Zajatci mlhy

Zajatci mlhy je film hodně podobný Grbavici - v obou případech jsou hrdinové daleko od války, až se téměř zdá, že se jich už netýká, aby závěrem, ve své podstatě brutálním, ale podaným se samozřejmou lehkostí, připomněl, že válce nelze jen tak uniknut. Ani 12 let od konce války v případě Grbavice, ani několik tisíc kilometrů od fronty v případě Zajatců mlhy. Samotný film ve mně nezanechal hlubší dojem. Může za to nedotažený scénář: postavy zůstávají ploché, málo výrazné a neznámé i na konci filmu a jednotlivé mikropříběhy, jež vznikají během vzájemného pobytů zajatců a žen, jsou spíše jen náměty, které zůstaly nedořečené a nerozpracované. Přítomnost jakéhosi čarodějnictví je IMHO naprostý omyl. Zmiňovaný závěr mě pak zcela logicky nechal zcela chladným a netečným. Přesto ale nejsou Zajatci mlhy ztracený případ, kamera snímá velice obstojně, asi největším kladem je hudba (bohužel použitá velmi málo), nicméně téma okázale zastínilo čistou filmařskou práci. Což platí i pro, v úvodu zmiňovanou, Grbavici. (21.12.2006)

Ani ruské filmy z druhé světové války už nemusejí být černobílé a o to lépe se jim daří vystihnout absurditu války. Další body k dobru dostávají tvůrci za to, že film nezakončili falešným happyendem, ale dotáhli to své realistické vidění války až do pravděpodobného konce. Ale celkově mě to zase tolik nebralo. (26.10.2010)

Zajatci mlhy jsou docela příjemným vybočením ze současného mainstreamu a určitě se jedná o úspěšný debut režiséra Artema Antonova. Na filmu je nicméně znát tvůrčí nezkušenost, a pokud Zajatce mlhy porovnám se snímkem podobného obsahu a zpracování, jakým je například Kukuška, pak ten druhý jasně vítězí na body. Scénář je poněkud nedotažený, z čehož vyplývá, že postavy jsou příliš ploché a divák se o nich dovídá jen málo. Vynikající je naopak kamera. Ve filmu se objeví několik výborných scén jako je pád do zamrzlé řeky nebo karneval. Nemůžu se nicméně zbavit pocitu, že z dané látky bylo možné vytěžit víc. Celkový dojem se pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec se přikláním k 70 %. (12.01.2007)

Tak tohle opravdu není ždáná hloupá americká limonáda, ale kus dobře odvedené poctivé práce. Celému filmu vévodí vynikající atmosvéra ruské zimy a divák má díky tomu chvílemi pocit jako by byl jedním z těch, kteří momentálně netouží po ničem jiném než se alespoň na chvíli ohřát u ohně, či spolknout byť jen jedno jediné sousto slušného jídla. Rozhodně se zde nesází na nějaký přehnaný sentiment a spíše se film snaží poukázat na krutost válečné doby i neskutečný nepořádek v organizaci ruské armády. Nikoho z herců sice neznám, ovšem ani to mi na skvělém zážitku nijak neubralo, ba naopak ještě přidalo na autentičnosti. No a ta odlehlá ruská vesnička, ve které se film odehrává je prostě kouzelná. Pokud máte rádi filmy z období 2sv. války zasazené do ruské zimy, tak tohle prostě musíte vidět... (16.12.2009)

Ruská produkcia bude asi ešte ďalšie desaťročia orientované na vojenskú tématiku, nikto sa tomu asi nediví. Tu síce nemáme veľa bojových scén a cieľ je iný, nakoniec ale ide o dramatickú nudu s filozofickým jadrom. Je veľkým pozitívom, že sa spoločná rusko-nemecká práca snaží poukázať, že vo vojne je každý len človekom bez ohľadu na národnosť. Všetko sú to len bábky, ktoré musia fungovať na povel. Nemajú slobodu výberu. Škoda ale, že to bolo celé poňaté takým pre mňa až príliš intímnym prejavom. (06.05.2016)