10 000 př. n. l.

Paradoxní je, že největší devizou filmu je modelka, která se svým vzezřením do filmu vůbec nehodí, ale oku lahodí stokrát víc než všechny digitální blbiny, na kterých Emmerich staví svou onanistickou šou o prvním hrdinovi, pěti proroctvích, zmutovaných šplhajících krůtách, vděčných šavlozubých tygrech, klusajících mamutech (snažil jsem se ty jména zapamatovat, ale nešlo to) a zafačovaném imperátorovi, jehož pokrevní goauldský bratr nepochybně otravoval před pár lety ve Star Gate. Místy silně gay, místy úsměvné, ale ve výsledku spíš neškodné než nějak výjimečně urážlivé. Chybí mi hlášky (kdyby alespoň ti křováci občas zahlásili), postrádám základní logiku (dostat se do vězení a ven je tak jednoduché, až jsem myslel, že je to nějaká sofistikovaná parodie, toužím zabít Omara Sharifa za jeho nesnesitelně znuděný voiceover a se slzou na rohovce vzpomínám na Den nezávislosti. (15.03.2008)

Verná kópia Gibsonovho Apocalypta s tým rozdielom, že Gibson bol drsnejší, reálnejší a otvorenejší. 10 000 pred Kristom je vizuálne krásne odvedená práca, ale obsahovo je to tak neskutočne zúfalé, že sa mi celý film po úvodnom znamenitom love na mamutov už iba vliekol. Pripadalo mi to, akoby sa Emmerich všemožne snažil o veľkolepé prerozprávanie vekov minulých a pritom nedokázal nechať splynúť hĺbku myšlienok (ak nejaké boli) s technickou stránkou. Dokonca i ten vizuál, ktorý ma zo začiatku uchvátil, na mňa v nasledujúcich sekvenciách pôsobil strelene a bláznivo a pripomenul mi zbesilú naháňačku bylinožravcov s ľuďmi pod nohami v Jacksonovom King Kongovi. Ibaže Jackson si takéto výstrelky môže dovoliť. Výkony hlavných hercov sa mi zdali úbohé, scenár naivný, za zmienku stála ešte celkom pekná hudba, ale v konečnom dôsledku to bolo len nezmyselné natiahnutie "technickej brilantnosti bez ujasneného scenára". Na to, aby mohlo byť 10 000 pred Kristom unikátnym celovečerným filmom, mu chýba dávka Gibsonovho zmyslu pre patričnú drsnosť a Spielbergova schopnosť nadchnúť originálnosťou. Z Jacksonových efektných kúskov občas hraničiacich so zdravým rozumom, si myslím, už niečo zobral. (05.08.2008)

Chtěl jsem si tento biják stylově schovat k svému deset tisícímu komentáři, ale myslím, že i k pouhému pětistému se hodí. Tento film, který prezentuje rastafariány, jako drsné týpky, kteří čelí nějakým Egypťanů, jenž s pomocí mamutů staví pyramidy, nemá v podstatě ve svém žánru obdoby. Proto si zaslouží nějakou tu hvězdu za novátorství, nicméně, historicky výpovědní hodnota zde blatantně selhává a středně vzdělaného diváka musí notně iritovat. V podstatě to je tak, že se tvůrci sešli a řekli si, že zkusí dát dohromady všechny vývojové etapy v dějinách lidstva a sloučí do jednoho krátkého období a že i padnou hranice mezi zeměpisnými vzdálenosti. Tomu už skutečně chybí, aby tam přijel na parní lokomotivě sněhem pokrytý římský centurion ozbrojený mušketou a kordem. Nakonec je štěstí, že se třeba tito tvůrci s Emmerichem v čele nepustili do líčení procesů v padesátých letech v Československu. To si už ani nedovedu představit, co by do toho zakomponovali. Mimozemšťany? Elfy? Agenty ze západu? Proč ne, že? (09.03.2012)

Roland Emmerich je prostě zvláštní druh režiséra, který točí velkofilmy za jakoukoliv cenu, i za cenu nesmyslnosti. Takže se u tohoto filmu nesmí přemýšlet. Když se u něj totiž nepřemýšlí, tak potom se člověk u něj pobaví. Já jsem prostě vypnul a přestal vnímat to okolí, které každou chvíli bylo jiné a fakt, že procestovali celý svět za jediným cílem, /dost obyčejným cílem/ nedokázal film vytáhnout prakticky nikam. Jediné na čem on stojí jsou efekty a v tu ránu přichází Emmerichova chvíle, protože on efekty umí, ale rozhodně to není to jediné co umí. Po nějakou dobu vytváří sci-fi, o kterých každý ví, každý je zná a právě proto je tak známý. Není film, který by nebyl mediálně známý a právě proto můžu spokojeně říct, že jsem se u 10 000 př. n. l. relativně bavil. I když příběh byl vcelku obyčejný a hodně nesmyslný, já se bavil. Efekty za to stály a to byl nejdůležitější bod toho, proč jsem na to vůbec koukal. Jinak co mu rozhodně budu mít za zlé je to, že se v tomto filmu příšerně stotožňuje s Hvězdnou bránou. Prostě až okatě moc. Abych pravdu řekl, Emmerich prostě nezklamal. Natočil film, o kterém se mluví negativně, ale přesto se na něj kouká, takže svého cíle spokojeně docílil. --- He is not a god! (21.05.2008)

Kam se poděl ten megalomanský Emmerichův styl? Jakoby to snad ani nebyl on. Rozvleklé a nezáživné. Asi po hodině sledování jsem začala být v obležení svých vlastních myšlenek, a ačkoliv jsem byla schopna upírat zrak na obrazovku, přestávala jsem děj chvílemi vnímat. Takové... nijaké. Ale ten obrovský digitální tygr byl opravdu úchvatný:) (27.02.2011)