Otravný chlap

Příběh o tom, že láska a bolest jsou spojité nádoby. Není asi náhoda, že tenhle film vznikl v severní Evropě, kde v budování laskavé a „bezbolestné“ společnosti dospěli zřejmě nejdál. Člověka, který dokáže a chce milovat a je bez lásky nešťastný, nepokládají ostatní za nepřítele - takové nekorektnosti nejsou schopni - nýbrž spíše za duševně nemocného, kterému je třeba nabídnout zvýšenou dávku laskavosti v blázinci. --- Zvykli jsme si odsuzovat nacismus a bolševismus (opravdu?), a bohužel přitom přehlížíme, že to jsou jen násilné odrůdy jednoho a téhož socialismu, který je již z podstaty vždy nelidský. „Nejúspěšněji“ právě ve své soudobé, laskavé, mírumilovné a bolest eliminující euroinkarnaci. --- (14.02.2013)

Tenhle film je ohromně blízko tomu, co točí velký Roy Andersson. Ale, kupodivu, bez Anderssonova minimalismu a úzkostlivého stylu je tohle ještě více strhující - zejména, když na začátku nevíme o co jde, a je to jen takový narůstající pocit divnosti, kterému bychom raději nevěřili. Ale už je pozdě. S posmrtným životem tenhle film nemá nic společného. Je to náš život, život, kterej žijeme dneska a zítra. A kdyby Vám někdo nabídl jízdenku na ten autobus do města ? Odmítli byste ? (11.05.2010)

Severská epizodka z posmrtného života, kde prsty dorůstají rychlostí blesku a skok pod vlak vám zabije nanejvýš pár hodin. Tento snímek dává naději jedincům se sebevražednými sklony, že až vykonají onen radikální zákrok, tak na ně místo rohatých zmrdů s vidlema bude čekat byt 2+1, práce úředníka a blonďatá zasouvačka. Otravný chlap je depresivní, rozvleklý, ani na vteřinu komediální, pyšní se tou nejasexuálnější píchací scénou, kterou jsem měl čest vidět a bezpochyby se jako celek ocejchuje do mysli každého ignoranta, akorát je příliš negativní a beznadějný, abych ho řádně docenil. (16.05.2012)

Vize světa, ve kterém jsou všichni šťastní, ale naprosto bez nějakých reálných emocí či vzrušení v životě, měla podle mě být kritickým podobenstvím konzumního života (aspoň na něj jsem zde našel nejvíc odkazů). A popravdě celkem promyšlenou a zpočátku docela podmanivou, později mě to začalo poněkud nudit, protože mi to připadalo jako námět spíš na středometrážní film (nebo na 70 minut max). I tak se mi ale Otravný chlap líbil, kameru ten film má skvělou, akorát mě ještě zklamalo, že tomu chybí pořádný konec, protože to, co tady bylo, je nedostačující a i poněkud chabé, jako by se Lien bál to nějak pořádně zakončit. Fakt škoda, jelikož kdyby byl, dám tomu i tu čtvrtou hvězdu. Takhle je to jen za silné 3* A proč je tu žánr fantasy moc nechápu, to spíš podobenství, nebo - když už by nebylo nic jiného - sci-fi. (28.05.2020)

I když mě tento snímek lehce zklamal, ale vlastně jen z osobních důvodů - čekal jsem prostě více. Jak již tak je u severské kinematografie zvykem, film je hlavně o atmosféře (místy vážně chladná). Film je pohledem na naší zapádní civilizaci, lehce filozofický námět tedy - jedná se o vizi budoucnosti, trochu utopickou, každopádně nikterak přívětou, lehce kafkovskou. Vše je v pořádku, ale tak nějak mi toho přišlo ve filmu málo, že se tam toho málo odehraje (dost otázek žůstalo nezodpovězených), občas v divákovi hlodá červíček nedůvěry, nedotaženosti - tento utopický svět není tak dokonale promyšlen, jak by člověk čekal. Film však rozhodně stojí za shlednutí, vyvolává v člověku ty správné otázky - a možná se na konci chytnete za hlavu s tím, že to musíte vidět ještě jednou. (06.02.2011)