Teddy Bear
Medvídek
Režie:
Jan HřebejkKamera:
Jan MalířHrají:
Jiří Macháček, Roman Luknár, Ivan Trojan, Tatiana Dyková, Aňa Geislerová, Nataša Burger, Klára Issová, Zuzana Fialová, Jiří Menzel, Věra Křesadlová (více)Obsahy(1)
Bývalé spolužáky z gymnázia zavál život každého jinam. Jirka je majitelem galerie a jeho žena Vanda vede cukrárnu. Ivan je ambasador v Itálii a je ženatý s nenápadnou Johankou. Roman je gynekolog a manžel zdánlivě ušlápnuté Anny, která ráda peče dorty s medvídkem. Postupně se ukazuje, že každý před ostatními něco tají. Například Vandina plachá sestra Ema by chtěla dítě, ale bojí se navázat vztah, a tak přemlouvá nejprve Jirku a poté Romana. Slovenka Jutka udržuje několik let milenecký poměr s Romanem a má s ním dceru Natálku. Situace se vyhrotí, když navštíví Annu a vyjde najevo, že jim oběma Roman osm let lhal. Obě ženy ho vyhodí a totéž vzápětí potká i Jirku. Zdá se, že jen Ivan je v pohodě, i když zjistí, že jeho děti nejsou jeho, ale řidiče limuzíny Dina. Mrzí ho však, že mu to nikdo z přátel neřekl. Když partnerské krize vyvrcholí, ukáže se, že silnější a odolnější jsou v krizových situacích ženy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (612)
Žádné agresivní rozrývání vztahů, žádná velkohubost, žádná manýra. Hřebejk šokuje už jenom tím, s jakou pokorou k látce přistupuje, jak si je vědom toho, že mu nemusí vyjít všechno a v neposlední řadě tím, že mu právě Medvídek vyšel. Paradoxem je, že mu nejvíc ubližuje právě jeden z režisérových trademarků - jeho oblíbené "rodiče sedí u jídla a rozebírají své chyby". Dvojice Menzel-Křesadlová sice potenciál má, ale jejich intermezzo je v důsledku naprosto mimo a do té doby vystavěnou atmosféru sráží o pořádný kus dolů. Jarchovského scénář naštěstí nespěchá, ale zároveň nepřetahuje, dává všem postavám dostatek prostoru na to, aby závěrečná katarze do puntíku fungovala a nechává zapomenout na umělé momenty typu "běžné odpoledne nešťastné vdané ženy". Pořád je to sice jenom zamyšlená tragikomická vztahovka, ale pospojovaná tak šikovně, že se autoři znovu stávají konkurenceschopnými. ()
Medvídek ctí poslání Hřebejka coby režiséra lidu. Projevuje se to scénářem, který je zkomolený z bulváru (nevěry, lhaní, rozepře), z převodu skandálů celebrit do filmu (Vilhelmová, Geislerová) a z podivné nedějovosti – film nemá začátek, staví výhradně na postavách, a přibližuje se tím sitcomu spíše než tragikomedii. Tím pádem (díky neexistenci souvislého příběhu) dostáváme řadu informací o postavách skrz různé pomocné techniky, ne skrz jednání těchto postav. Což by nevadilo, ale je to přece jen, podobně jako voiceover, berle invalidů. ____ Zajímavé je, že zatímco v romantických filmech hlavní hrdinové v první půli živoří a v druhé nacházejí štěstí a lásku (přičemž u vedlejších postav je tomu obráceně – na to tom je ten koncept založen), tak v Medvídkovi je obdobný up / down koncept rovněž, ale je naražený na emancipační kopyto. To jest, muži s postupem děje směřují do sraček, zatímco ženy podnikají, osamostatňují se a přeorientovávají se na vibrátory. ____ A ano, dlužno přiznat k dobru Hřebejka, místy můžeme hovořit o parametrech woody-allenovských. ()
Hřebejk s Jarchovským už dávno nejsou to co bývali. Už dávno ne...Poslední film, co stál trochu za to...Horem pádem měl těch scén k zapamatování jen pár. Medvídek se mi nelíbil celý, jak herci, tak samotný příběh, který je dle mého stále mlení toho samého akorát z jiného pohledu. Neskutečná nuda spolu s opravdu minimem vtipných scén a se žádnými hláškami už není nic, co by mě dokázalo zaujmout. Medvídek je zatím nejhorším filmem, co jsem od Hřebejka viděl. A doufám, že zůstane a pokusí se jít jinou zajímavější cestou než dosud. Kvalitně zatím klesající... ()
