Zajatci mlhy

Ruský film z obdobia 2.svetovej vojny je bez akejkoľvek akčnej scény, napriek tomu nenudí, odohráva sa v pekných exteriéroch, pomaly plynie až do dramatického konca, ktorý sa dá vytušiť dávno predtým. Filmy, v ktorých sú nepriatelia postupne odhaľovaní ako ľudia s ľudskou tvárou, ponúkajú príležitosť na kvalitný rozbor postáv, čo ale režisér v tomto filme nie celkom využil a aj preto dramatický koniec nepôsobí tak dramaticky. Film 60%. (06.02.2009)

vo filme sa stretli dvaja odvekí antagonisti Nemci a Rusi: Jednak v koprodukcii) ale aj v samom scenári a deji. Trocha nezvyčajný, možno zmierňujúci či zmäkčujúci pohlad na dejinné udalosti ktoré oba tieto národy znášali a prežívali. Miestami skoro až sentimentálny pohľad na ľudí (dedinčanov - dedinčanky, vojakov i zajatcov) znášajúcich krutosti a dôsledky vojny v studenej atmosfére ďalekej severnej Sibíri. Napriek tomu dávam filmu plný počet bodov. (07.08.2014)

No a k čemu je hospodářství bez chlapa - asi jen k tomu, co by byl bez ženský! A pokud je zdravej (i v sibiřské zimě), pohlenej a šikovnej, tak proč by to nemohl být třeba Němec. Společným strádáním se uhlazují hrany a pokud se třou dostatečně dlouho a intenzivně, může přeskočit i jiskra – a tedy přeskakují raz dva. A jak to vidí Rusové – odhlédneme-li od závěrečného masakru: zbídačelý a neozbrojený Němec není nebezpečný, na jeho účet je možno se i pobavit (ke své škodě se tak chovali i těm dobře živeným a ozbrojeným – zvláště k tomu největšímu). A Němci? Už dávno se mohli naučit rusky... Ale to se mohli naučit i Češi, aby z vesnice Polumgly nedělali zajatce přírodních živlů... Nicméně na rozdíl od gudaulina (a abych výborné scény doplnil) se mi nejvíce líbila šamanka a lovkyně medvědů. A to, že jsem nakonec propadl sentimentu, se snad dá omluvit věkem. (28.08.2016)

Civilní, trochu neohrabaný snímek o tom, že na obou stranách války jsou obyčejní lidé. 1) (Post)sovětská kinematografie zobrazuje válku jako velkou dějinnou událost, která zmítá národy. Lidské příběhy bývají v tomto kontextu pouhou ilustrací vojenských operací. Západní filmy se naopak zabývají spíše jednotlivci. Pokud se tvůrci drží tradice, pak se jim obvykle film s větší či menší dávkou přesvědčivosti podaří. Problém vznikne, když se tvůrci ze své filmařské historické zkušenosti pokusí vymanit. Vznikne pak dílo jako Polumgla. 2) Určitě to není špatný film, ale nějak mě neoslovil. Přímočarý ničím nepřekvapující scénář plyne pozvolně k nevyhnutelnému konci. Chování všech zůčastněných je předvídatelné a polopaticky zobrazené. Možné konflikty jsou jen naznačené (např. mezi velitelem a staršinou nebo mezi vojákem a mužem vracejícím se z války) a vůbec není využita jejich potenciální síla. 3) Ovšem známe Rusy. Myslím, že není málo těch, pro které se film pohybuje na hranici skousnutelnosti. A v tomto smyslu svou osvětovou práci udělá. (28.10.2010)

Zajatci mlhy jsou docela příjemným vybočením ze současného mainstreamu a určitě se jedná o úspěšný debut režiséra Artema Antonova. Na filmu je nicméně znát tvůrčí nezkušenost, a pokud Zajatce mlhy porovnám se snímkem podobného obsahu a zpracování, jakým je například Kukuška, pak ten druhý jasně vítězí na body. Scénář je poněkud nedotažený, z čehož vyplývá, že postavy jsou příliš ploché a divák se o nich dovídá jen málo. Vynikající je naopak kamera. Ve filmu se objeví několik výborných scén jako je pád do zamrzlé řeky nebo karneval. Nemůžu se nicméně zbavit pocitu, že z dané látky bylo možné vytěžit víc. Celkový dojem se pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec se přikláním k 70 %. (12.01.2007)