Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

Jako kdyby to točil Godard a zdegenerovalo mu to v přebujelou koláž estrádních výstupů. Záleží na tom, nakolik se divák připraví na tuto záležitost. Jestli bude chtít vidět vtipnou českou komedii, bude zhnusen. Jestli bude chtít vidět silvestrovskou estrádu na plátně, bude trochu zmaten až dynamickým, skoro až klipovitým stylem montáže. Když bude chtít sledovat dadaisticko-surrealistickou podívanou z doby hluboké normalizace, bude místy zklamán (intelektuální podtext Anděla zkázy zde nenajdeme), místy nadšen (například těmi trotly s "harmoniem"), místy bude tápat, jak vůbec film ohodnotit. A nakonec jako třeba já udělí kompromisní 3*. Ale jen si vezměte už titulkovou listinu - Lasica, Sobota, Švankmajerova animace, Steigerwaldovo autorství dialogů (jako kdyby z jeho mladofrontovních slátanin vypadly), Mišík, Liška a Buchvaldek v jednom filmu. To je ale fakt surrealismus! (13.08.2010)

Normalizační zábava nejpokleslejšího ražení. Zpočátku možná originální koncept zábavy v duchu dada a absurdního humoru naprosto selhal. Výsledkem je humor za každou cenu přecházející v uměleckou křeč. A do toho všeho estrádní kreace a tváře dobové pokleslé televizní zábavy - Felix Slováček jako mondénní Krysař, Urbánková v roli sexy vampa, Plavci zpívající cosi o Kájovi Maříkovi... Monty Pythovův létající cirkus propasírovaný sítem normalizační zábavy... (23.12.2011)

„Co se v jazzu naučíš, v stáru jako když najdeš.“  Tahle absurdně rozverná parodická hříčka pro mě snad neztratila nic ze svého kouzla od doby, kdy jsem se u něj bavil jako puberťák. Tenkrát mě sice zklamalo, že mnohé hudební hvězdy se zde doslova jen mihnou, ale po letech se zase mnohem víc bavím mj. nad zdařilými metafilmovými vtípky, které přináší vypravěč–nápovědník Milan Lasica. Máme zde originální koncept komedie s průběžně vznikajícím scénářem k romantickému filmu, který si sám střílí ze sebe včetně různých klišé zápletek, sentimentu, přehnaných zvratů i překombinovanosti, zároveň z každého kouta tu probíhá nabitá palba vtipných narážek na vše možné, dotažených uprostřed nespočetného množství gagů ab absurdum (např. i zparodování legendy o odklánění se diváků před jedoucím vlakem – tentokrát však plovoucí lodí na plátně :D )... parodují se tu lidová řčení, kterým se stejně jako dalším slovním hříčkám dostává vizuálně doslovnímu provedení, obrací se klasické vyprávění příběhu v divadle, literatuře a filmu za pomoci skvělé průvodní trojice Vyskočil–Svojtka–Augusta, to vše v kulisách známých pražských míst. Do děje je různě zapojena i soudobá československá kulturní scéna, v pojetí opravdu jak z nějaké silvestrovské estrády, přičemž řada známých osobností si vystřihne sebeparodické cameo (major Jirsák vyhlašující celostátní pátrání po ztraceném harmoniu rulezz :D ). Nedotčen ze strany tvůrců nezůstal ani nejdřív z desky plně puštěnej Felix Slováček, který o něco později se svým instrumentálním sólem osvěží film jedinou poklidnější, poetickou chvilkou. Podobně jako u Podskalského Trháku (1980) mám pocit filmu, který na jedné straně z humoru a stylu tehdejších estrád dost vychází, ale na druhé straně je současně i hravě paroduje. Vydařila se i ústřední Hapkova melodie, Švankmajerův animovaný souboj budíka s kouskem masa během titulků či závěrečné live vystoupení Laďky Kozderkové na pozadí svatby vskutku bizarní (a jedem! ♫ :)). Zmíněný Trhák však u mě zůstává o třídu výš, nejen proto, že mě tu Luděk Sobota občas se svou věčně opakovanou jedinou polohou už lehce otravoval. [80%] (26.02.2024)

Když už se nějaký československý film dostal na Otrlce, musí to být fakt něco. A taky že je, protože taková kravina se fakt jen tak nevidí. Má to takový ten strašně absurdní humor, na hranici geniality a trapnosti, který já rád když funguje, ale tady to bylo tak 50 na 50. Zatímco ale v první polovině bylo ztřeštěných nápadů dost, druhá polovina jen kopírovala viděné a některé scény zbytečně natahovala (honění harmonia, vypuštěná Vltava, boj nevěst o sele). Zase ale závěrečná svatba byla bizarní dost, to jo. A taky zaujme herecké obsazení. Celkově to je hodně ujeté, ale funkční tak na 50%. 3* (23.10.2020)

Pozoruhodné, že i v roce 1979 mohla vzniknout v Československu pěkná hudební komedie s prvky grotesky. Tvůrci toho navrstvili opravdu hodně, což se asi největší slabinou. Ale jinak má film hodně zajímavých míst. Mihne se tu celá plejáda českých zpěváků a hudebníků. Kamera je vycizelovaná, jednotlivé záběry dávají smysl, střih je svižný a podtrhuje absurdní situace i symbolické záměry. Nápad s postupně vznikajícím scénářem je nosný, dovuluje vrátit se v ději a dal vzniknout výborné nápovědě i třem pánům v černém na pozdaí. Luďka Soboty bylo tak akorát, u Laděnky Kozderkové bych si klidně i přidala, hlavně u zpěvu. Hvězdné obsazení vedlejších rolí se vyplatilo, navadí, že se někteří jen mihnout. Pěknou roličku dirigenta si střihnul ve svém posledním filmu i Jan Vostrčil. Zatímco 80. léta patřila estrádám, dnešní doba si od nich dostatečně odpočinula, další absurditou tedy je, že v dnešní době je právě estrádní vystoupení zajímavým zpestřením. Bavila jsem se výborně. (25.02.2019)