Dannyho parťáci 3

Steven Soderbergh (doufejme, že) do třetice všeho nablýskaného sezval partičku svých starých dobrých známých, nově přizval starého dobrého Ala Pacina, Elen Barkinovou a vzal je na dovolenou. Tentokrát se ani nenamáhal platit jim cestu do Evropy, správně odhadnul, že stejně dobrá zábava je čeká třeba v Las Vegas. Město hazardních hráčů, ráj všech zlodějů a podvodníků – podvod bude jenom jeden, zato masivní. Na nic jiného, na nějaké vztahy mezi postavami (ženské hrdinky mladší padesáti let zcela chybí), na nějaké rozpustilé promenády celebrit (třeba Bruce Willis jako Bruce Willis), již nezbyl prostor. Film je i bez nich zamotaný až až. Stejně jako u předchozích dvou dílů jsem měl občas hlavu plnou otázek typu „co je to za chlápka?, „pro koho pracuje?“, „jaký cíl sleduje?“, přičemž již odmítám připisovat vše vlastnímu trotlovství. U jiných filmů podobný problém nemývám (příliš často), Soderbergha proto podezírám ze zákeřné snahy odvést pozornost od mdlého scénáře prostého vtipů či svěžích nápadů. Zocelen třemi sériemi Podfukářů, jejichž libovolná epizoda je zábavnější než libovolná epizoda Parťáků, byl jsem připraven na pointu „přechcávačku“, která ukáže, že hlavní hrdinové měli celou dobu navrch. Problémem třetích Parťáků je, že se to ani nesnaží vyvrátit, Clooney a jeho kumpáni vše zvládají s naprostým nadhledem, nic je nedokáže rozhodit a nikdy se nedostanou do úzkých. Je to jenom neškodné bruslení po nablýskaném povrchu – s jasně vytyčenými mantinely, bez snahy porušit pevně daná pravidla. To je hlavní důvod, proč hodnotím hůře než v případě lehoučce experimentující dvojky, která byla nejspíš stejně prázdná, ale alespoň to dokázala umněji (a déle) skrývat. Nic proti ničemu, máte-li slabost pro filmy situované do pokojů s luxusním nábytkem, v nichž elegantně oblečení herci hodinu připravují dokonalý plán na oškubání jiných elegantně oblečených, avšak mravně ještě zkaženějších herců, aby jej během hodiny následující zrealizovali, nejspíš dostanete svou dávku čehosi. Já však nedokážu přenést přes srdce, že při natáčení byla naprosto opomenuta existence diváka. A opravdu nemám důvod všem těm bohatým sympaťákům nezávidět, jak dobře se nejspíš bavili. 65% Zajímavé komentáře: POMO, pshimi, Silence, Triple H (05.10.2007)

Ojoj, Soderbergh šliapol do poriadne hlbokej kaluže. Humor a kolegiálnosť parťákov sa vytratila do neznáma, snaha o udržanie pozornosti diváka hraničí s bodom mrazu a dokonca ani starý dobrý Al neodohral očakávané predstavenie (veľmi nevýrazný záporák). Že by bola chyba na strane scenáristu?. Neviem, ľudia, neviem. Každopádne, aj dvojka stála za viac. (22.06.2011)

Stále kvalitní, stále hravé, stále cool... potíž je ve slovíčku stále. I když je pravda, že je trojka příjemnější než poněkud zmatená dvojka, a celkově se vrací k chytré, dravě hravé idee jedničky, nemůžu v hodnocení opomenout fakt, že vidím potřetí stejný chod, jen s hodně obměněnou oblohou, v jiné restauraci... Ti z vás, kterým na tom nesejde a kteří hledáte tři výše zmíněné kvality - Ocean a spol. vás nezklamou, budete se skvěle bavit. Za sebe říkám, že rozhodně nelituju návštěvy kina, ale případné čtvrté pokračování už nijak nadšeně vyhlížet nebudu... 60% (07.09.2007)

Niekedy sa mi zdá, že o filme najviac povie jeho soundtrack. Žáner Lounge mieša elegantné prvky minulosti (nasamplované aj viac ako 50 rokov staré skladby či latino) spojené s modernými tanečnými fígľami (silná basová linka, horúce rytmy, elektronika). Elegancia v modernom štýle, to je lounge music, to je hudba všetkých filmov o Dannym Oceanovi a to je vlastne aj samotný Danny Ocean. Nádherne štýlová, moderná, ale pritom elegantná a hlavne neskutočne svieža zábava. (16.03.2008)

Třetí výlet za touhle neodolatelnou partou by měl být raději poslední. Neříkám, že se mi po nich nebude občas stýskat, ale všech možných náhod už je moc a nakonec těch překvapení tolik není. Nejvíc tak potěší mexická revoluce a samozřejmě ambiciózní bezskrupula Pacino. Z pohodové zábavy tak Danny a spol. dopluli do lehce stravitelného průměru. (08.08.2008)