Neporazitelný II: Poslední zůstává

Divák se u tohoto snímku nenudí, protože stále se tu něco děje. Prostředí se snaží mít atmosféru a docela se to i daří. Děj je triviální a přímočarý. Bojové scény fanouška MMA potěší, ovšem vše je tu tak krásně čitelné, průhledné a předvídatelné, že pocit, že tohle jste už někde viděli, není vůbec překvapivý. Zkrátka a dobře Neporazitelný 2 je průměrný nebo lehounce nadprůměrný bojový snímek a nebýt Michaela Jai Whitea a Scotta Adkinse, zapadl by do zapomnění ještě dřív, než by se dostal k nám. (02.09.2012)

Tak George ,, The Iceman " Chambers zraje jako víno, a to myslím doslova. Od prvního dílu nám značně omládl a asi podstoupil plastickou operaci, ale teď k filmu samotnému. Já se velmi slušně bavil a přesně to jsem od tohoto filmu očekával. Výborná akce střída skvělou akci. Více než * * * jsem z toho však nevykoukal. (02.01.2011)

Fantastické 90minutové demo jednoho z největších současných řezníků, v té době ještě neznámého Scotta Adkinse (M. J. White v titulní roli je taky hodně schopný a namakaný bijec, ale ten zde bohužel nemá tolik prostoru se pořádně předvést). Jinak příběh točící se okolo nespravedlivě odsouzeného profesionálního boxera je samozřejmě jedno velké klišé (ale v rámci vězeňských zápasnických béček funguje dostatečně), ovšem akce (v podstatě jediné zásadní lákadlo filmu) výborná - precizně nasnímaná, choreograficky vypiplaná a i dobře ozvučená. Snad jen ten finální souboj nemusel být odbyt tak rychle... 70 % (31.08.2009)

Rovnaká blbosť ako bol napr. ONG-BAK. Ale do čias KICKOBOXERA či ROCKYHO IV som takéto nadšenie pri súboji či tréningu nezažil. Úžasné veci, úžasné nápady, skvelá kamera. Väzenské bojové filmy PEKLO a NEPORAZITEĽNÝ chceli byť niečím podobným, ale ostali v „inej“ kategórii. Scenár jasne hovorí, kto je „ten dobrý“ ale film ako celok má rovnaký efekt ako prvý KARATE TIGER – je to „záporáková“ exhibícia... a berie dych... (07.01.2009)

Kameramani všech akčních filmů by měli mít zakázáno koupit si kameru dřív, než prokážou, že si Neporazitelného minimálně dvacetkrát pustili dopředu a minimálně desetkrát pozpátku. To byla pochoutka jako nedělní oběd od mámy! Kupodivu tímhle filmem neutrpělo moje pro-dámské sebevědomí, a to i přesto, že každý z těch klučíků tu má víc svalové hmoty než průměrně rostlý plejtvák. Říkám si, že dokud se budou takováhle hovádka pošťuchovat v lochu, mám já tady na čerstvém vzduchu pré. (14.09.2013)