Neporazitelný II: Poslední zůstává

Na tenhle film se mi nabízí dva odlišné úhly pohledu. První - slabomyslná negrofilní sračka na intelektuální a výpravné úrovni pozdních Seagalových "bulharských" filmů, s totálně dementním námětem, scénářem i dialogy a s jedním Hebrejcem a hromadou Bulharů s jejich typickými turkotatarskými xichty, kteří se trapně pokoušejí hrát Rusy. Druhý - relaxační oldschoolový snímek připomínající svou příjemnou nekomplikovaností a přímočarostí obdobnou tvorbu osmdesátých let, s opravdu nadstandardně dobře natočenými bojovými scénami, u kterého si početné (převážně mužské) publikum jistě přijde na své. Já hlasuju pro syntézu obou předchozích hledisek. (19.06.2013)

Agresivní ruský mukl proti zdravě sebevědomému americkému vězni. Kdo najde pokoru, přijde soupeři na kloub (kolenní).. Ucítíte ten závan ze slavných časů belgické boule či inženýra ze Stockholmu, kdy zápletka sice stojí na vratkých nohou, ale její hybatelé je mají svalnaté a velmi mrštné. Florentine dostal mezi provazy potřebnou energii a drajv a ten zbytek se dá v rámci zvyklostí nějak přetrpět, včetně křečovité snahy dostat tam nějaké emoce. Bylo tu ovšem elegantnější řešení, než prolévat krev v aréně. Ti dva mohli položit pinďoury na stůl vězeňské jídelny a pan ředitel by je rozsoudil třiceti centimetrovým pravítkem. Dá se předpokládat, že vítěz by byl totožný.. (01.07.2019)

Nářez. Béčkový paskvil všech žánrových klišé, které jsou nejen zábavné podané, ale působí v "příběhu" úplně nenásilně. Jenom jedno vězení, které je pro dva ubercool bijce malé. Sice je to námětem zapadlé někde v dobách Krvavého sportu, přesto je to vynikající žánrová záležitost. Audiovizuální souhra obrazu a zvuku během tréninkových montáží a samotných zápasů je prostě k nezaplacení. Stějně jako to, co předvádí titulní Michael Jai White a Scott Adkins, kteří svými železnými pěstmi předvádí jedny z nejlépe natočených soubojů v ringu, co jsem viděl. Italský hřebec promine ;) (27.10.2009)

Poctivá akční podívaná s jednoduchým příběhem "kterak Saruman naučil amerického boxera pokoře, aby porazil svého šampiona a udělal z něj lepšího člověka." :) V tomto klišé je navíc jen ten Saruman, což je ale jen důsledek vizáže představitele vedlejší role. Nicméně, co se týče zápasů, jejich jedinou chybou bylo, že jich zkrátka bylo málo. Jinak velmi dobrý kompromis mezi pouliční rvačkou, kickboxem a capoeirou. Srdce mi nad tím plesalo. (24.10.2009)

Základní struktura filmu. Kolikrát jsme něco podobného jen viděli?? Mockrát. Ovšem zde je spousta drobností, které Neporazitelného 2 od ostatních přeci jenom odlišují. Zaprvé: Forma. Stejně jako souboje totiž ve filmu upoutávají vztahy a vývoj hlavního hrdiny. Zadruhé: Souboje. I když jsou očividně zaměřené na efekt, jsou mistrně zvládnuté. Choreografie si může podat ruku s filmem Ong-Bak, či Tom Yum Goong. Vše se odvíjí samozřejmě od fyzické připravenosti bojovníků. Všichni fighteři, které ve filmu uvidíte, jsou (co se vzhledu týče) lepší než 99% všech kulturistů, místo trapézů a zad mají Krkonoše a místo břicha valchy. Zároveň jsou však hbití, ohební a jejich sportovní průprava jim umožňuje používat techniky z kategorie Tony Jaa (Scott Adkins předvádí opravdu neskutečné věci a působí jako totální šrotovací mašina). Zatřetí: Melancholie, city. Působivé zakomponování asi tří dojemných scén (oblékání bezvládného Chamberse visícího u sloupu nemá chybu). Začtvrté: hudba. Parádní soundtrack, po kterém se sháním už teď. Nathaniel Dawkins a jeho titulková Bring It On je třešničkou na lahodném dortu. Prozatím nejlepší arénový akční film 21. století! (23.06.2007)