Taxidermia

aneb jak György Pálfi vyzvracel svou bujnou fantazii a imaginativnost na filmové plátno. Nápadů tolik, že by v normálním případě vystačily na tři celovečeráky. Zde jsou však zhuštěny do neuvěřitelné, nechutně originální a režijně nesmírně invenční mozaiky. Příběhy tří generací odehrávající se ve fikčním světě, v němž by empiricky založený jedinec chtěl těžko žít svůj život. Suma sumárum současná maďarská kinematografie se jeví jako značně progresivní udávajíce trend, kam by mohla ta celoevropská (nechutně) artová směřovat. (01.03.2008)

Děd ničený nenaplňovanou sexualitou, otec pro něhož je obžerství nikoli hříchem, ale jediným smyslem života a syn fascinovaný uchováváním pomíjivých tvorů na věčnost - o tom je Taxidermia, bizarní maďarský film plný perverze a nechutnosti. Kromě neskutečného množství originálních nápadů a místy lehce patrné snahy o parodování a sarkastické, dehonestující, kometování lidského chování jsem v něm ale nenašel nic co by ve vyšší myšlenkové rovině spojovalo jednotlivé příběhy a dávalo filmu smysl - nějakou hlavní ideu. A bez ní se jedná jen o sled většinou poměrně zábavných a občas i značně odporných scének. 7/10 (29.07.2007)

Rozhodně ne geniální, ale ani tupé filmové představení o třech dějstvích bez hlavy a paty. Tři příběhy. Každý něčím výjimečný a něco znamenající, ale možná si hodně diváků řekne co to znamená. Taxidermie očekává od diváka, že ve všem i tom hnusném uvidí něco skutečného a přirozeného, ale to není tak jednoduché. Všechny příběhy spojují hlavní postavy, které jsou spolu v rodinném vztahu a my sledujeme jak se během tří generací mění lidi, názory i "práce". Vizuální stránce nevím co bych vytkl, protože některé skvostné scény mě opravdu dostaly(např. vana a její kamerový oblet, nálet kamery na otevírající se knihu...) a proto nedokážu být odtažitý a nepochválit. Přes všechnu okatou snahu působit přirozeně a spíše jít ještě dál za hranice přirozenosti, která již hraničí s nechutností se divákovi dostane zvláštního filmu, který je o lidech v různých dobách, kteří se uchylují k různým činům. (03.09.2007)

György Pálfi má zřejmě velice úchylný smysl pro humor. Po neuvěřitelně bizarní komedii Škyt přišel totiž s filmem, který je po všech stránkách o něco dál. Jak v ujetosti, tak v kvalitě. Pokud nejste slabé povahy, rozhodně vám doporučuju tohle vidět! O tom se nedá moc psát, to se zkrátka musí zažít! Kdo neviděl, stejně neuvěří. (27.03.2007)

31.1.07 - Ačkoli se mi celou dobu dělalo zle, na konci jsem si všimla, že se mi to ohromně líbilo a že snad bych chtěla ještě... Bojím se o sebe. .... (9.9.07 - Původně jsem nechala bez hodnocení, ale protože vidím, jak se to tu neblaze a nepochopitelně vyvíjí s procenty, přestanu brát ohledy na svůj útlocit a dělat, že nevím, kolik si tenhle film zaslouží.) (31.01.2007)