Perverzní průvodce filmem

Slavoj Žižek je určitě jeden z nejzajímavějších filosofů dvou posledních dekád, a navrch akademická pop-star (točí se o něm/s ním filmy a je mu věnován International Journal of Žižek Studies, což se žijícím autorům zpravidla nepoštěstí). The Pervert's Guide to the Cinema je fascinující a notně bizarní jízda filmem jako klíčem k moderně. Ta bizarnost spočívá v tom, s jakou rychlostí Žižek servíruje své myšlenky, což pro nepoučeného diváka (takového, který zná Lacana/Žižkova Lacana jen podle jména) musí být mnohdy matoucí. Žižek se nezřídka vědomě dopouští nadinterpretací, což ale patří k jeho provokujícímu myšlení (stejně jako výroky typu „Ano, jsem leninista.“) a, samozřejmě, i každá taková interpretace je relevantní (nebo zminitelná) prostě z instituce interpretovatelnosti jako takové. A zásadní otázka, která se přes(nebo možná právě skrze něj) Hegela, který nenápadně prolíná celým „výkladem“ a tak posouvá ho jiným směrem, neustále vznáší ve vzduchu je: vykládá Žižek film pomocí psychoanalýzy, nebo psychoanalýzu pomocí filmu? (23.01.2008)

Podle jedné z nejslavnějších (a nejtrefnějších) Freudových charakterových typologií se já sám řadím mezi tzv. anální typy. My anální typové máme vedle převažujících negativních charakterových vlastností (jako jsou přízemnost, úzkoprse materialistický náhled na svět či přehnaná pořádkumilovnost) i jednu vlastnost, která se mi na nás líbí: skepticismus. Jsme apriorně (analyticky) nedůvěřiví a naše nedůvěra se vztahuje v neposlední řadě na nejrůznější spekulativní teorie - počítaje v ně samozřejmě psychoanalýzu. The Pervert's Guide to the Cinema je vynikající ukázkou díla, kterému nevěříme - ale přesto mě osobně baví. Promyšlenost a komplexnost známých psychoanalytických bajek, které zde Žižek aplikuje při interpretaci hollywoodských filmů, je totiž fascinující. Samozřejmě, že je komická představa, že by třeba bratři Marxové (pod)vědomě reprezentovali superego, ego a id. Ale jako metafora, která umožňuje získat na jejich filmy nový, osvěžující a zábavný pohled, to funguje. A totéž se dá říci o dalších Žižkových myšlenkách. Cennost The Pervert's Guide to the Cinema je v jeho zábavné provokativnosti. (26.10.2008)

"Objevy" se pochybují na hraně naprosté banálnosti a úplné nadinterpretace, přesto však tohle kecání o filmech podivně hektického chlápka (který je nejspíš přesvědčen o genialitě každého slova) má své kouzlo. Spíš než kvůli faktům kvůli tomu kecání - je zábavné vidět někoho tak hrozně moc se snažit být chytrý o filmech za každou cenu. Někdy chytrý je, někdy je chytrý méně... ale jak říkám, mně pokaždé bavilo ho během toho sledovat. (14.11.2013)

"Individuální člen sociální komunity často dostává své informace skrz vizuální, symbolické kanály" = "Lidé čtou" ______ Trávit čas luštěním vět. Tohle je nemocné. ______ Narozdíl od umění (= protože není jisté co tím chtěl básník říci, tak ať si z toho vezme kdo chce co chce) to takové vždy nebývalo. Ale toto podivínství je převážně v Humanitkách - rádobyvědách. ______ Luštit každý klam - každou trpaslíkovu větu. A pak si připadat na výši. Juchů, vyluštil jsem co ten fousatej poštěvák říkal. Asi bych měl dostat medaili. Demence. ______ Ubohé, je mi zle. ______ Sounds Of Silence v praxi. doprdele. ______ Jo, abych nezapoměl, víra = zásadně nedokazuju o čem mluvím, nebo tak nějak ... nevím, kreténi, zinterpretujte si to. (01.04.2010)

Pokud vás aspoň trochu zajímá psychoanalýza, poslouží vám Perverzní průvodce jako velmi podnětné a zajímavé cvičení mozku. Myslím, že cílem sympaťáka Slavoje s obludným anglickým přízvukem není ani tak odhalit skryté významy ve filmech, ale spíš pokusit se na filmy nahlédnout zcela odlišným způsobem než běžný divák, běžný pseudointelektuální kritik a snad i jinak než zamýšlel sám autor. Jde tedy spíše o zábavnou hru s analogiemi, dedukcemi (resp. indukcemi) a interpretacemi se souběžným vzděláváním se v psychologii. Pro lidi, co se nebojí přemýšlet, nelze než doporučit! 8/10 (23.02.2014)