Fate/stay night

Japonština je nejen na poslech velmi krásný jazyk, o tom žádná, ovšem při málokterém anime jsem si tak užil hlasové obsazení jako právě ve Fate/Stay Night. Že začínám tento koment vyzdvihnutím poněkud nezvyklého opěvování seijú? Vskutku, jenže když hlavního hrdinu dabuje Noriaki Sugijama (ano, on opravdu dabuje kladného hrdinu!), Saber je vynikajícně namluvena paní Ajako Kawasumi a její jméno je hlavním hrdinou vyslovováno tak… fantasticky (prostě dokud neuslyšíte na vlastní uši ono kouzelné "seibá, seibá", nepochopíte mě), nedá mi to a musím tento koment začít právě tímto trochu nezvyklým pozitivem. Jak už bylo řečeno v mnoha komentářích (a vlastně i nemálo naznačeno mnou), hlavním tahounem seriálu je postava Saber. Tempo seriálu je poněkud pomalé, rozvláčné a nikam se nespěchá, ovšem právě postava Saber, která umí svým svérázným, vznešeným jednáním – nutno však dodat, že nikoli trapným – ozvláštnit a přidat náboj nejen momentům akčním, ale i scénám konverzačním, dokáže diváka navnadit na sledování dalších dílů. O hlavním hrdinovi sice nemůžu tak úplně říct, že by byl nudný a sral mě, ovšem nebýt právě hlasu Noriaki Sugijamy, nebyl by pro mě dvakrát zajímavý a jen stěží bych mu přál získat Svatý Grál. Podobně jsou na tom souboje; nebýt hudebně podkresleny tradičně pěknou hudbou Kendžiho Kawaie, sáhnu po nejbližším hrnku s čajem či kávou a také po nějakém dobrém sucharu na zakousnutí, abych si bojové sekvence mohl vychutnat. Doslova. Fate/stay night mi připomíná takový pěkně vysoký domeček z karet; pokud bych z něj odebral jednu kartu, spadl by. V tomto případě by se z něj mohla stát docela pěkná nuda, která by asi jen těžko mou pozornost kdy získala. Jako mnozí jiní váhám mezi třemi a čtyřmi, ale nakonec jsem se rozhodl pro lepší 3*. (19.03.2013)

Nádherný příběh, který si vypujčuje postavičky snad z každé možné mytologie...každých deset let totiž probíhá válka o Svatý Grál, ve které se utká 7 služebníků (servants)..na konci samozřejmě smí zůstat jenom jeden (to dá taky rozum, že jo). Kdybych tu měl rozebírat všechny aspekty příběhu, tak bychom tu byly až nevim do kolikati (bo nevim, kdo si to kdy bude číst, though), jelikož je příběh celkem složitý a propletený...navíc se vše odehrává za doprovodu (dalo by se říct až) esenciální hudby a chorálů, které dovedou člověka naladit na tu správnou náladu, animace je taktéž velice výborná, takže rozhodně DOPORUČUJU...ten, kdo to myslí s anime vážně by tohle dílko rozhodně neměl minout. (07.10.2006)

Potom ako som videl ostatné Fate/Zero a Unlimited Blade Reworks plus film som si všimol určité podobnosti v ich spôsobe prezentovania príbehu. Príbeh začne urobíme nejaké slabšie súboje, predstavíme postavy a dáme im čas na realizáciu, potom spravíme oddychové diely a nakoniec vo finále ukážeme super úžasnú myšlienku (bez srandy) a najlepšie súboje. Takýto koncept je podľa mňa veľmi kvalitný a páči sa mi. Fate/stay night je presne tým istým konceptom ako Fate/Zero atď, len mi vadilo pár dielov a najviac diel pätnásty (15). Dokáže pár divných situácií pokaziť kvalitnejší príbeh s kvalitnými myšlienkami? Takto si treba položiť otázku. Mojou odpoveďou je nie nedokáže, ale zároveň to robí jazvu, ktorá občas pobolieva. Táto jazva v tom príbehu jemne bolela, napriek tomu veľmi odporúčam pozrieť toto aj keď Unlimited Blade Works je kvalitnejšou voľbou. Milostná časť, alebo romantická časť je veľmi pekná a vzbudzuje záujem aj keď v príbehu ide o niečo úplne iné. Je zaujímavé vidieť iné anime, kde sa rozoberá podobná problematika a teda, že v podstate nie je možné všetkých zachrániť. Postavy sú kvalitné aj keď priestor na ich hlbokú analýzu neexistuje. Najdôležitejší je v tomto ohľade hlavný hrdina Emiya. Ešte spomenieme hudbu, openingy a endingy sú z môjho subjektívneho názoru čisto priemerné. Zaujímavé je aj to ako každý inak odporúča pozerať toto univerzum z hľadiska pozerania jednotlivých serií, ja som ho pozeral podľa myanimelist(u) a som spokojný. Jednoznačne odporúčam (aj keď Unlimited Blade Works seriál je kvalitnejší). (01.02.2015)

Jedna velká bojová hra, která od začátku do konce překvapuje. Nejprve tím, jak pomalu odhaluje jednotlivé Pány i Služebníky, později intenzitou napětí a vydařenými zvraty u finálních cliffhangerů a nakonec tím, jak pozitivní dojmy po sobě zanechá i přes fatální neschopnost hlavního hrdiny. Snad nikdy jsem se v anime nesetkal s někým, jako je Emiya Shiró. Od začátku do konce na něj kladou nároky spojenci, nepřátelé i on sám a on se s neomylnou přesností pokaždé zachová přesně naopak, než by bylo záhodno. Je proto vážně zarážející, že i přes řadu jeho zoufale rozčilujících činů mi válka o svatý grál nakonec přirostla k srdci, za což můžu připsat zásluhy zejména udatné Saber a tajemným (avšak notně nevyužitým) bojovníkům Archerovi a Lancerovi. Když se totiž někdo z této trojice dá za doprovodu dokonalého Kawaiova soundtracku do válečného tance, začne běhat mráz po zádech při prvním nárazu kovu o kov. (08.08.2014)

Nebýt té hudby (ZBOŽŇUJU JI!), byly by to *** Ale mám jaksi pocit, že pozadí příběhu je mnohem zajímavější než příběh samotný...možná svůj názor ještě přehodnotím. No a... přehodnotila jsem! Ale z jiných důvodů, než jsem si myslela dřív. Prostě se tam vyskytl určitý přesah myšlenek, ke kterému v mém mozku před lety ještě nemohlo dojít. (22.04.2011)