Perverzní průvodce filmem

Nene, pro mě tohle není. Nezáživné a nudné. Z fáze "Je pecka, jak mluví" jsme se velmi rychle dostali do fáze:"Já chci zabít SLAVOJE!" Intelektuální v každé větě. Slavoj vyvozuje z šílenosti další šílenost a k tomu stále opakuje své "of course". Odpočítával jsem poslední minuty. Nebralo mě to, nezaujalo. Ano, spoustě věcem jsem nerozumněl, ale dokument mě naopak přesvědčil, že jim ani rozumět nechci. Děkuji, ale filmy si raději užiji. Duch Žižeka mě bude pronásledovat ještě hodně probděných nocí. Již to nechci vidět! Dávám plus za jeho mluvu a za návštěvy míst činu. (03.02.2010)

Trochu mi to připomínalo Monthy Pythony, tydle "vědce" uměl dobře Cleese, ale nebylo to tak vtipné jako Monthy Pythoni. Všechny ty "vědecký" výklady zásadně beru s rezervou a zásadně se řídím "heslem", které zaznělo v jednom filmu Woodyho Allena, myslim, že to bylo nějak takhle: neposlouchej, co ti lidi říkaj, ale dívej se, jak při tom vypadají, tak se dovíš, jaký je skutečně život...no a když jsem pozoroval tohodle "nadšence" bylo mi jasné, že měl Woody (ostatně jako vždy) pravdu. Takhle to bohužel chodí, takhle vypadá život. Musí se to prostě brát s rezervou všechno... (16.10.2012)

Dvouapůlhodinová dávka aplikované freudiánské psychologie. Superega, libida, neukojené touhy a dominantní otcové se z plátna jen valí. Je to intelektuálské a upovídané, ale také (překvapivě) docela zábavné. Freudovým bajkám sice nevěřím, ale v Žižkově (vida, jak se může slovinský filosof - patřičně skloňován - podobat husitskému vojevůdci) předvedení rozhodně nenudí. A zajímavých postřehů je tu dost - například o Lynchových či Hitchcockových filmech. Jinde se však jedná o křečovitá znásilnění původního poselství. Takovýto násilný vykladačský přístup k uměleckým dílům však mají všechny ty redukcionistické interpretace - ať už freudovské, či třeba feministické nebo marxistické - v povaze. Tahle je ještě poměrně tvůrčí. (18.04.2007)

Naprosto fascinující. Je ohromně zajímavé podívat se na filmovou klasiku (a film jako takový) z Žižekovy psychoanalytické perspektivy. Je neméně zajímavé vzít tenhle film jako sondu do hlubin psychoanalytikovy duše...;-) (Propos - Žižek v jedné ze svých promluv dokonale vystihnul kořeny mé dětské fobie z tulipánů. Já to říkám pořád, že tulipán je nesmírně obscénní kytka.) (23.12.2007)

Zajímavé, jak si ten přechytralý prznitel angličtiny ke svému výkladu skrytých pohnutek, stojících u vzniku přelomových filmů, vybral zvětšiny mrtvé autory (Lynche zahrnuje, ačkoli není na onom, ale v jiném světě, takže to vyjde nastejno). Že by obavy z konfrontace? U mě tedy dokázal potlačit ego i superego v takové míře, že bych ho s kl(id)em skopala do kulata... a jak mi Slavoj vysvětlí, že pokaždé, kdy se zjevil v obraze, neubránila jsem se pocitu, že vidím jeden obří falus? Nedodíváno, neb jsem začínala chrčet, všem hodnotícím zjevným i latentním filozofům zde se však omlouvám, zkrátka mně nebylo podsunuto toužit po informacích tohoto druhu, ani tímto způsobem... (11.10.2014)