23

Pokud máte kvalitní scénář, herce i režiséra, může se vám v žánru mysteriózního dramatu podařit klidně i takový majstrštyk, jako byl svého času Klub rváčů. Pokud máte k dispozici scénář slabý, nezachrání to ani snaživý režisér a hvězdné obsazení. Pro Jima Carreyho představoval snímek výjimečnou příležitost zahrát si opravdu temný komplikovaný charakter, jaký se v jeho kariéře ještě nevyskytl. Dál než k pitvořícímu se strýčku Olafovi z Řady nešťastných příhod se vlastně Jim nedostal. Veškerá jeho energie ale přichází vniveč, protože jeho paranoidní postava se prostě v tom nešťastném a slabomyslném předvídatelném scénáři nemůže rozvinout náležitým směrem. Snad nejlépe rozdíl mezi špičkovým filmem a podprůměrným kouskem charakterizuje závěrečná scéna u Klubu rváčů, kdy se hroutí všechny jistoty stávajícího světa a antihrdina příběhu ví, že je za to osobně odpovědný. V 23 vidíte kýčovitě moralistní scénu, která předchozí děj shazuje někam na hranice směšnosti. Celkový dojem: 35 %. (01.09.2016)

Už od Věčného svitu neposkvrněné mysli vím, že Jim Carrey zvládne těžší role, než ty, kterými začínal (Blbý a blbější). Proto mě nepřekvapilo, že i tento film táhne dopředu hlavně jeho výkon. Ještě dvacet minut před koncem jsem uvažoval mezi 4 a 5 *, protože mě to jednoduše bavilo, ale pak přišel tak neuvěřitelný logický kiks, že jsem málem po televizi mrsknul ovladačem. Totiž POZOR, SPOILER! Beru, 23. kapitolu napsal na zeď v hotelu, ok. Ale když to psal, jak mohl vědět o své ženě, resp. že bude vůbec ženatý, když chvíli potom, co to dopsal, skočil z okna a AŽ potom ji potkal??!! KONEC SPOILERU! Takže po tomhle jsem měl o hodnocení jasno. Pevně věřím, že se na tento film někdy podívám, ale obávám se, aby to nebylo až za 23 let… (13.12.2009)

Asi jediný film, kde mě Jim bavil. Zřejmě ho těžký osud loosera připravil o mimiku, ale absence toho jeho debilního šklebení konečně dává vyniknout jeho opravdovému herectví. Roli zvládl, až na malá zakolísání výtečně. To se ale nedá říct o zbytku týmu. Scénář je stupidní. Dělat umění z numerologicko-mystického třeštění je pitomost, dělat z něho trhák ještě větší. Patlanina žánrových momentů, trapně slepených k sobě, aby se na konci vše zhroutilo v kolosální křeči. Dost slabota, Mr.Schumacher. 2FilmLord: Podívej se, hošíku, to že se ti líbí hovadiny neznamená, že ostatní jsou hlupáci. Koneckonců, dát si Mela Gibsona do top režisérů, to už vyžaduje velký přehled a zkušenost. O tom ostatním nemluvě:-))) (02.08.2007)

Miluju filmy jako je tenhle, kde vrcholí napětí a režisér nás nechá doufat, držet palce snažit se to vyřešit s ním. Mám ráda hlavně to, jak se postupně na něco přichází a nakonec to dává smysl a všechno to do sebe zapadá. Nejen, že je film skvěle natočen a to nemluvím jen o scénách z knihy, které mají zvláštní formu, trochu mi to připomínalo SIN CITY, stylem barev a tak... ale i skvěle zvládnuté civilní momenty, kdy se hlavní hrdina měnil a věděl, že to s ním celé nějak souvisí...Musím smeknout před výkonem Jimma Carreyho, protože ve vážné roli jsem ho zatím neviděla a příjemně mě překvapil, hlavního hrdinu ztvárnil obstojně, hrál velice přirozeně a uvěřitelně. Dopředu jsem se obávala, že pokud přijde více emočně založená situace - vyzní v Carreyho podání trapně, ale bála jsem se zbytečně, protože tady jasně předvedl, že hrát umí a sem ráda, že zrovna tenhle velice povedený film byl obsazen někým kdo dokázal zahrát tak silnou roli. Slet událostí, řešení případu a hledání odpovědi nás diváky dovedlo k nečekanému až šokujícímu odhalení a překvapivému konci. Mě to vtáhlo a moc se mi líbilo, jak je film ztvárněn, takže především potlesk režisérovi ! (24.06.2010)

Joel Schumacher oprávněně platí za jednoho z nejméně vyrovnaných hollywoodských režisérů!! Jeho žánrově nepředvídatelná režie tentokráte zabrousila do vod ďábelského prvočísla (význam čísla 23 není scenáristickým výmyslem, nýbrž skutečně existující teorií – slušný potenciál by tu tedy byl), které se hlavnímu hrdinovi „dostane“ do rukou prostřednictvím knihy, kterou jeho manželka zahlédne v knihkupectví, když čeká právě na nedochvilného Jima Carreyho, kterého mezitím pokousal pes, sám se později do knihy začte, v detektivovi poznává sám sebe, začíná bláznit, hledat souvislosti atp. atp. Ocitáme se tak na hranici dvou světů, toho reálného a toho knižního, Schumacher ani v jednom z nich ale trestuhodně neudrží napětí ani stylově kompaktní celek. Jen něco naznačí, přeskočí do snového oparu, tam nešetří stylizací a následně odběhne zase opodál. Jiné pasáže jsou zase nesmyslně doslovné. Režisérův tvůrčí úsudek a invence vložená do filmu jsou minimálně matné. Vedlejší postavy jsou motivačně nevýrazné, ústřední herecké duo Carrey a Virginia Madsen (Bokovka) si ostudu rozhodně neuřízli, ale s přibývajícími minutami už lezou solidně na nervy. Jejich chybou to ale zřejmě nebude. 40%. (01.08.2007)