Okurkový hrdina

Milostný trojúhelník mezi dospívající mládeží. Příběh z období tzv. nové vlny, kdy sice je tvůrčí snaha o zohlednění realismu, avšak v plném souladu socialistického soužití dle stanov SSM. Takže výchovný charakter zůstal prioritou. Básničky, literatura a hlavně politika. „Jak si představuješ nového člověka?“ Milostný příběh je tedy hlavním motorem příběhu, ale politické smýšlení ještě připomíná nelehkou dobu. To ale jakoby bylo zlehčováno uměleckým projevem filmu, který je nejsilnější hlavně ke konci filmu. Divácký koncept to tímto spíše rozhodí, ale určité filmové vyznění dané myšlenky to i tak zanechá. Prostě je třeba na snímek shlížet uměleckým okem, jinak zůstane spíše nepochopený. (13.01.2023)

Václav Sloup v roli milovníka? Ve 27 letech jako rozjívený ztřeštěný týnejdžr se svým tradičním ježourem a s dětinským chováním žáka mateřské školy. Umělé nadšení z toho, že má někam přijet televize. Novináři otravují s anketní otázkou, jak si kdo představuje „nového člověka“. Fotograf je celkem sympatický frajer, tak mu fandím proti okurkářovi. Jeho automobilový výlet se Slávkou je na filmu to nejlepší. Ukázka divokého hereckého mejdanu. Sci-fi vesmírná propaganda: „V kytaře je v tuto chvíli celá planeta.“ „Oblázek se stal kosmickou lodí.“ „Já jsem dneska viděla kosmickou loď a dneska žijeme pod družicema.“ „Družice dělaj moderní dobu.“ „…na celé zeměkouli…“ „Zeměkoule se bude pořád otáčet.“ „Žijem v éře Gagarinů.“ „Dělat velký věci, aby vo tom věděla celá zeměkoule.“ Zednářská symbolika: 4:06 – one eye symbolism; 1:05:24 – sign of silence; 1:35:38 – oko; 1:39:09 – „ATOMOVÝ KOKTEJL“, hned vedle spirála. Další hlášky: „Žijeme v době atomových rychlostí.“ (??) „Spadne radioaktivní mrak a spálí vám obličej.“ (04.03.2023)

"Copak ty tady chceš zůstat až do smrti? Ty nechceš bejt slavnej? Prostě dělat velký věci, aby o tom věděla celá zeměkoule?" - "Ale ty už dělám! A dlouho… Od tý doby, co s tebou chodím!" Oceňuji snahu o jakousi generační výpověď formou relativně prostého příběhu o lásce a trápení s ní spojeným. Výhrady mám k provedení, které mne zrovna neoslnilo. Pokud mám srovnávat s Černým Petrem, tak ten vyhrává na celé čáře. (08.02.2017)

"Moderní člověk musí být především uvědomělý a oholený." V prvním plánu zejména upřímná oslava antihrdinství v trochu jiném smyslu než bylo u většiny novovlných tvůrců zvykem - nikoliv schéma "malý člověk svou malost nepřekročí a zůstává nicotný", nýbrž model "malý člověk může i přes svou provinčnost dokázat velké věci skrze drobné krůčky". V tom je OKURKOVÝ HRDINA nesmírně pozitivní, jelikož říká, že se lidé nesmí zapikolovat ve svých schránkách (tak by s tímto tématem naložil např. Forman), ale je třeba se snažit pracovat na zkrášlení světa, jakkoliv se k nám nakonec může zachovat krutě. Matějovo gesto, které učiní po brutálním zápase se svým sokem, tedy to, že sveze stopujícího chlapce, symbolizuje fakt, že přes všechny rány, které svět může "okurkovým hrdinům" zasadit, se takový hrdina nemůže k tomuto světu obrátit zády, jelikož to není v logice jeho povahy. Z antihrdiny se tak stává pravý hrdina s donquijotským nádechem, a Mlíkovský posouvá tento podřadný typ až na vrchol etického žebříčku. To dokazují i Matějovi přátele v závěru, kteří si jej hluboce váží - navzdory tomu, že poněkud "ňoumovitá" vizáž protagonisty sugeruje spíše dojem oblíbené postavičky obecního blázna. Tento snímek je hned v několika rovinách také brilantní ukázkou decentralismu české nové vlny: Mlíkovský se k ní "připojil" pouze tímto filmem; OKURKOVÝ HRDINA dokazuje, že je možné točit modernistické příběhy i bez verismu a s jasně definovanou příběhovou linií.....P.S. Oficiální text distributora je v případě tohoto filmu pouhým blábolem. Srovnání s ČERNÝM PETREM se sice nabízí, ale je naprosto zcestné demonstrovat na paralele těchto dvou snímků tzv. bezbarvost OKURKOVÉHO HRDINY - každý z těchto filmů se totiž zabývá zcela odlišnou stránkou podobné věci. A Mlíkovského snímek není o nic méně reálný než ČERNÝ PETR - pouze se na svět dívá z té lepší stránky. V rámci české nové vlny docela příjemná změna. (15.06.2011)

Můj náhled na film se výrazně liší od oficiálního textu distributora. Zatímco Černý Petr mě zoufale nudil a měla jsem co dělat, abych ho vůbec dokoukala, Okurkový hrdina mě od začátku zaujal svým pojetím. Určitě k tomu přispěla skvělá muzika Luboše Fišera, která dodala hrdinovi tktlivou nostalgii. Byť "soudružský" jde o film generační a dobový - kromě problémů a povah hlavních hrdinů poctivě zrcadlí dobu, kdy vznikl. (18.01.2017)