Bez dcerky neodejdu

Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká. (10.05.2009)

Popis kulturního šoku, umocněný navíc nedávnou revolucí. Nejsem schopen zjistit, jak přehnaný je popis událostí, ale řekl bych, že Mahmoodyová to takhle viděla (a zažila). Ostatně, ta doba, kdy se Irán přetahoval s Irákem, s billbobardů shlížel po (big) brotherovsku Chomejní a po ulicích pobíhali náboženské hlídky (pobíhají pořád, dnes už sem tam neoficiálně i po belgických městech), byla asi docela ostrá. Zájemci mohou zalistovat třeba vzpomínkami Marjane Satrapiové Persepolis nebo knihou Chomejní, Sade a já od Abnus Šalmaniové. Poučné čtení přeju. (16.02.2017)

Rozhodně se do toho zdaleka nevešlo všechno, co do knihy. To by ani nešlo. To podstatné tam ale je. Nesouhlasím s tím, že film podporuje náboženskou nesnášenlivost. Kdybyste se pídili po informacích, tak byste zjistili, že to v té době v Íránu opravdu tak bylo. Film vykreslí i pár kladných muslimských postav. Proč by si měla autorka tohodle životopisu vymýšlet? I když chápu, že v dnešní vypjaté době je to voda na mlýn protimuslimským aktivistům a naopak. (24.01.2015)

Už tridsať rokov má tento film podľa skutočnej udalosti, ktorý by mal byť jasným mementom pre všetky ženy, ktoré si slepo myslia, že pre moslima bude rodina viac ako Korán. Nikdy. Ani keby polstoročia žil medzi cudzími a tváril sa na veľké Američana, keď príde na lámanie chleba, zaujíma ho len jeho viera a tradície. Žiaľ, mnohé sa nepoučili dodnes. Filmu nechýba nič okrem toho, že ten záver ostáva bez ďalších informácií, ako na ten útek zareagoval otec. Dnes už vieme, že zomrel v roku 2009, išiel ich hľadať do Ameriky a tesne pred 11. septembrom sa nachádzal dokonca už v blízkosti ich domova, keď bol zatknutý a deportovaný, nakoľko bol už na zozname teroristov... (13.10.2021)

Velmi slabá adaptace stejnojmenné knižní předlohy. Důležité detaily každodenního života v Íránu jsou ignorovány či změněny, film je zkrácený a postrádá emoce. Třetí hvězdičku dávám jenom proto, že ten příběh mám ráda a velmi obdivuju autorku Betty Mahmoodyovou, která se všemožně snaží upozornit na tuto problematiku ostatní ženy a dívky a částečně se podílela i na vzniku tohoto filmu. (26.02.2012)