Once

Malý nezávislý folk-rockový muzikál s tou nejjednodušší dějovou zápletkou a přitom tak čistý a nezkalený nánosy obvyklých žánrových klišé...zde klišé také jsou, ale jiná, tak nějak samozřejmě naivní, až odzbrojující, taková roztomilá filmová pohádka pro dospělé. Není tu nic navíc, jen dva lidé, nádherná hudba a nostalgie tíhy života. Čistý filmový křišťál...nemusíte se děsit nánosů nepotřebných ozdobných vrstev, vůbec nevadí to, že mnozí ,,herci" neumějí hrát (hlavně česká matka děvčete...ale ani Markéta tíhu detailního záběru často neunese...), tenhle film je hlavně o tom, že pro Lásku jsou potřeba dva...ne víc... ,,Miluju tebe..." (25.02.2008)

Češka za tento film dostala Oskara, jenže je film tak dobrý jako muzika samotná? No, rozhodně je slabší, průměrnější a lidštější. Muzika ho jen nenápadně vyvyšuje o rázný bod kupředu. Jinak je to nudná fikce v životě dvouch lidí, kteří se potkali a ještě se od sebe neodloučili. No a to jejich setkání dokonce ocenili Oskarem. Řekl bych, že právem. Hudba je to opravdu hezká, taková klasická anglická, jen ještě taková silnější a s chytlavým hlasem Glena Hansarda. Nedokážu pochopit, jak je možný, že kdykoliv vidim na filmovém plátně Ira, má smysl pro humor, je zábavný a celkově příjemný i když ujetý člověk. Asi na tom všem něco bude, že Irové jsou zvláštní národ. Každopádně film si u mě zájem nezískal. To jediné, co tam stojí za řeč je právě hudba a vlastně taky to, že Irglová je Češka, což je nečekaný, ale k tomu tam taky občas mluví česky a je to docela příjemné slyšet češtinu v anglicky mluvícím filmu. Každopádně průměr, ale rozhodně příjemný. --- Falling slowly... (01.05.2008)

Dobra, takze za prve: nejvice medialne prehypovany film roku. Bez debat. Tim ale nechci rict, ze film nedosahuje jistych kvalit - jde o emocionalni film, zachycujici opravdove lidske prozitky a k jehoz pochopeni musi mit divak uz neco odzito, resp. "odciteno" v zivote. V tom je jeho nesporna kvalita a sila a misto v pomyslnem historickem zebricku kinematografie si jiste najde v jeho prvni polovine. Jenze je treba hodnotit stridme a neemocionalne, ne par hodin po opusteni kinosalu, ale s odstupem dni. A clovek si uvedomi, ze Once cloveka nijak neobohatilo, ze sice krasne zachytil jiste prozitky v zivote lidskem, ale ze tyto prozitky byly zachyceny uz i v jinych filmech, ktere byly scenaristicky pestrejsi a celkove povedenejsi. Nehlede na to, ze prvni polovina filmu je v podstate opravdu nudna, zazil jsem dokonce par lidi odchazejici ze salu a sam jsem mel chut udelat to same. Druha polovina me presvedcila, ze zustat sedet bylo spravne rozhodnuti, ale s odstupem jde proste o dalsi radovy lehce nadprumerny film. Ale bohuzel nic vic, ale ze sociologickeho hlediska chapu, ze pro Americany s irskymi koreny jde o silnou zalezitost. A mozna je ma lehka deziluze zpusobena i tim, ze sladkobolne kytarovky nejsou mym povestnym salkem caje... (16.11.2007)

Miluju filmové umění. Existuje ale ještě něco, co je pro můj život ještě důležitější. Je to hudba. Velmi mi pomáhá v těch nejtěžších chvílích, také hřeje a těší v těch dobrých. A tak nemám jinou možnost, než Once prostě milovat. Film sám o sobě stojí na jednoduchém ale krásném příběhu. Důležité však je, že všechny filmové postupy se zde podřizují hudbě. Snímek je důkazem toho, že když se sejde velký talent, kytara a klavír, může vzniknout něco tak přirozeně krásného, jako hudba k filmu Once bez diskuzí je. Nejsilnější scénou filmu pro mě je ta, kdy si jdou oba hlavní představitelé jen tak zahrát do obchodu s hudebními nástroji, přičemž vyluzují takovou krásu, že mi naskakuje husí kůže, jen na to vzpomenu. I přesto, že to samozřjemě měli nacvičené, působí těchto pár minut velice přirozeně, což je dokladem toho, že pravé umění je čisté. Nedá se napodobit, ano očůrat, musí Musí prostě vyvěrat. A to je zde krásně vidět. (14.03.2008)

Tohle je muzikál v pravém smyslu slova. Hudba je součást děje, respektivě film je součástí skvělého hudebního představení. A nechápejte mě špatně, opravdu hodontím film a ne soundtrack. Once je snad nejvěrnějším zobrazením reality minimálně v rámci romantického žánru. Žádná velká gesta, žádné přehnané reakce, vše se poměrně svižně odehrává v komornějším duchu. Ke konci je dokonce poznat, že Once není výtvorem američanů, což je v tomto případě výrazné plus. Celému melancholickému pojetí to dodá to správné vyvrcholení, tělu diváka zase naopak husí kůži. Vrcholem filmu je scéna v nahrávacím studiu, kdy v potemnělé atmosféře Markéta poprvé předvádí své schopnosti skladatelky a textařky. Po ní už film jen dojíždí do rychlého a nezvratného konce. (16.03.2008)