Taxidermia

Rozhodně ne geniální, ale ani tupé filmové představení o třech dějstvích bez hlavy a paty. Tři příběhy. Každý něčím výjimečný a něco znamenající, ale možná si hodně diváků řekne co to znamená. Taxidermie očekává od diváka, že ve všem i tom hnusném uvidí něco skutečného a přirozeného, ale to není tak jednoduché. Všechny příběhy spojují hlavní postavy, které jsou spolu v rodinném vztahu a my sledujeme jak se během tří generací mění lidi, názory i "práce". Vizuální stránce nevím co bych vytkl, protože některé skvostné scény mě opravdu dostaly(např. vana a její kamerový oblet, nálet kamery na otevírající se knihu...) a proto nedokážu být odtažitý a nepochválit. Přes všechnu okatou snahu působit přirozeně a spíše jít ještě dál za hranice přirozenosti, která již hraničí s nechutností se divákovi dostane zvláštního filmu, který je o lidech v různých dobách, kteří se uchylují k různým činům. (03.09.2007)

Taxidermia je panoptikum bizarností, nechutný spektákl pro silné žaludky, procházka světem absurdit a odporností... Nebýt toho výborného zpracování a několika skvělých nápadů, zřejmě bych ten film nedokončil - já totiž v násilném posouvání hranic vkusu nevidím žádný přínos. Nicméně tento snímek má jistou originalitu a za vším tím zvracením, klováním do penisu a znásilňováním vykuchaného prasete se dá při troše fantazie najít jakési vysmívání se extrémům živočišných pudů. Bojím se však, že jedno zhlédnutí mi bohatě stačilo. (19.02.2007)

Veľmi... zvláštny zážitok. A veľmi kontroverzný film, sledujúci tri generácie v strhujúcom, sugestívnom snímku, ktorý mnohý nedokážu dopozerať do konca. Pálfi nám ukazuje veci, ktoré sú všade okolo nás, ale nechceme ich vidieť a nechápeme ich podstatu. Podľa môjho názoru revolučný film, ktorý úplne zmenil môj pohľad na kinematografiu. Maďari majú jednoducho na tieto bizarné perly patent. Ale jeden krát mi to stačilo. (07.08.2013)

Už dlouho jsem nebyl na svůj žaludek takhle pyšnej! On totiž zmáknul sled obrázků jako jsou : zvracející pupkáči, chlápek masturbující nad mrtvolou prasete, detailní záběr na kapičku potu padající do...ne, nechtějte ode mě rozbor tohoto filmu. Už je mi zase šoufl. Nevím, zda-li to byl Pálfiho záměr. Možná chtěl v divákovi vyvolat pocit úpadku lidského rozumu nebo chtěl říct, že všechny ostatní filmy jsou na rozdíl od toho mého strašně konzervativní a za každou cenu chci revoluci v kinematografii. Jenže to by, chlapík jeden ušatej, měl být víc... jak to říct... přesnější. Jo, jasně, můžu se vymlouvat na fakt, že jsem se do filmu jak se patří "nezachumlal" a neprožíval ho, ale prostě mi to přišlo strašně prvoplánový.__ Co ovšem zasluhuje obdiv, je kamera. Ta lítá ze strany na stranu a v některých scénách mi připomínala mou milovanou Amélii. Proč 3*? A víte, že ani nevím... Možná za to, že film nenudil a byl dostatečně kontroverzní, aby vyvolal vlnu zájmu o maďarský film (o kterém víme hodně málo!). (29.11.2008)

„Pojmenovali po mně techniku zvracení“ – touto větou se může pochlubit jeden z hrdinů trojgenerační maďarské výpovědi o době a lidech. Tři období, tři lidé, tři pohledy do nejzazších zákoutí jejich nitra (někdy doslova). Děda – válka, sebeukájení. Otec – hluboký socialismus, obžerství. Syn – současnost, vycpávání. V sérii nechutných výjevů souvisejících se zálibami těchto tří jedinců se zrcadlí dobové poměry, nálada společnosti i způsob nahlížení na určitá tabuizovaná témata. Taxidermia totiž bez okolků všechna možná tabu bourá a logicky je mnohými označována za samoúčelnou nechutnost, která chce pouze rozpoutat vášnivou diskuzi. Logicky možná, ale oprávněně? Opravdu mě několik scén přimělo vyloudit na tváři lehce pokřivený úsměv coby obranný mechanismus proti zvracení. Vyloženě vtipných scén zde přitom není mnoho, pokud jsem se smál, pak asi stejně, jako když se smějete při něčím pádu do septiku a zároveň se vám dělá nevolno při představě, že byste byli na jeho místě. Přesto jsem se prapodivně dekadentním způsobem bavil a zvráceně se těšil na každou další “na blití“ scénu, doufaje, že my zase o chlup objasní podstatu díla. Což se skutečně dělo. Není to hloupý film, jenom k určitým tématům přistupuje s větší odvahou, než na jakou byli dosavadní filmoví diváci zvyklí. Jestli si György Pálfi zaslouží uznání za “posunutí možností kinematografie“ ukáže teprve čas, ale ať už budeme mít k obsahové stránce jakékoliv výhrady, formální zpracování zaslouží jednoznačný obdiv. O jasnou špičku jde nejenom na východoevropské poměry. Stejně jako se Taxidermia tématicky netýká pouze zemí bývalého východního bloku a má jasně patrné nadčasové tendence. Tohle se odvažuji tvrdit již dnes a za dalších deset let…? Uvidíme. Čtyři hvězdičky přitom nedávám jenom za to, že snímek celkem natvrdo říká, kým ve skutečnosti byli téměř všichni komunističtí funkcionáři. :) 85% Zajímavé komentáře: Douglas, Dadel, Exkvizitor, tragos (28.03.2007)