Iron Man

Iron Man pro mě představuje zvláštní kombinaci precizně odvedeného žánrového filmu a ozvláštněného žánrového filmu. Do první kategorie patří víceméně všechny scény akce, "outdoorového" létání a popisu aktivit padoucha, které mi technicky de facto nevadily (ani proklamovaná "statičnost") a užíval jsem si je, ale nenabídly mi nic - z neoformalistického hlediska - opojného. Naopak všechny montážní sekvence z dílny, kde Stark jen pracuje, pracuje a pracuje, byly pro mě trochu jako zjevení a dokázal bych se na ně koukat neustále. Stejně tak jiskřivé scény mezi Starkem a Pottsovou... To byly ty ozvláštňující okamžiky, kvůli kterým se na filmy tak rád koukám a pro které tento workoholický film (jak jim s Tetsuem říkáme - v poslední době se množí, hurá) budu mít vždycky rád a koupím si ho na DVD. Není to kvůli vtipům nebo charizmatu (nepopiratelném) Roberta Downeyho Jr., ale čistě kvůli opojnosti a drzosti stylu... a vyprávění. (07.05.2008)

Železňák není žádné směšné béčko, ale do kvalitního počinu mu ještě pěkných pár kilometrů schází. Scénář by v rámci žánru nebyl ještě tak zlý, ale ty dialogy, ty tedy vážně ne. Nečekám od přímočaré popcornové zábavy druhého Shakespeara, ale co je moc, to je moc. Mohla to zachránit nadsázka. Jenže na tu se tak nějak zapomnělo a těch pár rodinných vtípků to nevytrhne. O pořádné akci nemůže být ani řeč (a je smutné, že i tohle je několikrát lepší), o efekty přeci nejde (ale ujdou, když už jsem je zmínil) a tak to celé stojí pouze na "Rambo like" Downeym, který se více ohání svým charismatem než, že by nějak moc hrál (krom toho on stejně je sám sebou, když to vezmeme do důsledků). Ovšem to jeho charisma je natolik enormní, že utáhne celou stopáž. O tom, že by se Iron Man stal nadčasovou klasikou jako "jeho" Black Sabbathovská verze, či dokonce vlajkovou lodí žánru, si můžou tvůrci nechat leda tak sladce zdát, ale bez větší újmy se to vidět dá. Jednou. (04.05.2008)

Iron Man je komiksová podívaná, která sebevědomě kráčí k vysoké oblíbenosti a vlastně už i dokráčela k vysokým výdělkům, díky čemuž se chystají další dvě pokračování (jen houšť). Teď už jen ponechat režiséra, vykrášlit obsazení (přeci jen Jeff Bridges nebyl tím záporákem s velkým Zet), vylepšit akční scény a probůh, hlavně ponechat scény ze Starkovy factory garáže, dle mě se nejlepší okamžiky odehrávaly právě tady. Robert Downey si konečně našel tu svou životní roli (kterou paradoxně o pár chvil později zastínil v Tropické bouři) a já mu to jen přeji, přeci jen patří k nejlepším hercům své generace, což dokazuje i fakt, že spousta dialogů a bonmotů právě hlavního hrdiny byla čistá improvizace. Celkově je Iron Man asi druhá nejlepší komiksárna roku (samozřejmě po TDK) a vděčí tomu hlavně díky svému nadhledu, ironii a cynickému hlavnímu hrdinovi. Narážky na současné politické dění jsem jen přehlížel, neboť zábavnější byly narážky na ostatní dnešní komiksárny a klišé v nich. Byl jsem spokojen, ale ne úplně. Příště už snad Iron Man bude celistvější dílo. (19.02.2009)

I přesto, že se jedná o komiksovou postavu, myslím, že Tony Strak bez obleku nemá žádné nadlidské schopnosti. Tak jak mě někdo vysvětlí, že pád tak ze sto metrů (hned na začátku v tom prvním šrotu z jeskyně) přežil téměř bez škrábnutí? Myslím, že i v komiksových filmech by se mohla dodržovat určitá dávka reality. (15.05.2011)

Tak jsem si řekla, že si ukrátím čekání na Age of Ultron nastudováním sólových filmů postav. Thora už mám za sebou a to hodně bolelo. Je pravda, že tady mám aspoň dojem, že si tvůrci výrobu filmu vcelku užili. Pan Downey přece jenom je okouzlující, prvně jde on a až za ním svaly, oproti velkému množství ostatních "herců" v podobném postavení. Nicméně už jsem konečně vyřešila své dilema: Starka jako postavu nemám ráda. V Avengers je ještě docela príma sledovat jeho podvratné fungování v týmu a interakci s ostatními postavami, ale tady, kde jde jenom o něj, jsem se hodně brzy přejedla. A to se mi první Iron Man líbil z celé trilogie nejvíc - protože tady je to přece jenom ještě dojemný příběh o tom, jak pyšný princ prohlédne zdi paláce a začne konat dobro. Do kolen sice chodím už z jiné ligy příběhů, ale je to takové roztomilé, že se aspoň snaží. V těch dalších filmech se už jedná o mnohem vyšší level zvrhlosti. A když tady používám slovo zvrhlost, myslím to jako špatná zvrhlost, ne jako když jsem z nějaké dekadence nadšená a chválím ji. (24.11.2014)