Marný pokus o autentický náhled na manželské soužití. Osudy tří manželských párů, kterým se následně hroutí jejich manželství, doplatily na scénář, který předkládal slabé argumenty pro rozpad manželství. Dílo zkázy dokonala Hřebejkova nevzrušivá režie, pokoušející se o autentické přiblížení manželské krize lidí středního věku, co spolu spí, a asi se mají rádi, ale přesto nemohou spolu být. Jak se hroutí dvě manželství ze tří, tak se hroutí i film. Po stránce dialogů jsem čekal víc, ale čekal jsem, že to někam vyústí, ale film mě svým nijakým poselstvím slibně ukolébával. Ze tří párů, tvořících kruh přátel pro dobré i zlé, si moje sympatie nikdo moc nezískal, ale to neznamená, že by jednotlivé postavy zahráli Hřebejkovi dvorní herci špatně. Právě oni byli tím nejlepším na celém filmu. Z prázdných dialogů, ke kterým film nejednou sklouzl, vytěžili herci maximum, ale ani to dobrý dojem neudělalo. Nevěra nebo vzájemné partnerské odcizení se tady řeší nudným způsobem, vrcholem je odhalení promlčené nevěry postaršího páru rodičů jedné z postav, vidět Menzela pokoušet se hrát, je docela utrpení. Zakončeno je to zase tak nějak plytce. Z celého filmu se mně asi nejvíc vybaví dorty z cukrárny, kterou vedla Tatiana Vilhelmová, její sádelnatá postava a dort hozený Macháčkovi do obličeje. Nevím, k čemu sloužilo to, že mužským postavám jsou ponechána občanská jména herců, kteří je hrají. A podivností je na tomto podivně inscenovaném filmu bez gradace, bez vtipných a trefných dialogů, víc než dost. Opravdu nevím, co Jarchovský s Hřebejkem chtěli tentokrát divákovi sdělit. Ať to bylo cokoliv, tak se jim to rozhodně nepodařilo. 40% ()
„Proboha, Emo! Ja jsem přece tvůj švagr! Zeptám se Romana.“ Hřebejk (PELÍŠKY, MUSÍME SI POMÁHAŤ, PUPENDO) mal doteraz tri dôležité veci. Scenár, hercov a seba. Seba a skvelých hercov má stále, bohužiaľ scenár mu tentokrát hapruje a sťahuje so sebou i kvalitných hercov (Menzel, Vilhelmová, Macháček, Roman Luknár). Otvorený koniec, priveľa postáv, náročná divákova orientácia v ich vzťahoch, niekedy je príbeh príliš doslovný, inokedy zasa príliš zahmlený, melancholická atmosféra je fajn no miestami nudí a (čo však už nie je mínus, pozor na to osemnásťroční!) snímka vás osloví len ak ste muž nad tridsaťdeväť rokov. Hřebejk stále výborne režíruje dlhé konverzačné scény „okolo stola“, v ktorých sa behom minúty trikrát zmení nálada (!) a stále je vtipný (tanec, torta). Len to tentokrát príliš nefunguje tak „univerzálne“, ako jeho predchádzajúce počiny. ()
Galerie (42)
Zajímavosti (14)
- Vandina (Tatiana Vilhelmová) cukrárna se nachází na adrese Šultysova 26 v Praze na Břevnově. Umělecká galerie je pavilon Vojtěška v Markétské ulici v Praze-Břevnově. (sator)
- Film navštívilo v kinech 445 521 diváků a utržil 46 932 744 Kč. (Pumiiix)
- Roman Luknár (Roman), Slovák, žijící v Maďarsku, vzpomínal na své první (hlasové) setkání s režisérem Janem Hřebejkem: "Zazvonil mi telefon a v něm se ozvalo: 'Dobrý den, já jsem Honza Hřebejk, já jsem na vás dostal číslo od asistenta režie Ládi Ondráčka a já bych byl moc rád, kdybyste si na mě udělal někdy chvilku času a sešel se se mnou.' Já jsem mu řekl: 'Hele, podle hlasu nebudeš starší, než jsem já, tak poď, budeme si tykat a ještě jednou mi řekni, kdo jsi?' - 'Já jsem Honza Hřebejk.' - 'To je fajn, Honzo, a už jsi někdy něco natočil?' Na druhém konci bylo slyšet dlouhé kuckání a pak se ozvalo: 'Ježišmarjá, ty vole, tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl!' Tak mu povídám: 'Promiň, ale když jsem z Československa odcházel, tak nemám pocit, že byl měl natočený nějaký film, a tam, kde žiju, tam se o tobě moc nepíše, takže promiň, ale já o tobě fakt vůbec nic nevím.' Hned mi poslal všechny svoje filmy, a tak vzniklo naše přátelství. (...) Setkání s Honzou beru jako dáreček. Ne v tom smyslu, že můžu pracovat s režisérem, který dělá jedny z nejlepších filmů v Československu, ale v tom smyslu, že mě vzal do party lidí, tkeré má okolo sebe, a že mi umožnil prožít s ním těch dvakrát šest nebo osm týdnů. Každá ráno mám příjemné lechtání v žaludku, co všechno mě dnes na place čeká, co se zase bude dít? Nikdy to úplně přesně nevím a vždycky si to náramně užiju. Tahle si představuju svůj život - žit si, jak žiju, a jednou za čas udělat film s Honzou Hřebejkem. Ale i kdyby mělo zůstat u těch dvou filmů, které jsme spolu natočili, u Krásky a Medvídka, tak mu hrozně děkuju." (NIRO)
Reklama