně nesympatický, ona se mi ze začátku opravdu zamlouvala, ale její stupidita postupem času mě odpudila i od ní. Takže, pro mě skoro ničím zajímavý film. Story o puberťácích není nic zázračného. (07.10.2012)

Keith balancuje na hranici prosté teen romance a zadumaného dramatu, přičemž se s přibývajícími minutami naklání stále více k té romanci, které sice nejsou zaběhnutá žánrová klišé a předvídatelný vývoj děje vůbec cizí, ale citlivě napsané i zahrané postavy, které na rozdíl od těch z ostatních filmů podobného ražení působí opravdu živě a jejichž chování většinou dává smysl, dělají z této melancholické romance něco víc, než jen další slaďárnu ve sbírce patnáctileté dívky. Největšími klady filmu jsou právě ty postavy a jejich dialogy, které si až na pár vyjímek drží laťku výš, než bych od filmu o mladých a jejich lásce čekal. Nejedná se sice o žádné žánrové obrození, ale i tak je Keith solidním filmem, který udává ten správný směr, jakým by se měly filmy o mladých ubírat. Úplný závěr filmu ale svojí klišovitostí a patosem výsledný dojem z filmu poněkud kazí. 70% (20.12.2008)

Osobně nevím, co na tom tihle 5 a 4 hvězdičkoví hodnotitelé vidí? Jesse McCartneye jako rafinovaného otrapu s fatalisticky definovaným přístupem k životu či velice líbivou Elisabeth Harnois? Herecké výkony nejsou nikterak nadprůměrné (co se týče hlavních rolí), spíše lehce podprůměrné (všichni ostatní). Je tam dojemná pointa, dlouhé tokání a námluvy s několika nedorozuměními a zápletkou. Z odstupu je Ketih vlastně docela parchant, který je sice nadprůměrně inteligentní, ale hraje dobře na psychiku a citové vydírání, a svou fatální indispozicí, pečlivě a záměrně tajenou, nakonec vráží finální podpásovku do břicha romantického srdce až vám následně melancholie vystříkne i nosem. Osobně mám romantické komedie a lehká romantická dramata rád, ale tohle je jasné průměrné béčko (což už předesílá osoba režiséra, který se v kinematografii de facto objevil a zase zmizel), které si zuby nehty dere alespoň na pedestal kultovních a indie záležitostí. Není to špatné pokoukání, ale tahle snaha je přímo iritující. (24.02.2011)

Po dvaceti minutách jsem ještě stále neprohlédl, po devadesáti ale tleskal. Jakmile si Keith lehce podkopne pozici pohodáře, kterého nic nevyvede z míry a který otravuje svým neutuchajícím entuziazmem, tušil jsem, že při troše štěstí se můžu zamilovat. Povedlo se. Nejlidštější film za hodně dlouhou dobu, mistrovská režie Todda Keslera, který se v mých očích stal vlaštovkou budoucnosti, ale pro mě nepochopitelně na něj kariéra úspěšného filmaře nečekala, a v neposlední řadě dokonalý soundtrack jako extrakt mého nejoblíbenějšího hudebního stylu. Nádhera. (07.08.2009)

Zprvu se to zdá jako něco originálního, něco víc než obvykle, protože Keithova postava je fakt záhadná a zajímavá a příběh to jen ještě všechno podporuje svojí kvalitou a neotřelostí, ale nakonec se člověk přece jenom ničeho novýho nedočká a dostane to, co už tu bylo tolikrát, že bych to nespočítal ani na prstech rodiny snědýho pána na úřadu práce, ale to se týká jen konce, jinak se jedná o na Ameriku fakt skvělý melodrama s výtečnýma hercema v hlavních rolích. Nenápadný, ale kvalitní (10.06.2009)